Hlavní navigace

Dá se s tím platit? Pravidla u poškozených a padělaných peněz dávají výhodu nakupujícím

Autor: Česká národní banka
Jiří Hovorka

Neproškolený člověk má pocit, že padělek pozná. Po proškolení paradoxně obavy rostou, říká expert na peníze. Vysvětluje také, jak je to s bankovkami, které na první pohled vypadají, že už mají něco za sebou.

Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Padělky a poškozené peníze mají jasná pravidla. Ale je jich tolik, že se v nich dá lehce ztratit. Dobrou zprávou pro běžného nakupujícího je, že na něj zákon myslí a je silnější stranou třeba v momentě, kdy má podezření, že mu obchodník vrací padělek nebo poškozenou bankovku.

Pro pokladní je naopak situace poměrně složitá. Na rozpoznání padělku mají většinou málo času a k dispozici často nemají ani spolehlivé pomůcky. Aby věděli, co si mají hlídat a jak postupovat nejen u padělků, ale i poškozených či pozměněných peněz, najímají si firmy školitele s pověřením od České národní banky.

Jedním z nich je Miroslav Vašák, který naposledy proškolil například pokladní v řetězci Travel FREE a pravidelně školí také třeba recepční a pokladní v lázeňských společnostech.

Jeho školeními tak prošly už stovky lidí. Pokladní před kurzem bývají nepoučení a vlastně vůbec nevědí, jaké ochranné prvky mají kontrolovat. Ale i tak mají pocit, že by padělek poznali. Myslím ale, že neškolený člověk padělek v běžném provozu na pokladně, který je velmi rychlý, nepozná. Když je tedy padělek alespoň trochu zdařilý, říká expert na padělky.


Autor: Archiv MV

Miroslav Vašák

Nepoučení lidé mají podle něj menší strach. Když lidé naopak kurzem projdou, jejich obavy se paradoxně zvětší. Zjistí totiž, že padělatelé dokážou být „šikovní“, a navíc je informací k ochranným prvkům mnoho. Každá bankovka má jiné ochranné prvky a ty se navíc u jednotlivých nominálů liší ještě podle toho, o jaký vzor (z jakého roku) jde.

Z mojí zkušenosti vyplývá, že skoro nikdy neodhalí padělek přímo pokladní. Většinou se na falzifikát přijde až při odvodu hotovosti nebo počítání tržby, kdy už nastupují vybavené počítačky – stroje. Ty automaticky kontrolují i některé ochranné prvky, říká Vašák. 

Doporučuji pokladním, aby se u každé měny zaměřili na jiné ochranné prvky, které jim pomohou. Například u novějších vzorů českých korun je silnější ochranný proužek zelený a při naklopení změní barvu do červenohnědé. U eur je pro změnu velice spolehlivá opticky proměnlivá barva OVI, která při naklopení bankovky také mění zabarvení, dodává. Dobrým vodítkem je také vodoznak, který se vytváří už při výrobě speciálního bankovkového papíru, který není pro padělatele dostupný.

Na druhou stranu ale rovnou uklidňuje statistikou. Celkově je odhalených padělků v Česku málo. Za první tři čtvrtletí roku 2018 bylo zadržených zhruba 1500 kusů. Celkově je v oběhu 2,3 miliardy kusů bankovek a mincí, podíl padělků je tedy mizivý. Pravděpodobnost, že se s padělkem skutečně pokladní potká, není velká, říká.

Policii hned nevolejte

Co se děje, když se objeví padělek? Padělané peníze jsou zadržovány fyzickým i právnickým osobám bez náhrady. Pokladní, ale třeba i recepční mají sepsanou hmotnou odpovědnost, takže když přijmou padělek, jde škoda za nimi. Častokrát se ale stává, že při sčítání tržby už firmy nezjistí, kdo přesně padělek přijal, takže o peníze přichází společnost, která pokladníka zaměstnává, vysvětluje Vašák.

Podezřelé peníze se odesílají do ČNB, kde se zjišťuje, jestli jde skutečně o padělek. Již se stalo, že nám byla při odvodu hotovosti zadržena bankovka v hodnotě 50 euro. Následně nám byla vrácena, protože expertíza odhalila, že to padělek nebyl. Bankovky například ztratí část ochranného proužku nebo se takzvaně pod UV lampou rozsvítí a hned v počítačkách vypadají podezřele. ČNB je pak stáhne z oběhu.


Autor: Česká národní banka

Vodoznak padělatelé umí nanejvýš napodobit. Tento je z pravé stokoruny.

Při podezření na padělek se sepisuje protokol ve čtyřech vyhotoveních. Jeden patří zadržiteli, jeden předložiteli podezřelého platidla, další ČNB a poslední policii. Není třeba vždy hned volat policii. Platí to, pokud ten, kdo s podezřelou bankovkou platil, spolupracuje. Tento předložitel má povinnost se identifikovat a uvádí do protokolu i číslo účtu, na který mu jsou peníze poslány zpět, pokud se zjistí, že o padělek nešlo. Pokud by o padělek šlo, předložitel nic nedostane, i kdyby z policejního šetření vyšlo, že nebyl tím, kdo padělek vyrobil, vysvětluje Vašák.

Pokud by předložitel padělku nespolupracoval, rozhodně Vašák pokladním nedoporučuje, aby se takového člověka snažili zadržet. Může jít totiž o člověka, který vědomě padělkem platí a může být svému okolí nebezpečný. V takovém případě je dobré volat policii. Ostatně zákon povinnost zadržení nikomu neukládá.

Dobrá zpráva pro většinu z nás, kteří do obchodů chodíme „jen“ nakupovat: Když budete mít v obchodě podezření, že vám pokladní dává padělek, můžete ho odmítnout a nemusíte to dále nijak více řešit. Pokladní vám musí vyhovět. Právnická osoba má naopak vždy povinnost padělek zadržet, říká Vašák.

Užitečná lupa

Pokladní musí spoléhat na své znalosti a instinkt, vybavení na odhalení padělků jim bývá k dispozici výjimečně. Někde na pokladnách mívají třeba UV lampu. Ta ale není stoprocentní. Bankovkový papír není chemicky bělen. Pod UV lampou tedy nesvítí. Klasický kancelářský papír ano a pod lampou „zmodrá“.

Některé pokladní si tak řeknou, že to je jednoduché – nesvítí, není to padělek. Ono to ale takto neplatí. Existují totiž takzvané zhášecí barvy, kterými se papír potře a už pod UV lampou nesvítí, vysvětluje Vašák. Na druhou stranu platí, že když někdo bankovku omylem vypere, tak ta pod UV lampou svítit může. V pracím prášku jsou chemická bělidla, která bankovku „rozsvítí“. UV lampa může tedy být jedním z vodítek k odhalení padělku, ale není stoprocentní, shrnuje expert na padělky.


Autor: Česká národní banka

Fialová plocha? Mikrotext.

Dobré jsou podle něj speciální lupy, ty ale k dispozici pokladním moc nejsou. S lupou odhalíte mikrotexty na bankovkách, které se tisknou například hlubotiskem a k němu je třeba drahá a kvalitní tiskárna, jakou padělatelé nemají. Mikrotext vypadá při rychlém pohledu na bankovku jako jednolitá barevná plocha, pod lupou ale zjistíte, že jde o mikrotext složený z malých čísel či písmen. Takto bývají vyznačeny nominální hodnoty bankovek, takže třeba tisícikoruna je na vybraných „fialových“ místech na líci poseta malými „1000“ a na rubu je slovní hodnota v mikrotextu.

Padělky českých peněz jsou více jak z devadesáti procent tisknuty na laserových nebo inkoustových tiskárnách. Jde vlastně o primitivní stroje v porovnání s tím, na čem se tisknou originály. Mikrotexty tak na padělcích téměř nenajdete, místo mikrotextů jsou na nich „rozmazaniny“, říká Vašák.

Občas se vyskytují i speciální fixy, které jsou levné a rychle použitelné. Na běžném papíru zanechávají černou čáru. Na pravé bankovce pak okem těžko postřehnutelnou nažloutlou linku. Ani tato metoda odhalení padělku není stoprocentní. Je to poměrně spolehlivé, ale nefunguje to všude. Na speciálně vyrobených papírech ani tato fixa padělky neodhalí.

Papír vydrží i vyprání

Bankovkový papír tisknou jen speciální tiskárny, padělatelé se k němu nemají jak dostat. Například české bankovky jsou na papírech z německého Louisenthalu. Ve skutečnosti ani nejde o papír, ale o slabou látku. Téměř ze sta procent jsou bankovky z bavlny. Odolnost se počítá pomocí takzvaných dvojohybů. Běžný kancelářský vydrží padesát dvojohybů, bankovkový až pět tisíc.

Vašák na případu, se kterým se v praxi setkal, ilustruje odolnost bankovkového papíru: Paní chtěla koupit synovi auto, vybrala 300 tisíc korun. Měli je doma, ale chtěli jít nakoupit. Hledali doma bezpečný úkryt, a proto dali peníze do pračky a zaházeli je prádlem. Když se vrátili domů, začali prát. Po čtvrthodině si s hrůzou uvědomili, že perou i 300 tisíc. Všechny bankovky to ale „přežily“. Přežehlili je, rozvěsili a byly použitelné.

Sám zkusil dát 200korunovou bankovku na čtyři hodiny do vody a poté ji hned zkusil přetrhnout. Ne úplně extrémní silou, to bych se bál. Vydržela, usmívá se.

Doneste aspoň polovinu

Mnohem pravděpodobněji než na padělek narazíte na poškozenou bankovku. Jsou tři kategorie poškozených peněz. Nejmenší poškození se nazývá opotřebování oběhem: jde o zmuchlané bankovky, ohnuté rohy, poškrábané bankovky. To jsou poškození například z běžného nošení po kapsách. Takové bankovky se nemusíte bát přijímat, s nimi se běžně platí.

Pak už jsou ale horší typy poškození, a to běžně poškozené bankovky, které mají právnické osoby za povinnost přijímat a už je dál nevracet do oběhu. A pak jsou nestandardně poškozené bankovky, které mohou i právnické osoby odmítnout přijmout. V bance takové peníze zadrží bez náhrady.

Jde třeba o bankovky poškozené nástražným zařízením proti krádeži nebo o zalaminované bankovky, které lidé dávají například jako dárkové poukazy. Opět se u těchto peněz při zadržení sepisuje protokol, který následně posoudí ČNB. Pokud jde o neúmyslné poškození nebo člověk takovou bankovku přijme nevědomky, tak se zpravidla nominální hodnota vrací. ČNB má ale právo naúčtovat si náklady na expertízu nebo na doručení, říká Vašák. Pokladním na kurzech radí, aby nestandardně poškozené bankovky nepřijímali, jsou s nimi vždy starosti.

Mezi běžně poškozené bankovky patří například popsané, pomalované nebo potištěné bankovky a také třeba bankovky, které jsou rozdělené na dvě části. Obchodník běžně poškozenou bankovku přijme a při odvodu hotovosti mu ji banka vymění za novou, vysvětluje Vašák.


Autor: Česká národní banka

Běžně pomalovaný Karel IV.

U bankovek rozdělených na tři a více kusů ale už jde o zadržení bez náhrady. Pokud takovou bankovku někde dostanete a nevšimnete si toho, je třeba jít do banky, sepsat protokol a počkat na vyřízení, říká Vašák.

Zároveň platí, že pokud donesete do banky více jak padesát procent bankovky vcelku, vždy dostanete celou hodnotu zpět. Někteří lidé mají z neznalosti zákona tendenci zbylou část dolepit – například tak, že přilepí běžný kancelářský papír a dobarví ho. To si ale naběhnou, protože v ten moment už jde o pozměněnou bankovku, ke které se přistupuje stejně jako k padělku, varuje expert.

Ohořelá, obarvená…

U popsaných, pomalovaných nebo potištěných bankovek zdůrazňuje, že jde skutečně o běžné poškození – právnická osoba má za povinnost bankovku přijmout a nevracet dále do oběhu. Při odvodu hotovosti ji banka vymění za novou. „Často se stává, že pokladní takové bankovky nechtějí přijmout, protože neznají přesná pravidla, a navíc mívají i interní směrnice, které jim dávají špatné pokyny. Na školeních se to potvrzuje,“ říká Vašák.

Zákazník (fyzická osoba) má navíc vždy právo odmítnout i běžně poškozené bankovky, pokladník je vůbec nemá vydávat.

V některých případech záleží na tom, jaké konkrétní místo je na platidle poškozené. Ohořelá bankovka od okraje, i když jen minimálně, je vždy nestandardně poškozená. Bankovka prohořelá uprostřed je naopak poškozená běžně. 

Jedna z mála kategorií, kde není úplně jasně zákonem dané, o jakou kategorii poškození jde, jsou obarvené bankovky. Záleží to na posouzení pokladní, zda dokáže potvrdit pravost, platnost a nominální hodnotu bankovky. Když je zabarvení tak velké, že to nejde poznat, jde opět o nestandardně poškozenou bankovku, vysvětluje Vašák.

Stejné kategorie platí i u mincí. Jak jsou prohlé, mají zastřižené hrany nebo jsou silně zkorodované, tak jsou nestandardně poškozené, a to by člověk neměl přijímat, protože ty se zadržují bez náhrady. Provrtané mince jsou naopak běžně poškozené, dává příklady Vašák.

Diners

Poslední kategorií pak jsou pozměněné peníze, ke kterým se přistupuje stejně jako k padělkům. Jde třeba o bankovky s připsanou nulou nebo se změněnou měnou, například z koruny na euro. Pozor je si třeba dát hlavně u měn, které lidi nemají tolik ‚nakoukané‘. Na kurzech ukazuji například pětilibrovku pozměněnou na padesátilibrovku, říká Vašák. Pozměněné peníze jsou ale v Česku raritní. Za první tři čtvrtletí roku 2018 jich bylo podle statistiky ČNB zadrženo jen 14.

Tip: Projděte si tipy poškozených bankovek v galerii

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).