Hlavní navigace

Názory k článku Povinné ručení se reformuje!

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 16. 7. 2002 10:12

    Přikryl, Čechová (neregistrovaný)

    Přehled článků o tzv. povinném ručení (i když používaný název sám o sobě je nesmyslný, neboť nikomu ničím neručíme, natož pak povinně, mnohdy i povinně smluvně, ale odpovídáme za škodu podle obč. zák.) se snaží především nastínit možný vývoj v sazbách pojistného v závislosti na ukončení jeho zákonné regulace. Tak jako se stalo v této zemi zvykem, je spotřebiteli, občanovi, podávána informace často jednostranně emotivně zabarvená s cílem dopředu ovlivnit názor čtenáře. První zásadní chybou, která provází téměř všechny příspěvky k dané problematice, je záměna pojistného s cenou. Je třeba zdůraznit, že pojistné není cenou a v žádném případě ho nelze za cenu považovat. V jednom z článků je naznačen systém fungování pojištění v tzv. obráceném výrobním cyklu. Jednoduše řečeno, pojišťovna vybere pojistné za službu, u které teprve následně bude vědět, kolik jí tato služba bude stát. To lze jen v případě, že se jedná o dostatečný počet účastníků a že lze odhadnout, kolika z nich vznikne škoda a jaká bude asi její výše. Pojistné tak svojí nejpodstatnější částí představuje příspěvek do "společného fondu", ze kterého se vyplácí škody. Jeho podstatně menší část tvoří vlastní náklady pojišťovny, tedy složka, kterou může pojišťovna výrazně ovlivňovat a kterou bychom mohli nazvat cenou.
    Z toho vyplývá, že regulovat pojistné v tržním prostředí je nesmysl. Naopak, působení trhu nutí pojišťovnu snižovat vlastní náklady, aby získala dostatečný počet účastníků pojištění a aby objektivně vznikající objem škod rozložila do dostatečného počtu účastníků. Poslanecká sněmovna se při schvalování zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zalekla tržních mechanismů a doplnila do zákona ustanovení o minimálním a maximálním pojistném. Jednalo se o 3 leté přechodné regulační období, ale tím, že tato ustanovení byla vnesena do § 3, tj. do hlavní části zákona a ne do přechodných ustanovení, vzniká otázka, kdy a zda vůbec podle stávající dikce zákona tato regulace skončí. Na toto ukončení regulace existují 3 možné názory:
    1. Jedná se o přechodné 3 leté období, které končí 30.7.2002, tj. uplynutím 3 let od nabytí účinnosti cit. zákona.
    2. Regulační období končí 31.12.2002, neboť podle druhé věty odst. 5 § 3 zákona se po dobu tříleté regulace chová pojištění odpovědnosti obdobně jako dřívější zákonné pojištění, tedy stanovené minimální a maximální pojistné je platné po celou dobu kalendářního roku.
    3. Tím, že regulační ustanovení byla vnesena do hlavní části zákona, bylo možné minimální a maximální pojistné upravovat jen do 30.7.2002, po této době zůstává zakonzervováno v těchto hranicích.
    Bohužel, zdá se, že právnímu výkladu nejvíce odpovídá třetí názor, tedy názor věcně zcela nelogický. Každopádně dojde ke změně zákona již v souvislosti s jeho úpravou reagující na právo ES. Doufejme, že budou odstraněny nesrovnalosti a že stanovení pojistného bude zcela na odpovědnosti pojišťovny a pod přísnou kontrolou odpovědných pojistných matematiků, tedy osob, které by svojí kvalifikací měly být zárukou bezpečného provozování pojištění. Působení tržních podmínek v celém jejich rozsahu je na druhé straně zárukou, že pojišťovny budou pod tlakem a budou se snažit o snižování svých nákladů a maximální nabídku výhod pro bezeškodné řidiče.
    Nakonec je nutné poznamenat, že nesmíme jako řidiči, ale i jako občané, zapomínat, komu zákon slouží. A těmi jsou především poškození. To si ale uvědomíme, až když se jím staneme. Pak nás nezajímá výše pojistného, ale výše pojistného plnění.
    Dr. Přikryl, Dr. Čechová

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).