Z toho "dobrého" konce radost tedy nemám, protože to je důkaz, že se vyplatí chovat se nezodpovědně a on to někdo za viníka zaplatí (ostatní klienti, obchodník). Limit na kartě má být tak vysoký, aby mi ztráta takových peněz nevadila - karta je jen jiná forma hotovosti. Pokud má limit 100 tisíc, tak proč ne, ale to platí pro člověka, který bere milion měsíčně a 100 tisíc je pro něj pakatel.
Otázka je, kdo se chová nezodpovědně. Obchodníci předem a dobře vědí, že pokud nemají implementovaný bezpečný způsob plateb (3D Secure), tak zneužití karty, která ho podporuje, jde za nimi. Takže je nezodpovědný držitel karty, která podporuje nevyšší úroveň bezpečnosti, nebo obchodník, který na bezpečnost kašle?
Přečtěte si ten článek znovu. Raiffeisenbank jako jedna z posledních bank neumí nastavení limitů ke kartě přes internetbanking. Je to tedy jednoznačně chyba banky a ne uživatelů. To byl jeden z důvodů, proč jsem u RB zrušil účet. Velmi dobře umí limity nastavovat ČS, Fio a Air bank.
Četl jsem ho pozorně, nemusím znovu :) Ten člověk se živí IT a létá po celém světě, jak píše, takže to zřejmě není analfabet a zrovna v jeho případě je absurdní, že mu bylo cokoliv vráceno - byla to jen a pouze jeho chyba. Měl si limit nastavit tak, aby ho případná ztráta peněz nebolela, tak jako to mají i méně vzdělaní lidé, co létají tak maximálně z Úštěka do Litoměřic do práce.
Souhlasím s Vámi, že jiné banky to mají udělané lépe (sám mám Airbank a Fio a limity si na webu nebo v aplikaci spravuji online tak jak v daném okamžiku potřebuji), ale to je opět jen a pouze jeho chyba, že je u banky, která to nemá - sám po světě nelétám a nejsem tedy takový borec jako on, ale je mi možné ukrást max. pětikilo a to ještě jen když mi někdo vytáhne kartu z kapsy, což bych ani nikam nehlásil, natož abych o tom psal článek.
To jako že okradený si za to vždy může sám, protože má mít jen tolik peněz, aby ho ztráta nebolela? To je dost uhozené.
Jestli za to někdo může, tak banky, které systém provozují - vydají komukoliv cizí peníze jen na základě znalosti pár čísel (které z principu bude znát hodně lidí), a náklady za zneužití téhle trestuhodné nedbalosti by rády nechaly na klientech.
Plkáte opravdu silné nesmysly. Držitel karty není vinen tím, že neměl limity, vinen je ten, kdo jeho kartu zkopíroval a zneužil. Banka ty platby vrátit musí a tak je to správně.
Pokud kartu nemáte jen pro srandu, musíte mít možnost činit s ní i vážné transakce. Částky "aby nebolely" jsou v běžném životě nesmysl. Bolí mě každá ztráta a zároveň chci kartou vážně platit. To znamená, že si je fyzicky chráním, nezadávám je v žádných obchodech přímo, ale jen tam, kde mají platební bránu, ale v životě by mne nenapadlo, že bych snad měl povinnost mít limity, aby mě nikdo neokradl. Limit je pěkná pomůcka, ale jeho absence rozhodně neznamená vinu na podvodu.
bohužel jsou známy i případy, kdy bylo z karty zaplaceno mnohem více, než dovoloval limit pro platby na internetu. ani limit není překážkou. řešením je mít extra účet na placení na internetu a na něm udržovat minimální zůstatek (a mít k němu extra kartu). dalším řešením je používat pro placení na internetu a u obchodníků kreditní kartu, na které jsou peníze banky.
Já bych tedy obtížně hledal takové nastavení limitu, abych zároveň mohl kartou zaplatit a zároveň mi nevadilo, kdybych o ty peníze přišel. Už jsem kartou platil přes Internet i více než 100 tisíc korun, ale vadilo by mi přijít i jen o tisícovku.
Každopádně aktuálně je Zákon o platebním styku takový, že za kratší konec tahá banka (i když to banky moc nahlas neříkají a snaží se klientům vnutit pojištění platebních karet, kde si klient platí pojistku na to, za co je odpovědná banka). Jen se člověk nesmí ostýchat se přihlásit o svá práva.
Mám Raiffeissen a vím přesně, že změnit limit k platební kartě přes internet je otázka pár sekund. Takže není problém si tam dát nízkou částku a v případě potřeby ji zvýšit.
Jediný problém s limity je u kreditních karet. Tam to opravdu měnit nejde. Tam je limit prostě daný limitem karty a basta. I proto bývají online platby u kreditek defaultně vypnuté.
S tím nesouhlasím. Objektivně chyba nemusí být na straně držitele karty a navíc při non 3D Secure transakci je zodpovědnost na bance příjemce peněz - pokud transakce nebyla úspěšně autorizována 3DS heslem, potom se není čeho obávat a klient své peníze dostane. To že se jedná o delší časové období, kdy to RB řešila je nepříjemné, ale jsou i banky, které to umí flexibilněji :-)
A tohle typicky české dělání viníka z oběti. Jaká nezodpovědnost? Nedostatek paranoii není nezodpovědnost.
Ten chlap svou kartu nikomu neposílal mailem, nevystavoval její číslo na internetu. Žádná nezodpovědnost. Tečka.
Ze zahraničí jsem zvyklý, že když jako majitel kreditky prohlásím, že jsem transakce neučinil, banka je stornuje. Tečka. To je princip kreditky. V nejhorším na nich zůstane sedět obchodník, jeho chyba, že šetřil na systému přijímání plateb. On měl zákazník a mohl si ho prověřit.
Tohle byla debetní karta, nevím, jak to funguje tam, ale na kterékoliv své kreditce žádné limity nemám a upřímně bych neočekával nic jiného, než že moje banka platby zase zruší. Času je na to dost, je to zcela běžný postup.
To jen v ČR se z toho zase dělá věda a zátěž se přenáší na oběť, pěkně děkuji.