Dvě firmy spolu uzavřely smlouvu o dílo, na jejímž základě se zhotovitelka zavázala pro objednatelku provést dodávku a montáž plastových oken, dveří a přechodových prvků. Tomuto závazku zhotovitelky korespondoval samozřejmě závazek objednatelky uhradit sjednanou cenu – necelých 500 tis. Kč.
Zhotovitelka svůj závazek splnila – dílo provedla a dodala, ale objednatelka nikoliv, jelikož za dílo nezaplatila. Zhotovitelka proto objednatelku zažalovala o zaplacení sjednané ceny díla.
Cena díla byla žalované vyúčtována fakturou ze dne 14. 9. 2017, přičemž její splatnost byla stanovena na 14. 10. 2017. Žaloba, kterou se zhotovitelka domáhala zaplacení, byla podána dne 13. 10. 2020.
Objednatelka však namítala promlčení své povinnosti platit. Zopakujme, že dlužná částka byla splatná 14. 10. 2017. V daném případě tak mohla žalobkyně (zhotovitelka) své právo na zaplacení předmětné částky vykonat – tedy vymáhat zaplacení podáním žaloby – poprvé následující den po její splatnosti, to jest od 15. 10. 2017. Od tohoto dne jí začala běžet promlčecí lhůta, která je v tomto případě tříletá (dle ust. § 629 odst. 1 o. z.).
Kdy by došlo k promlčení
Pokud by uplynula zákonem určená promlčecí lhůta (3 roky) a žalobkyně stanoveným způsobem nevykonala své právo u soudu, což znamená, že by nepodala žalobu u soudu do 15. 10. 2020, nevykonané právo by se promlčelo.
V důsledku toho by vzniklo dlužníkovi – žalované firmě právo vznést námitku promlčení a tím způsobit zánik možnosti žalobkyně domoci se úspěšně u soudu promlčeného práva. V předmětném sporu byla ovšem žaloba podána dne 13. 10. 2020, tedy před uplynutím promlčecí lhůty. Proto nemohlo dojít k promlčení povinnosti objednatelky zaplatit.
Dluh se nemůže promlčet před svojí splatností, i když to dříve bylo možné
Případ se dostal k Nejvyššímu soudu ČR, který musel vyjít ze závěrů Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2025, spis. zn. IV. ÚS 778/25 o tom, že dluh se nemůže promlčet dříve, než se vůbec stane splatným, tedy než je požadována jeho splatnost. I když dříve skutečně opačný a pro mnohé nečekaný názor platil, jak jsme o tom psali v článku:
Ústavní soud se však v nálezu ze dne 3. 9. 2025, spis. zn. IV. ÚS 778/25, když se uvedeným případem zabýval, vyslovil, že v rámci smluvní volnosti může být sjednáno, že dlužník bude mít povinnost plnit závazek – platit sjednanou cenu – až po vystavení faktury, respektive jakéhokoliv vyúčtování v dohodnuté lhůtě. A to pak má vliv na promlčení závazku.
Právo věřitele vyvolat splatnost dluhu
Jestliže podle dohody smluvních stran platí, že bude žalovaná objednatelka plnit na základě faktury zhotovitelky, je zřejmé, že určení splatnosti pohledávky je ponecháno na vůli věřitele. Strany tak sjednaly samostatně právo věřitele vyvolat splatnost dluhu, které je odlišné od práva věřitele na poskytnutí plnění.
Pokud se strany dohodly, že splatnost pohledávky určí věřitel výzvou k plnění – například fakturací, tak do té doby nebyla pohledávka splatná a nebylo možné ji úspěšně uplatnit u soudu, proto promlčecí lhůta k plnění nemohla začít běžet. Je třeba vůli stran respektovat. Proto je třeba mít za to, že počátek běhu promlčecí lhůty nenastává v okamžiku vzniku právního vztahu, ale až splatností faktury.
Počátek běhu promlčení při splatnosti pohledávky ponechané na vůli věřitele
Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 23 Cdo 2613/2025, ze dne 24. 6. 2026, vyplývá následující: Dohodnou-li se smluvní strany, že dlužník bude povinen plnit až na základě výzvy věřitele k plnění (např. po vystavení faktury) v dohodnuté lhůtě, sjednávají tím samostatné právo věřitele vyvolat splatnost dluhu, které je odlišné od práva věřitele na poskytnutí plnění. Dokud věřitel splatnost dluhu takovou výzvou nevyvolá a dohodnutá lhůta k plnění neuplyne, není pohledávka splatná a ani ji nelze úspěšně uplatnit u soudu. Promlčecí lhůta k právu na smluvní plnění proto počíná běžet až dospělostí pohledávky, nikoli již vznikem právního vztahu.
ČLÁNKY DO MAILU