Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Pozor na spoření pro děti. Rodiče na peníze nárok nemají od zhnusendavem - Když už,tak ať se jedná o peníze,které připsal...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 2. 6. 2014 22:33

    zhnusendavem (neregistrovaný)

    Když už,tak ať se jedná o peníze,které připsal stát,jako např,úrok,státní podpora.Vlastní prostředky,které vloží rodiče,do těch by mělo být každému houby.Také nám teď skončilo stavebko pro dceru a co musíme absolvovat je šílenost.Oba děláme na směny,společně máme volno tak jednou za měsíc.U výpovědi musime být oba.Opatrovnický soud u nás také není,musime až do okresniho města,autobus jede ráno a pak až večer.Cwelýden v čudu.Prostě pakárna.

  • 3. 6. 2014 7:48

    Lubik (neregistrovaný)

    Stále nechápu, co se v těchto případech řeší. Když dítěti dám peníze (nebo třeba auto), tak to je jeho. Když mu ty peníze nechci dát, tak si je spořím na své jméno.

  • 3. 6. 2014 8:20

    Pavel (neregistrovaný)

    Co se řeší - například to, že pro posuzování nároku na dávky v hmotné nouze se bere celý do úvazy celý majetek domácností - včetně spoření pro děti. Takže pokud se dostanete do nouze, tak na jednu stranu nemáte nárok na dávky v hmotné nouzi, protože členové vaší domácnosti mají majetek nad příslušnou hranici, na druhou stranu ale tento majetek nemůžete pro uspokojení základních potřeb domácnosti použít. Takže pod bedlivým dohledem sociálních pracovníků a opatrovnického soudu svorně zemřete hlady. A samozřejmě tím se naplní nejvyšší zájmy dětí.

  • 3. 6. 2014 9:02

    Lubik (neregistrovaný)

    Můžete prosím napsat jak by jste si to konkrétně představoval (to že rodiče mohou bez přivolení opatrovnického soudu manipulovat s majetkem dětí)?

  • 3. 6. 2014 9:16

    Pavel (neregistrovaný)

    Já bych v první řadě přestal implicitně považovat všechny rodiče za sprosté podezřelé, jejichž jediným zájmem je okrást dítě, a začal předpokládat, že drtivá většina rodičů je normálních, jedná v zájmu dítěte a tedy nemá smysl je vystavovat zvůli úředníků. Soudy a úřady ať řeší pouze ty výjimečné excesy, kdy rodiče v zájmu dítěte nejednají.

  • 3. 6. 2014 10:02

    Lubik (neregistrovaný)

    „Soudy a úřady ať řeší pouze ty výjimečné excesy, kdy rodiče v zájmu dítěte nejednají.“ A jak se to pozná předem? To by banky musely zaměstnávat jasnovidce. A jak byste jako soudce to udělal, aby jste řešil pouze ty výjimečné excesy?

  • 3. 6. 2014 10:21

    Pavel (neregistrovaný)

    Už se několikrát stalo, že rodiče dítě otrávili (například Fridexem v poslední době) a přesto nikdo ani nenavrhuje zákon, podle kterého by měli rodiče každý pokrm a nápoj pro dítě nechat napřed otestovat na zdravotní nezávadnost. A to tady jde o ŽIVOT, ne o nějaký blbý majetek. Tak proč naprosto stejně nesmyslné nařízení pro majetek se prosadilo? Jenom proto, že tady to jeho kolosální nesmyslnost nebije do očí?

    Prostě rodiče mají v rukách život, zdraví a mimochodem také majetek svého dítěte a je normální předpokládat, že jednají v jeho zájmu. A případné zneužití toho majetku řešit až poté, když nastane (stejně jako ty otravy).

  • 3. 6. 2014 11:37

    Lubik (neregistrovaný)

    Dospělí může odmítnou léčení a třeba zemřít, může tak učinit rodič za dítě? Podle mne ne, tedy rodiče (zákonní zástupci) plně nemohou rozhodovat o životě a zdraví svých dětí, podle mne by neměli rozhodovat o takových věcech jako je očkování, samozřejmě proti chřipce by to byla hloupost, ovšem proti obrně jsem jasně pro. A obdobné je to i s majetkem dětí. Zákon ani praxe nestanoví striktně ano – ne, ale mluví např. „nikoli zanedbatelné majetkové hodnoty“. Podle současné právní úpravy nemohou rodiče za dítě přijmout, ani odmítnout dědictví, podle vás by žena s dítětem po smrti manžela za dítě dědictví odmítla a všechno by připadlo jí (nejde přece o život).

  • 3. 6. 2014 12:06

    Pavel (neregistrovaný)

    I rodič může podepsat reverz a odvést si dítě z nemocnice. (případně ho do té nemocnice vůbec nemusí poslat - i to je forma odmítnutí léčby). A případně škody, které to napáchá, se řeší až dodatečně potrestáním rodiče, aniž by to tomu dítěti už jakkoliv pomohlo.

    A to odmítnutí děditství - bohužel rodiče nemohou odmítnou dědictví ani i když vědí, že dítě zdědí jen dluhy. Je i v tomto případě rozhodnutí kroucených paragrafů a ouřady od zeleného stolu pro dítě lepší než rozhodnutí rodičů?

    S dědictvím můžou nastat vůbec veselé situace - rodič a dítě zdědí každý ideální půlku nemovitosti. A pak kvůli každé prasklé trubce se budou ptát opatrovnického soudu, jestli můžou zavolat instalatéra, aby to opravil (když polovinu nákladů nese to dítě)?

  • 3. 6. 2014 12:41

    Lubik (neregistrovaný)

    Ještě jednou, já nezastávám názor, že by o všem, co se týká majetku nezletilých, měl rozhodovat opatrovnický soud, ale jsem proti, aby o všem rozhodoval zákonný zástupce. Proti prasklé trubce stavím celkovou přestavbu, nebo naopak demolici domu. Je na bance jakou si stanoví hranici pro výběr z dětského konta, kdy vyžaduje souhlas soudu, protože ona riskuje, že i ji dítko následně zažaluje. A soud pak musí nějak rozhodnout. Nejde přece řešit až, když se něco stane, takže má-li rodič s dítětem ve spoluvlastnictví dům, tak při žádosti o odstranění stavby bude chtít stavební úřad určitě souhlas opatrovnického soudu a já stím souhlasím.

  • 3. 6. 2014 12:56

    Pavel (neregistrovaný)

    Je na bance jakou si stanoví hranici pro výběr z dětského konta, kdy vyžaduje souhlas soudu, protože ona riskuje, že i ji dítko následně zažaluje.
    To je právě ta chyba. Pokud má banka výběr podepsaný zákonným zástupcem, tak má být z obliga. A dítě se má spořit se svým zástupcem, pokud ten udělal něco nekalého. To je jako trestat poštu za to, že jí někdo použil k rozeslání dětské pornografie.

  • 3. 6. 2014 14:04

    Lubik (neregistrovaný)

    Stát musí chránit nezletilé a to i proti jejich zákonným zástupcům. Příklad: tříleté dítě má na kontu půl miliónu Kč (třeba dědictví po otci), matka mu účet vyluxuje, to se bude čekat 15 let, až bude zletilé a podá na matku žalobu? Neměl by do hry vstoupit někdo třetí, který by hájil zájmy dítěte – opatrovník? A není lepší tomu předcházet (tak jako je platná současná úprava) tím, že banka vyplatí peníze až po jeho souhlasu (tj. opatrovnického soudu). Anebo u té demolice domu, není správné, že stavební úřad vyžaduje vyjádření soudu, je-li spoluvlastník nezletilý? A myslíte si, že by zákonní zástupci moli dítě zadlužit (vzít si na něj úvěr, přijmout za něj předlužené dědictví apod.)?A jeden příklad, ve filmu Kid vystupuje vedle Chaplina malý chlapec (rozbíjí okna) a jeho rodiče během krátké doby jeho slušný honorář prohospodařili a v USA se měnily zákony, aby majetek dětí byl chráněn.

  • 3. 6. 2014 15:07

    Pavel (neregistrovaný)

    A není lepší předcházet otravám dětí povinným testováním jejich jídla? Po jejich smrti už jim je jedno, že rodiče odsoudí. A proč se to nedělá?

    Pokud má otec dítěte obavy, že dědictví po něm matka rozhází, může v závěti vytvořit svěřenecký fond (nebo jak se to jmenuje) a tím problému předejít. Proč má kvůli řešení problémů několika málo nezodpovědných lidí trpět každý zvůli úředníků a nechat si kecat do toho nejsoukromějšího - do rodiny?

    Ten váš příklad s Kidem znám, ale popravdě, je to jediný stále dokola omílaný příklad a již několik desetiletí (70 let?) starý. To neukazuje na příliš častou zpronevěru majetku dětí.

  • 3. 6. 2014 15:45

    Lubik (neregistrovaný)

    Ujasněme si to, já to chápu tak, že nezletilý nemůže dělat některé právní úkony, nebo je může dělat omezeně (např. kupní smlouva) a to co nemůže, dělá za něj zákonný zástupce (většinou rodič), ovšem ne úplně všechno, k některým úkonům musí být přivolení opatrovnického soudu – tak to prostě je. Je váš názor, že o všem by mohl rozhodovat zákonný zástupce? To se opravdu ptám. Zatím jsem se setkal jen s tím, že se diskutovalo jen o míře „státního zásahu“, jako takový ho každý uznával. Přece nejde dát rozbourat dům, který patří dítěti. Např. ke stavebnímu spoření dětí (ukončení a vybrání peněz) přistupovaly stavební spořitelny různě, dnes se praxe ustálila na tom, že souhlas soudu je potřeba, a přispěly k tomu, podle mne i žaloby dětí na rodiče (to je to kecání státu do rodiny) i na stavební spořitelny.

  • 3. 6. 2014 16:52

    jezevec (neregistrovaný)

    dám příklad z modernější doby. stavební spoření založili prarodiče svým pravnoučatům, a vložili na něj prostředky z odškodňovacího fondu holocaust. poté převzal štafetu otec dětí a stavební spoření dospořil z úložky svého stavebního spoření ze svobodna.
    pak matka zblbla, rozbila rodinu a odstěhovala děti - nemaká a nemá kde pořádně bydlet - přesto, jak je v kraji zvykem, jí byly svěřeny děti do výhradní péče. je tedy jejich výhradním opatrovníkem.
    otec i prarodiče se opodstatněně domnívají, že matka dětem stavební spoření chce vykrást - a s odvoláním na deklarované zájmy dětí (nemají chudinky kde bydlet) si za prachy dětí koupí byt pro sebe.
    na názor opatrovnického soudu v této věci jsem sám zvědav, ale jistě vnímáte, že život přinese mnohé situace, kdy děti potřebují ochranu i před svými rodiči. nepovažuji za mravné, vyžadovat, aby děti musely zažalovat vlastní rodiče, pakliže se chtějí okradení ubránit - připadá mi jednodušší, když s užitím prostředků dětí platí apriorní nesouhlas.

  • 3. 6. 2014 17:36

    Pavel (neregistrovaný)

    Ale já netvrdím, že rodiče mají zcela volně používat prostředky dítěte pro svou potřebu. To je samozřejmě nesmysl.

    Já tvrdím, že většina rodičů je normálních a toto nedělá. A proto je zbytečná buzerace je honit k opatrovnickému soudu kvůli povolení nakládat s majetkem dítěte.

    Navíc čekání na rozhodnutí soudu může dítě připravit o značné prostředky. Příklad ze života: Na staré SS dítěte s výhodnou úrokovou sazbou je dospořena cílová částka. Než opatrovnický soud rozhodne, že rodiče můžou SS ukončit a založit dítěti nějaký vklad (znám případ, kdy soud rozhodoval přes rok), připsání úroků nebo státní podpory způsobí přespoření, a podle podmínek příslušně SS to automaticky vede k navýšení CČ o 50 000 a přeúročení aktuálním úrokem (i takové SS jsou). Ve výsledku dítě přijde (ve svém zájmu, že ano) o více než 100 000.

    Prostě ano, normální je prostředky dítěte řádně spravovat a normální lidé - což je drtivá většina - to to tak dělají. Tak proč je zbytečně otravovat a v důsledky i to dítě poškozovat.

  • 4. 6. 2014 7:32

    Lubik (neregistrovaný)

    Já si myslím, že drtivá většina cestujících letadlem jsou slušní lidé, proč je potom otravovat prohlídkami kvůli několika vypatlancům?

  • 4. 6. 2014 7:39

    Pavel (neregistrovaný)

    Jestli vám dobře rozumím, chce tou analogií říct, že když někdo připraví o peníze své dítě, tak tím rovnou ožebračí celé město? Nebo jak to mám chápat?

  • 4. 6. 2014 8:27

    Lubik (neregistrovaný)

    Tím jsem chtěl říct, že některá preventivní opatření musí být plošná a obtěžují i slušné lidi, kterých je většina. A nyní se zeptám já vás: myslíte, že zákonný zástupce by měl nezletilého zastupovat ve všech případech bez výjimky?

  • 4. 6. 2014 11:43

    Pavel (neregistrovaný)

    Už z etymologie slova Zástupce vyplývá, že dítě zastupuje. Není to skorozástupce, rádobyzástupce, atd. Samozřejmě při tom má dodržovat zákon, tak jako když jedná za sebe, a když ho poruší, má být za to trestaný. Ale preventivní omezování je blbost.

  • 4. 6. 2014 12:26

    Lubik (neregistrovaný)

    Je úplně běžné, že zástupce zastupuje jen v něčem, nebo naopak je určeno, v čem nezastupuje. Ani plná moc není plná, ale jen na něco. Takže tříleté dítě vlastní dům za 5 mil. Kč, matka – zákonný zástupce chce darovat ten dům příteli, ovšem u nás by to nešlo, protože byrokrati na Katastru, by neprovedli vklad jen na základě darovací smlouvy, ale vyžadovali by souhlas opatrovnického soudu. To je šikana svobodných občanů, na darování není přece nic nezákonného.

  • 4. 6. 2014 13:20

    Pavel (neregistrovaný)

    Tak nevím, píšu si tady s dubem, nebo mě nechcete pochopit.

    Jak jsem napsal, i ten zákonný zástupce musí dodržovat jistá pravidla a zákony, tedy jednat v zájmu dítěte. Darování baráku dítěte příteli pravděpodobně (ale ne nutně) není v zájmu dítěte, a pak to ten zákonný zástupce udělat nesmí. Udělá-li to, nech je potrestán a nahradí škodu. Ale proč se má předem ptát, jestli může? Přece je třeba vycházet z premisy, že je-li někdo zákonným zástupcem, jedná v zájmu dítěte (od toho to je zákonný zástupce). Pokud tak nečiní, nemá být zákonným zástupcem. A jestli je problém v tom, že se zákonným zástupcem může stát kdekteré hovado, pak je asi třeba legislativní úsilí napřímit jiným směrem než na zbytečnou buzeraci všech rodičů.

  • 4. 6. 2014 14:24

    Lubik (neregistrovaný)

    Nejčastější způsob jak se stát zákonným zástupcem nezletilého je zplození dítěte a to může opravdu kdejaké hovado. A stát nemůže nechat ho dělat si s dítětem, co chce ani s jeho majetkem. Takže znovu, matka jménem dítěte dá převést dům za 5 mil. Kč na svého přítele, vklad je proveden a majitel se změní. Majetek dítěte je nenávratně pryč a kdo a proč by dal podnět k trestnímu stíhání matky? Spáchala nějaký trestný čin a jaký? Ona si myslí, že to bylo ku prospěchu dítěte, dokažte ji, že nemá pravdu a jakou škodu udělala? Přeci se svým majetkem si může dělat co chce.

  • 29. 12. 2014 18:08

    marty (neregistrovaný)

    Pokud by neměl zastupovat v každém případě,neměl by rodič ale ani nést zodpovědnost za jeho činy?Přitažené za vlasy že? Ale to že si dítě ublíží venku ,proč má rodič nést zodpovědnost? To mají rodiče běhat s partou 12tiletých pubertáků a hlídat je? Jen aby se nedej bože nestalo něco že si rodiče pujdou sednout?

  • 4. 6. 2014 7:57

    Pavel (neregistrovaný)

    A navíc jsou ty prohlídky opravdu zbytečná buzerace. Moje osobní zkušenost - služební cesta, během ní 4 prohlídky zavazadel a při návratu jsem našel v příručním zavazadle zapadlou kudlu (žádný perořízek), o které jsem nevěděl. Tak k čemu ty prohlídky jsou?

  • 4. 6. 2014 11:51

    Intri (neregistrovaný)

    To ovšem můžete mluvit o výrazném štěstí, že vám ji nezabavili, protože zcela určitě o ní věděli. Navíc jste nezmínil, do jakých zemí jste cestoval. Po zkušenostech s kontrolami si myslím, že třeba do/z Číny byste tu kudlu nedostal.

  • 29. 12. 2014 17:52

    marty (neregistrovaný)

    Ano ,pochopím že dítě nabylo prostředky například dědictvím po otci a matka je chce vyluxovat, ale já na dětské konto vkládám synovi ,to konto jsem založil já, já mám právo vybírat a zda je synovi až dospěje přenechám je na mě, do té doby jsou to stále moje peníze,to že mu je ukládám na jeho jméno ho neopravnuje k užívání,já rozhodnu zda si je zaslouží či nikoli. Soudy mají málo práce? Kdyby mu na konto vkládala třetí osoba a rodiče ni korunu,chápu,ale já ty peníze ukládám pro něj dle toho jaký bude člověk a když se nedej bože dostanu do tíživé situace, stále je to pro mně rezerva, bez ohledu na to zda synovi ulehčím od peněz, zájem nás rodiny jako celek je "přednější" než nabité konto syna,kde leží MOJE peníze.Mluvím o opravdu tíživé sitaci ,aby nedocházelo k mílce. A druhá věc, tím tedy může muj nezletilý syn si vejít do banky a směle si vybrat? když je to jeho?A moje peníze?Trochu padlé na hlavu, a opět nedořešené,a schválně,nezabívají se ruznými situacemi,prostě plošně jedno pravidlo kvůli pár nezodpovědným rodičům

  • 3. 6. 2014 16:25

    Jan Slanina

    Píšete nesmysly. V okamžiku, kdy jde o dědictví nezletilého dítěte, tak se automaticky provede soupis pozůstalosti, takže dítě nemůže zdědit jen dluhy: za dluhy totiž odpovídá jen do výše dědictví. Takže odmítnutí dědictví nemá zásadní význam.
    Souhlas opatrovnického soudu nepotřebujete k tomu, abyste nechal instalatéra opravit trubku. To je zjevně běžná záležitost. A majetek dítěte samozřejmě můžete používat k údržbě tohoto majetku, to zákon výslovně říká. Nejvýš si budete muset ten souhlas jednorázově vyžádat, abyste vybral z vkladní knížky peníze, které k tomu budete používat.

  • 3. 6. 2014 17:42

    Pavel (neregistrovaný)

    Dobře, tak se to tedy řeší. V dědickém řízením se dítě stane spolumajitelem domu, kde rodina bydlí. Jiné prostředky nemá. Protože tam bydlí, asi nemá ani nárok na nájem od ostatních spolumajitelů. Jako spolumajitel se podílí na údržbě. To znamená, že každá oprava toto dítě zadlužuje u ostatních spolumajitelů. A k zadlužení dítěte je třeba svolení opatrovnického soudu (a pokud vím, není tam omezení částkou). Takže je možné spravit prasklou trubku bez svolení opatrovnického soudu?

  • 3. 6. 2014 19:03

    Jan Slanina

    Podle mne hledáte problém tam, kde není. Umím si představit několik scénářů:

    (a) podíl výrazně přesahuje potřeby dítětě a benefituje z něj celá rodina (např. dítě vlastní 1/4 domu činžovního domu o 4 velkých bytech, takže rodina používá jeden z těchto bytů); rodiče by se měli s dítětem vyrovnat, což nejúčelněji udělají tím, když opravu zaplatí.

    (b) příslušný ideální podíl taktak stačí potřebám dítěte (např. zdědilo 1/4 rodinného domu 3+1). V takovém případě se podle mne na prasklou trubku uplatní vyživovací povinnost rodičů, která zahrnuje i to, aby dítě mělo kde bydlet, takže rodiče v rámci vyživovací povinnosti prasklou trubku uhradí resp. budou se na její úhradě podílet.

    (c) podíl potřebám dítěte nevyhovuje (např. dítě vlastní komerční prostory, 1/16 nerozdělitelné vily a podobně). V takovém případě rodiče mají postupovat jako správní hospodáři a podle okolností se dohodnout na využívání nemovitosti ostatními spoluvlastníky, kteří převezmou náklady a případně budou dítěti i něco platit, na pronájmu nemovitosti nebo (se souhlasem soudu) na jejím prodeji. Prodej by logicky měl být řešením vždy, kdy výnosy z majetku nekryjí náklady na jeho údržbu.

  • 3. 6. 2014 16:19

    Jan Slanina

    Pro mne je rodič, který zakládá dítěti spoření, aniž by ty peníze skutečně byly určeny jen a jen pro to dítě, přijde jako sprostý podezřelý.

    Zatím mne totiž nenapadla morálně nezávadná motivace toho, že na jméno dítěte ukládám peníze, které mají sloužit pro celou rodinu nebo dokonce jen pro mne. Zato mne napadá spousta motivací nemorálních. Namátkou:

    - znemožnit exekutorům, aby mi ty peníze zabavili
    - vyinkasovat od státu další státní podporu na stavební spoření, kterou bych při spoření na své r.č. už nedostal

  • 4. 6. 2014 7:36

    Pavel (neregistrovaný)

    Takže je pro vás sprostý podezřelý každý rodič, co zakládá dětem spoření, nebo jen ten, co to chce zneužít? A jak ho při tom založení poznáte? A proč kvůli několika jedincům otravovat život všem?

    Znovu opakuji - já netvrdím, že rodič má mít právo libovolně použít prostředky dítěte pro sebe. Já tvrdím, že většina rodičů to nedělá, a proto je zbytečné preventivně buzerovat každého kvůli několika hovadům.

    Proč se preventivně nekontroluje každá jídlo podané dítěti, jestli ho rodiče nechtějí otrávit? Přece už se stalo že rodiče dítě záměrně otrávili jídlem. A proč je podle vás stejně nesmyslná preventivní kontrola použití prostředků dítěte nejen smysluplná, ale dokonce nutná? Jsou to případy zcela analogické a přece u nich docházíte ke zcela opačným závěrům

  • 4. 6. 2014 10:19

    Jan Slanina

    Sprostý podezřelý je ten rodič, který chce ty peníze vybrat.
    Ta soudní kontrola totiž neprobíhá při založení, ale až při výběru peněz.
    Při založení Vás nikdo nebuzeruje.

    V současném společenském klimatu jsou rodiče, kteří jsou ochotni sáhnout dítěti na život či zdraví, naprostý exces. Naopak i z diskuse zde pod článkem je vidět, že lidí, kteří považují za přijatelné nebo dokonce správné volně nakládat s vkladem dítěte, vůbec málo není. Nemluvě o rodičích, kteří jsou natolik finančně negramotní, že si ten rozdíl prostě neuvědomují. Vaše analogie tedy kulhá asi stejně, jako analogie mezi povinností nasadit dítěti helmu při jízdě na sjezdových lyžích, a při chůzi po ulici. V obou případech by to nepochybně přispělo jeho bezpečnosti. Pravděpodobnost nežádoucího následku je v obou situacích zcela odlišná. Nebo jako analogie mezi povinností nasadit dítěti na kole přilbu a zabalit ho celé do zorbingové koule. Obojí by přispělo jeho bezpečnosti. První je možné bez velkých potíží provést, druhé je nereálné. Stejně tak soudní kontrola výpovědi např. stavebního spoření je jednoduchá, protože se tím v zásadě přidává ke stávajícímu papírování jeden papír navíc. Kontrola jídla podávaného dítěti je nereálná: minimálně na každou rodinu byste musel mít jednoho analytického chemika s potřebným vybavením.

  • 4. 6. 2014 11:53

    Pavel (neregistrovaný)

    Vy jste napsal že sprostý podezřelý je ten, kdo zakládá účet...

    Ano, asi zneužití majetku dítěte je častější než jeho zabití, ale to podle mě není důvodem k preventivnímu schvalování manipulace s majetkem.

    Dříve bylo docela běžné, že se nadbytečné děti zabíjely, v některých přírodních národech se tak děje i dnes. To, že se to přestalo dělat, není způsobeno tím, že nějaký opatrovnický soud předem schvaloval každý kontakt rodiče s dítětem, ale tím, že se to prohlásilo za špatné a trestalo se to. Jak chcete lidi naučit se v takových situacích správně rozhodovat, když to rozhodnutí přenesete na někoho jiného? To je prostě nesmysl a bude to působit jen další nárůst podobných problémů. Holt musíte nechat ty lidi rozhodnou a pak nést za své rozhodnutí důsledky, aby se naučili dělat správná rozhodnutí.

    A vaše příklady s helmou a podobně jsou skutečně zábavné. Takže, jestli jsem to dobře pochopil, stát má buzerovat všude tam, kde je ta buzerace technicky proveditelná? A jiný důvod k tomu nepotřebuje? Takže až budou vyvinuta čidla umožňující jednoduchou kontrolu kvality jídla podávaného dětem, bude podléhat schválení i to podávané jídlo?

  • 4. 6. 2014 12:26

    Jan Slanina

    Ano, pro mne je podezřelý už rodič, který zakládá účet na rodné číslo dítěte. Protože k tomu podle mne neexistuje poctivý racionální důvod (v našem dotacemi pokrouceném světě bohužel mohou existovat důvody nepoctivé leč perfektně racionální). Čili mně by přišlo perfektně legitimní, aby přivolení nezávislé osoby podléhalo už založení účtu pro dítě. Aspoň by se ty účty zakládaly jen tam, kde je to skutečně potřeba (typicky dítě něco zdědí).

    Ale z hlediska přiměřenosti respektuji, že stát se spokojuje s tím, že kontrolu vykonává až ex-post při výběru.

    Stát má především poskytovat přiměřenou ochranu těm slabým. A děti patří k těm nejslabším členům společnosti. Přiměřenost se měří poměrem omezení, která tato ochrana přináší, na straně jedné, a prospěchu, který přináší, na straně druhé. Pokud je něco nemožné, je to z povahy věci nepřiměřené. To, že je něco možné, ještě neznamená, že je to přiměřené.

  • 4. 6. 2014 13:10

    Pavel (neregistrovaný)

    Není poctivý důvod? tak já vám jich několik uvedu:

    1. Dary
    Už při narození dítěte se seběhnou babičky, dědečkové, tetičky a strejčkové a někteří z nich vám vrazí nějakou tu bankovku "ať mu to dáte na knížku". A někteří to opakují při každých narozeninách. Takže máte několik možností:
    - Dát to do šuplíku a odolávat pokušení na to sáhnout.
    - Dát to na svůj spořicí účet a vést si evidenci vkladů a počítat úroky. To většina lidí ani technicky nezvládne.
    - Založit na to zvláštní spořicí účet na své jméno. Ale pak máte problém, že dnes většina bank umožňuje vést jen jeden spořicí účet na osobu a tak musíte stále řešit dilema, jestli ten nejvýnosnější účet použít pro sebe či pro dítě (a to už nemluvím o situaci, kdy máte dětí víc a musel byste priorizovat jejich nároky na výhodnost spořicího účtu).
    - Založit účet dítěti.

    2. Dědictví
    Chcete, aby vaše dítě bylo zajištěné v případě vaší smrti, tak mu dáte něco stranou. Co můžete udělat:
    - V závěti mu odkázat jistou částku. Pak ale si z jeho peněz namastí kapsu notář na notářském poplatku a dítě dostane méně.
    - Založit účet dítěti a na něm ty prostředky složit.

    To jen co mě napadlo během pěti minut. Po hlubším zamyšlení bych jistě přišel na další důvody, kdy je založení účtu dítěti zcela poctivé.

    A teď si představte, že ty prostředky dítěte spravujete poctivě (tedy je pravděpodobně máte u stejných institucí, jako své) a najednou musíte čekat rok, než vám opatrovnický soud povolí ty peníze převést třeba jen na jiný účet dítěte.

  • 4. 6. 2014 13:21

    Jan Slanina

    Takže ad 1: nevím, které banky mají problém umožnit člověku více spořicích účtů. Já jsem na tento problém nikdy nenarazil, ačkoli jsem už několikrát u některých bank druhý či další účet zakládal. Každopádně ale u už dnes banky nabízejí možnost poddělení (třeba Air Bank tomu říká "obálky") na jednom spořicím účtu. Takže opravdu nevidím problém, který popisujete.

    Ad 2: notářské poplatky jsou forma daně, která slouží k tomu, aby bylo zajištěno fungování státu, byť outsourcované k notářům. Takže jinými slovy obcházíte daně. To z mého pohledu nepředstavuje poctivý záměr.

  • 4. 6. 2014 13:32

    Pavel (neregistrovaný)

    Ad 1.
    Třeba ING, Wüstenrot a další přibývají jakou houby po dešti. Co šlo loni už letos ne vždy jde.

    Ad 2. Dědění mezi nejbližšími příbuznými je podle zákona osvobozené od daně. Takže podvádí stát, když jen tu daň jen jinak pojmenuje, ale přece vybere, nebo občan, který se postará, aby to, co je v zákoně, platilo i ve skutečnosti? Když něco podobného dělají firmy (při reklamaci výrobku vám vrátíme peníze, ale ne poštovné a balné), tak je za to ten samý stát, který tento trik používá, pokutuje.

  • 4. 6. 2014 15:38

    Jan Slanina

    Ad 1.
    Zajímavé, s ohledem na to, že mi Wüstenrot nabízí přímo v IB založení dalšího spořicího účtu a zároveň na stránkách (http://www.wuestenrot.cz/bankovni-sluzby/sporici-ucet/) píše: "TIP: Můžete si založit více Wüstenrot Spořicích účtů, které si pojmenujete podle svého přání (například „Na dovolenou“)."

    Ad 2.
    Zákon neříká, že by dědictví mezi nejbližšími příbuznými bylo osvobozeno od jakékoli daně, jen od daně dědické. Je zcela běžné, že je něco zatíženo dvěma či více odvody (=daněmi), z nichž jeden nějakému nestátnímu subjektu. Moje mzda je zatížena daní z příjmu a pojistným na zdravotním pojištěním (které jde zdravotní pojišťovně). Stát může někoho osvobodit od jednoho, druhého nebo obou na sobě nezávisle či zároveň. Třeba příjem z dohody o provedení práce je do určitého limitu osvobozen od pojistného na zdravotní pojištění, ale nikoli od daně z příjmu. Něco je dokonce zatíženo dvěma daněmi, které jdou obě ke stejnému subjektu: např. prodej automobilového benzínu je zatížen spotřební daní i DPH.

  • 5. 6. 2014 7:10

    Pavel (neregistrovaný)

    Ad 1. - Dobře, tak Wüstenrot to zavede od července. Mě už od nich přišly tři výhrůžky, že když se včas nezbavím nadbytečných účtu, budu nějak trpět (ale to utrpení naštěstí osobně nepocítím).

  • 30. 11. 2014 22:54

    Agent Bureš

    Pane Slatino, sprostí podezřelí jsou především prodejci stavebních spořitelen a pravděpodobně i samotné stavební spořitelny! Prodejci prodávali SS vedená na děti jako SS na "další volné rodné číslo v rodině"!
    Nevěřím, že stavební spořitelny o tomto jednání nevěděly!!

    Teď najednou stavební spořitelny obrátily a chtějí ochraňovat majetek bezbranných dětí. Jsem si celkem jistý, že je stavebním spořitelnám jasné, jak vnímala většina rodičů stavební spoření založené na rodná čísla dětí (přesně tak, jak je prodejci stavebních spořitelen prodávali!).

    Může se stát, že rodiče okradou děti, ale je to SKORO tak raritní případ jako rodiče, kteří dítě otráví.

  • 3. 6. 2014 16:15

    Jan Slanina

    Ale to přece není pravda.
    Podle § 900 odst. 2 NOZ můžete požádat soud o svolení, abyste majetek (nejen úroky, ale i jistinu) dítěte použili nejen pro dítě samé, ale i pro jeho rodiče a sourozence. Akorát podléháte dohledu soudu.

  • 3. 6. 2014 8:11

    Pavel (neregistrovaný)

    No, už máme judikaturu, že co dítěti patří, je souhrn úložek (v pojetí soudu se jednalo o dar). Výnos (včetně státního příspěvku) patří rodičům jako odměna za správu vkladu. Jo, paragrafy jsou zakroucené stejně jako myšlenkové pochody právníků a zavedou člověka k naprosto nečekaným závěrům.

  • 3. 6. 2014 16:32

    Jan Slanina

    Ten judikát bych chtěl vidět.
    Ale je to celkem jedno, po nabytí účinnosti Nového občanského zákoníku nemůže obstát: ten zcela přesně říká, co se může a nemůže dít s výnosy a za jakých podmínek náleží rodičům odměna za obhospodařování: pouze pokud je správa jmění značně obtížná (to sjednání smlouvy o stavebním spoření jistě není) a až po odevzdání jmení dítěti, jinak jen na základě rozhodnutí soudu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).