Nedavno jsem cetl rozhovor na jednom konkurencnim financim serveru (nebudu konkretni kvuli reklame) s Alexanderem Kjerulfem na tema spokojenosti v praci. Pokud by to nekoho zajimalo, urcite si clanek sam dohleda. Jenom uryvek:
A: Víte, jaký je předepsaný dress code v Google?
B: Ne.
A: Je dobré, když do práce přijdete oblečení.
Já chodím (v létě) do práce v kraťasech a sandálech a kdokoliv mi z mých nadřízených říct, ať si vezmu něco formálnějšího, tak na něj budu koukat, jestli se nezbláznil.
Stejně tak jako nikdo nekontroluje, jestli sedím v práci přesně 8 hodin a jsem na obědě 30 minut. Kdybych do práce nepřišel, nejspíš si toho prvních pár dnů nikdo nevšimne (či všimne, ale bude mu to jedno), dneska jsem přišel v jednu, odcházel v pět.
Jasně, asi se na práci podívám skrz VPN teď o víkendu, ale to jen proto, že jsem v práci spokojený, mám relativně volnou ruku a rád věci dodělám (možná je to specifikum té tvůrčí činnosti, že si ji člověk rád dovymazlí, když není ve stresu).
Na IT zkrátka neplatí bič, protože v práci stejně nikdo nevydrží koukat 8 hodin do kódu a něco tvořit. Buď napíše řádek za hodinu nebo napíše chybu na řádek. Proto taky do práce nechodím unavený a v klidu se dospím (budík nemám).
Na 100k se nejspíš nikdy nepodívám, ale za tu duševní pohodu, kterou mám ráno, v poledne i večer, mi ten poloviční plat rozhodně stojí.