Odsouzený vězeň byl dne 9. 1. 2025 kázeňsky potrestán uložením nepodmíněného kázeňského trestu spočívajícího v celodenním umístění do uzavřeného oddílu na 5 dnů. Dne 25. 12. 2024 v době přerušení výkonu trestu odnětí svobody mu dechovou zkouškou naměřena hodnota 1,25 ‰ alkoholu v krvi, a tím porušil zákon (§ 28 odst. 3 písm. b) zákona o výkonu trestu odnětí svobody)
Dlužno dodat, že za tento postih si mohl odsouzený sám. Kdyby se choval slušně, tak na to, že požíval alkoholické nápoje, by se nepřišlo. Není to tak, že vězeňská služba chodí s odsouzeným a permanentně jej kontroluje.
Stížnost odsouzenému proti tomuto rozhodnutí Vězeňská služba (věznice) zamítla. Ovšem správní soud vyhověl žalobě odsouzeného vězně a obě tato rozhodnutí zrušil. Vězeňská služba si podala stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl a naopak zrušil rozhodnutí nižšího soudu.
Shrnutí v kostce
- Přerušení výkonu trestu může ředitel věznice udělit jako odměnu, nejvýše na 20 dnů během kalendářního roku.
- Doba strávená mimo věznici se započítává do výkonu trestu. Odsouzený proto nezískává postavení zcela svobodného člověka.
- Nadále platí zákazy, které nejsou vázané pouze na pobyt ve věznici, například zákaz konzumace alkoholu, užívání návykových látek nebo účasti na hazardních hrách.
- Pravidla spojená přímo s prostředím věznice se mimo ni neuplatní. Odsouzený se například nemusí podrobovat vězeňským prohlídkám a může mít u sebe peníze.
- Porušení platných zákazů může být kázeňským přestupkem. Nejvyšší správní soud proto připustil potrestání odsouzeného, kterému policie během přerušení trestu naměřila 1,25 promile alkoholu.
Shrnutí v kostce je vytvářeno s pomocí AI.
V jaké pozici je odsouzený během přerušení výkonu trestu odnětí svobody
Stěžovatelka tvrdila, že soud chybně ztotožnil pojem „výkon trestu“ (§ 46 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody) s fyzickým pobytem odsouzeného ve věznici. Odsouzení se však během výkonu trestu nenacházejí vždy 24 hodin denně za zdmi věznice, neboť jsou např. zaměstnáni na externích pracovištích a plní i další aktivity.
Protože jsou ale i v této době stále ve výkonu trestu, dopadají na ně zákonné povinnosti a zákazy, při jejichž nesplnění či porušení jsou kázeňsky potrestáni. Proto také je-li odsouzenému formou odměny (§ 56 odst. 1) přerušen výkon trestu (až na 20 dnů), je stále zařazen ve Vězeňském informačním systému a je rovněž státním pojištěncem.
Doba přerušení se ostatně započítává do doby výkonu trestu, a i po tuto dobu má odsouzený stále status osoby vykonávající trest. Proto je také třeba odlišit přerušení výkonu trestu podle zákona o výkonu trestu odnětí svobody a přerušení výkonu trestu (§ 325 trestního řádu, kdy nejde o odměnu, ale důvodem je nemoc odsouzeného nebo těhotenství odsouzené či její péče o dítě mladší 1 roku).
Přerušení výkonu trestu není dovolená z vězení, ale odměna a uvolnění z vězeňského režimu za účelem resocializace
Stěžovatelka připustila, že některé povinnosti a zákazy jsou vázány přímo na věznici (např. prohlídky), nicméně neplatí, že ust. § 28 se mimo objekt věznice neuplatní. Smyslem přerušení výkonu trestu jako udělené odměny není „volná dovolená“, nýbrž režimové uvolnění za účelem socializace při zachování základní kázně.
Porušení zákazu konzumace alkoholu může navíc objektivně ohrozit bezpečnost (návrat do věznice, konflikty s jinými osobami či jiné mimořádné události).
Co se dělo během přerušení výkonu trestu
Z úředního záznamu Policie České republiky, vyplývá, že se odsouzený choval verbálně agresivně ke svojí dceři a k jejímu partnerovi, a protože se tato agresivita stupňovala, obrátila se dcera na policii, která odsouzeného vyzvala k opuštění bytu.
Odsouzený však v urážkách pokračoval i poté, a proto ho policisté vyzvali k upuštění od protiprávního jednání s výstrahou, že bude-li v něm pokračovat, zajistí ho. Současně mu byla provedena dechová zkouška alkoholu s výsledkem 1,25 ‰.
Ostatně sám odsouzený ve své žalobě, kterou brojil proti kázeňskému trestu, výslovně uvedl, že je pravdou, že jsem sprostě vynadal Policii ČR. Pak jsem byl vyzván orgány Policie ČR k provedení dechové zkoušky na alkohol.
Výsledek zkoušky přístrojem Dräger byl pozitivní s naměřenou hodnotou 1,25 ‰ alkoholu.
Do záznamu o kázeňském přestupku ze dne 6. 1. 2025 pak uvedl, že nebyl pod vlivem alkoholu, neboť měl pouze dvě piva. (Těch piv musel mít odsouzený více, nebo zamlčel, jaký další alkohol k nim požil, protože průměrný zdravý muž by neměl mít tak vysokou hladinu alkoholu v krvi po požití pouhých dvou piv.)
Pravidla výkonu trestu odnětí svobody
Podle ust. § 56 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody
V případě úspěšného plnění programu zacházení a dosahování účelu výkonu trestu může ředitel věznice formou odměny přerušit výkon trestu odsouzenému až na 20 dnů během kalendářního roku. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu (§ 56).
Sporný je však výklad § 46 odst. 1.
Podle tohoto ustanovení je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu.
Podle ust. § 28 odst. 3 písm. b) zákona j
Odsouzeným je zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví. (§ 28, odst. 3 písm. b).
Nižší soud měl za to, že zákazy jsou tu jen pro zachování pořádku a kázně ve věznici
Soud dovodil, že se na odsouzeného v době přerušení výkonu trestu odnětí svobody nevztahovalo zmíněné ustamovení (§ 28 odst. 3 písm. b) z důvodu, že výkon jeho trestu byl přerušen, a žalobce tak nemohl spáchat kázeňský přestupek. […]
Smyslem povinností a zákazů je zachování pořádku a kázně ve věznicích. Soud uzavřel, že neshledává v případě odsouzeného, jehož výkon trestu byl přerušen, zákonnou povinnost nepožívat jakékoli alkoholické nápoje. Výklad vězeňské služby shledal extenzivní (rozšiřující) v neprospěch odsouzeného.
Tento přístup nižšího soudu však Nejvyšší správní soud nesdílí.
NSS říká, že zákazy platí i mimo věznici
Protože platí, že se doba přerušení výkonu trestu počítá do výkonu trestu (§ 56 odst. 1), považuje Nejvyšší správní soud za zcela logické, že se po tuto dobu na odsouzeného přiměřeně vztahují i omezení, která jsou dána právě z důvodu uložení daného trestu.
Na rozdíl od krajského soudu totiž Nejvyšší správní soud nespatřuje smysl těchto povinností a zákazů výhradně v zachování pořádku a kázně ve věznicích, nýbrž také v plnění účelu uloženého trestu.
Ve skutečnosti totiž je odsouzený „vyňat“ z výkonu trestu pouze v tom smyslu, že se po stanovenou dobu nenachází v prostorách věznice a nepodléhá těm omezením, která jsou dána právě jeho umístěním v těchto prostorách.
Některé omezení a zákazy lze uplatnit opravdu jen ve věznici
Řada omezení a zákazů se již z povahy věci skutečně týká pouze těch jednání, která jsou pojmově vztažena jen k pobytu ve vězení. Nedává proto samozřejmě žádný rozumný smysl tvrdit, že by odsouzený po dobu přerušení výkonu trestu byl například povinen podrobovat se osobním prohlídkám prováděným Vězeňskou službou.
Jistě také nebude odsouzeného v prostorách mimo věznici nikdo např. kontrolovat, zda dodržuje zásady hygieny, anebo bránit tomu, aby měl u sebe hotovost.
Řada zákazů a omezení však platí stále
Na straně druhé však i po dobu přerušení výkonu trestu odnětí svobody tento trest stále trvá (byť se odsouzený pohybuje mimo prostory věznice), doba přerušení se počítá do výkonu trestu a řada dalších omezení se na odsouzeného proto i nadále vztahuje.
Smyslem přerušení výkonu trestu proto není postavit odsouzeného krátkodobě (zcela) mimo tento režim, jak se domnívá nižší soud. Ve skutečnosti se na odsouzeného i po dobu přerušení výkonu trestu vztahuje řada omezení a zákazů, a to právě proto, aby svým jednáním potvrdil, že je schopen nápravy a jeho jednání nadále již nebude společensky škodlivé a nebezpečné.
Pro odsouzené platí např. zákaz účastnit se hazardních her. Okolnost, zda se tyto hazardní hry odehrávají za zdmi věznice, anebo „na svobodě“, je z tohoto hlediska podružná: v obou případech by totiž docházelo k maření smyslu dané zákonné úpravy.
Právě do této oblasti spadá i zákaz požívání alkoholických nápojů. Opodstatněnost daného omezení ostatně názorně potvrzují i konkrétní okolnosti nyní posuzované věci.
Policie České republiky se vůči odsouzenému nedopustila svévole, jelikož byla přivolána jeho dcerou z důvodu stupňující se verbální agresivity a obav, že tato agresivita přeroste i v agresivitu fyzickou. Právě proto, že zasahující policisté nabyli přesvědčení, že tato agresivita může být důsledkem ovlivnění žalobce alkoholem, jej podrobili dechové zkoušce, která tento vliv potvrdila.
Závěrečné shrnutí
I v době přerušení výkonu trestu odnětí svobody uděleného rozhodnutím ředitele věznice formou odměny se na odsouzeného vztahují ta zákonná omezení a zákazy, které nejsou přímo spojeny s jeho pobytem ve věznici; např. zákaz konzumace alkoholu.
(Zpracováno podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2026, čj. 10 As 11/2026).
