Kromě obligátního Brexitu a rekordně nízkých sazeb dluhopisů jde například i o případ italského bankovního systému, respektive sporů o to, jakým způsobem bude vyřešena potřeba rekapitalizace bank.
Připomeňme, že podle nových pravidel by totiž měli břímě nést v první řadě akcionáři a věřitelé institucí, jež se ocitly v problémech (a ne daňoví poplatníci). To, že debaty se v tomto směru rozhodně neuklidňují, naznačily i středeční komentáře italského premiéra Renziho. Ten uvedl, že pokud otázka špatných půjček v italských bankách má hodnotu jedna, tak otázka derivátů v jiných velkých (evropských) bankách má hodnotu jedno sto. Ani zbytek léta tak asi rozhodně nebude nudný a lze čekat další slovní přestřelky mezi Renzim a např. představiteli Německa.
Dnes se však pozornost stáčí k USA, respektive k tamějšímu trhu práce. Na pořadu dne je zveřejnění oblíbené statistiky počtu pracovních míst, respektive počtu lidí na výplatních páskách (payrolls) v červnu. Poslední čísla z USA byla dobrá a i nám vychází odhad nepatrně nad konsenzem trhu (přírůstek cca 180 tis.). Kromě čísla samotného bude zajímavá a sledovaná i revize údajů za duben a květen. Připomeňme, že údaj za květen zaostal výrazně za očekáváním.
Zde se však sluší dodat, že revize odráží jednak změny v počtu pracovních míst, jednak úpravy parametrů sezónního očištění (což je například případ revize zveřejněné minulý měsíc). Vůbec je celkem zajímavé, že stránky amerického ministerstva práce uvádí, že změna počtu pracovních míst je statisticky významná zhruba od hranice 100 tisíc. To znamená, že např. odchylku ”skutečnosti” o 50 tisíc od konsenzu je vlastně třeba hodnotit obezřetně a s rozvahou (tomu konec konců tržní reakce v případě podobného překvapení zpravidla odpovídá ;-)).
