Podle mě "3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru" je při začátku 1. července "od 1. července 2010 do 30. září 2010" (včetně) a nikoli "od 1. července 2010 do 1. října 2010 včetně". To je opravdu právnická matematika speciální a i ta zkušebka do 1. října (3 měsíce a jeden den) je v pořádku a nebo se jedná o autorův omyl?
Tahle "speciální právnická matematika" má dokonce oporu v občanském zákoníku, konkrétně jeho paragrafu 122 odst. 2.
Má to dokonce i určitou logiku: v den, od kterého se to lhůta počítá, je těžko představitelné uplatnění příslušného práva (i když, pokud mne zaměstnanec hrubě urazí v okamžiku nástupu do práce, tak bych ho možná vyhodil rovnou :-), ale to je hodně nepravděpodobné).
A, jakkoli zrovna v tomhle se zákoník práce na občanský zákoník IMHO neodkazuje, asi by se to dalo vyložit per analogiam.
Počítání času
§ 122
(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den.
(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Pane Slanino, děkuji, nemusím již nic vysvětlovat. Snažím se reagovat na smysluplné čtenářské podněty, ale ne na invektivy z neznalosti (ad shora). To, co jste uvedl, je téměř přesné resp. je to přesné, ale není to úplné (formulace mnou uváděných příkladů má více důvodů), ale to vůbec nevadí - zašel jste dokonce dále, zabrousil jste do problematiky detailněji, než autor právník (záměrně nejdu do detailů, protože pak jsem naopak kritizován, že texty jsou příliš dlouhé a složité..., a tak pro mnohé nepochopitelné). Zdá se, že se vyznáte! Blahopřeji k Vašim znalostem a přehledu. Kéž by bylo více čtenářů jako Vy, pak jsem přístupný debatě a rozvíjení tématu.
Neptá se, konstatuje, že je to matoucí, aniž by věc detailně znal. Každý má právo na kritiku, ale tato kritika je pouhým projevem neznalosti. Když kritizuji, měl bych fundovaně oponovat. Uvedená kritika nepřichází s alternativním výkladem, oponentním názorem. Toť vše, nic ve zlém. I kdyby čtenář pan Slanina nepodal příslušná vysvětlení, tak je třeba si uvědomit, že uvedené jsou jen příklady. Pouhé příklady. Zkušební dobu je možno sjednat v rámci mantinelů právní úpravy i jinak! Nechť někdo dokáže, že uvedené příklady představují neplatné sjednání zkušební doby.
Honza uvádí svůj (mylný) názor. A v závěru se ptá, jestli je správně jeho názor, nebo ten v článku. Ptá se, je to otázka i s otazníkem. Ta část s jeho názorem je uvozena "Podle mě", což bych rozhodně nenazval konstatováním, ale to je fuk - v žádném případě se nejedná o invektivu, jak jste psal původně.
A nejedná se ani o kritiku, jak píšete nyní. Je to prostě neznalost. Neznalost odborné věci, neznalost, která je přiznána tím, že se na závěr zeptal, co je tedy správně.
Vůbec nechápu, co s tím máte za problém a je mi to jedno. Ale když jste to veřejně vyslovil, tak se veřejně podivuji
Toť vše, nic ve zlém.
Je invektiva a invektiva a kritika a kritika.
Na mne formulace "To je opravdu právnická matematika speciální ... a nebo se jedná o autorův omyl?" rozhodně působí dojmem zastřené invektivy a/nebo nekonstruktivní kritiky , takže jsem se musel dost držet, abych odpověděl věcně bez nějakého ostřejšího komentáře.
Každopádně musím přiznat, že svým poděkováním za vysvětlení mne Honza ujistil, že to tak asi nemyslel - jenomže bohužel autor zareagoval dříve, než tohle poděkování příšlo.
Tak to s tou právnickou matematikou by jistý náznak invektivy být mohl. Kdyby to bylo jinak formulováno a nekončilo to otázkou, ve které Honza dává najevo, že neví jak to a ptá se.
Přiznat nevědomost a udělat invektivu mi k sobě nepasuje.
Mě ta "právnická matematika" přijde prostě jako lidové vyjádření faktu, že podle práva fungují některé věci jinak, než podle ostatních pravidel (pravidel matematických, nebo zdravého rozumu).
Příklad za všechny budiž všem notoricky známá reklamace - právo odstoupit od kupní smlouvy mám v případě, že jsou na výrobku odstranitelné vady opakovaně. Tolik zákon. V matematice i selském rozumu znamená opakovaně více než jednou, tedy nejméně dvakrát.
Nicméně podle judikatury to v tomto případě znamená nejméně třikrát.
Nereagoval jsem ani tolik na formulace ve Vašem článku (tam myslím není na co reagovat, příklady jsou jasné), jako právě na zmíněnou neznalost ostatních diskutujících.
Musím přiznat, že zkušební doba podle mne patří k situacím, kdy standardní počítání času není tak zřejmé, jako jinde (např. procesní lhůty: mám-li měsíc od doručení, tak je mnohem "přirozenější" den doručení nepočítat: "mám následující měsíc na to, abych udělal to a to").
Jinak blahopřání je nezasloužené: byť jsem nikdy nepraktikoval žádné "právnické" povolání, práva jsem absolvoval. Tato kombinace je nepochybně důvodem pragmatického pohledu, který uplatňuji v jiných diskusích. I když už na fakultě mi mnohem víc konvenoval francouzský způsob interpretace právních předpisů, který vnímám jako mnohem méně formalistický, než ten náš.
Ještě jednou děkuji čtenáři panu Slaninovi, který není placeným agentem autora, ale prostě dané téma ovládá a zdá se, že nejen toto!!! Prostě odborník se zapojil do diskuse a trochu suploval autora (který ovšem není povinen se účastnit debaty, nicméně někdy - narozdíl od dneška - je debata produktivní, padají zajímavé otázky k věci, je inspirací pro další témata).