Hlavní navigace

Placení mincemi a bankovkami: Ty drobné si nechte

6. 11. 2008
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Kolik mincí či bankovek stejné hodnoty je obchodník povinen přijmout? Lze platit pamětními mincemi? A kdo může odmítnout opotřebované či neúplné bankovky? Co se stane, když vám někdo podstrčí falešnou bankovku? Se vším vás seznámíme.

Chce po vás obchodník, abyste televizi za 15 tisíc neplatili samými stokorunami? Málokdo ví, že na jejich odmítnutí nemá nárok. Platné a nepoškozené bankovky totiž nemůže právnická ani fyzická osoba odmítnout. A to ani v opačném případě, kdy zákazník chce například chléb za dvacet korun zaplatit bankovkou v hodnotě 5000 korun. Jestliže prodávající nemá zpátky drobné, musí si je obstarat, nebo se dohodnout se zákazníkem na zrušení obchodu. Nemůže však jednostranně odmítnout uskutečnění takové platby. Pokud tedy kupující na uskutečnění už dohodnutého nákupu trvá, musí prodávající sám zajistit rozměnění peněz. Předpisy neznají žádné „polehčující okolnosti“, jako například nedostatek drobných po ránu. Obchodníci by jich tedy měli mít vždy dostatek, jakkoliv je to v praxi často obtížné.

Na mince je limit

Na rozdíl od bankovek lze platbu mincemi za určitých okolností nepřijmout. Vyhláška České národní banky výslovně uvádí čtyři případy:

  1. Kupující platí více než deseti mincemi téže nominální hodnoty (deset stejných mincí je ještě obchodník povinen převzít, jedenáct už nemusí).
  2. Kupující platí účet přesahující sto korun mincemi, přičemž ani jedna z nich nemá vyšší nominální hodnotu než deset korun včetně. Lze tedy odmítnout platbu nákupu za 130 korun, složenou například z devíti desetikorun, šesti pětikorun a pěti dvoukorun. Tento druhý případ je zdánlivě v rozporu s výše uvedeným prvním případem, zvláště představíme-li si nákup třeba za 102 koruny. Zatímco podle prvního zmíněného pravidla lze platit deseti desetikorunami, podle druhého může obchodník takovou platbu odmítnout, přestože rozdíl je jen ve dvou korunách navíc. Ale je to skutečně tak: Maximální částka, při které je pokladní povinen přijmout deset desetikorun, je tedy 100 korun.
  3. Kupující platí účet přesahující 500 korun jen samými mincemi. V tomto případě už nezáleží na jejich nominální hodnotě, takže obchodník není povinen přijmout ani platbu 520 korun složenou z devíti kovových padesátikorun, tří dvacetikorun a jedné desetikoruny.
  4. Kupující platí českými pamětními mincemi, přestože jsou platné. Podrobněji se jim věnujeme v následující kapitole.

Uvedené čtyři výjimky platí jak pro právnické, tak fyzické osoby – ať už jsou na straně prodávajících či kupujících (běžných spotřebitelů). Takže vrací-li vám prodavač více mincí, můžete je odmítnout jen ve výše uvedených případech.

Pamětní mince: Vyšší cena, než se zdá

Zlaté nebo stříbrné pamětní mince vydává několikrát ročně Česká národní banka. Přehled vydaných mincí, stejně jako plán na další měsíce, je k dispozici na internetových stránkách www.cnb.cz. Samozřejmě tam najdete také obrázek jejich lícové i rubové strany. Pamětními mincemi vydanými po roce 1993 (tedy od vzniku samostatné republiky) lze teoreticky běžně platit. Rozhodující je přitom nominální hodnota uvedená na minci. U stříbrných jde téměř vždy o 200 korun, u zlatých se nominální hodnota pohybuje mezi 1000 až 10 000 korunami.

Nákup zboží za 200 korun tedy může zákazník zaplatit jednou stříbrnou pamětní mincí. Jak už jsme uvedli, obchodník má sice právo takovou minci nepřijmout (na rozdíl od bank), nejspíš se tím ale připraví o mnohem vyšší zisk. Pamětní mince jsou totiž sběratelsky hodnotné – na numismatickém trhu bývá jejich cena několikanásobně vyšší než uvedená nominální hodnota.

Opotřebované peníze lze odmítnout

Co dělat, když vám někdo chce zaplatit opotřebovanými penězi? Jestliže jsou „celé a celistvé“, platí i pro tuto situaci jasná pravidla. Úvodem si ještě upřesněme, že za celé peníze se považují takové, kterým nechybí žádná jejich část. Celistvými se rozumí ty, které tvoří souvislý a neporušený celek.

Právnické osoby jsou povinny přijímat i peníze opotřebované oběhem. Oproti tomu fyzické osoby (typicky tedy běžný zákazník) mohou přijetí oběhem opotřebovaných peněz odmítnout. Vedle toho se rozlišují i peníze „poškozené jinak než oběhem“, zjednodušeně nazývané poškozenými penězi. Takové není povinna přijmout ani právnická, ani fyzická osoba. Vždy je však musí přijmout Česká národní banka i další banky.

Poškozené bankovky a mince, u nichž nejsou pochybnosti o tom, o jakou nominální hodnotu se jedná, vyměňují Česká národní banka a banky provádějící pokladní operace. Bez jakýchkoliv srážek vám v bance vymění i bankovku skládající se ze dvou částí, u níž nejsou pochybnosti o tom, že k sobě patří.

Náhradu v nominální hodnotě bankovky dostanete i tehdy, jestliže je její předložený zbytek větší než tři čtvrtiny původní plochy. Jestliže předložíte jen tři čtvrtiny až polovinu původní plochy bankovky, dostanete náhradu ve výši poloviny její nominální hodnoty. Činí-li předložený zbytek nejméně čtvrtinu a méně než polovinu původní plochy bankovky, máte nárok na čtvrtinu její nominální hodnoty. Za zbytek bankovky menší než čtvrtina původní plochy se náhrada neposkytuje.

Za necelé mince banka poskytne náhradu pouze ve dvou případech. Prvním z nich jsou mince, u nichž může v důsledku technologie jejich výroby dojít k oddělení vnějších a středních částí – tedy typicky kovová padesátikoruna. Za ně banka poskytne náhradu v plné nominální hodnotě, ovšem jen pokud přinesete obě části nebo alespoň vnější (větší) část. Máte-li pouze vnitřní část, nemáte nárok na žádnou náhradu. Druhým případem jsou mince podélně rozštěpené v hraně na část s lícní stranou a na část s rubovou stranou. Při předložení obou částí dostanete plnou náhradu. Přinesete-li pouze jednu část, máte nárok na polovinu její nominální hodnoty.

Vyhláška také stanoví, že opotřebované a poškozené peníze se nevydávají zpět do oběhu. Tato část je přitom závazná nejen pro banky, ale i pro ostatní právnické osoby. Přijmou-li tedy takové peníze, měly by je předat bance (například společně s ukládáním tržby) a nikoliv vracet další den zákazníkům. Ti totiž analogicky mají právo takové peníze odmítnout.

Padělané peníze: Chtějte potvrzení

Fyzické osoby mohou odmítnout přijetí bankovek nebo mincí, které jsou padělané nebo pozměněné. Postačí, když takové podezření vznikne. Naopak právnické osoby je přijmout musí – nepovažuje se to však za platbu, ale za odebrání bez náhrady. Jinými slovy, s falešnou bankovkou by neměly poslat zákazníka pryč, přestože mu takovou platbu neuznají.

dan_z_prijmu

O odebrání falešných nebo podezřelých bankovek nebo mincí musí právnická osoba vystavit potvrzení osobě, která jimi chtěla zaplatit. Vyhláška České národní banky č. 37/1994 Sb. přesně stanoví, co takový dokument musí obsahovat: Jestliže si to „platící“ strana přeje, napíše se do dokumentu také bankovní spojení (na území České republiky), kam je možné protihodnotu odebraných peněz poukázat, prokáže-li se jejich pravost.

Takto odebrané peníze musí právnická osoba zaslat k odbornému posouzení zkušebně platidel České národní banky. Zároveň musí odebrání bezodkladně oznámit policii nebo státnímu zastupitelství.

Měli jste někdy problém s tím, že platíte příliš mnoha drobnými?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).