Hlavní navigace

Pětihaléř za sto tisíc

26. 8. 2002
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Je tomu nedávno, co našimi novinami proběhla zpráva o dražbě americké dvacetidolarové zlaté mince "Double Eagle" vyražené roku 1933 v USA. Neznámý a jistě také movitý sběratel se pro ni byl ochoten vzdát přibližně 7,6 mil. dolarů (cca 228 mil. Kč). Jak si stojí klenoty českého mincovnictví?

Pro našince astronomická suma tak pasovala zlatý „dvacetidolar“ na nejdražší minci světa, jíž do přelomu letošního července a srpna byla rovněž americká mince – „jednodolarovka“ z r. 1804, svého času prodaná za 4,1 mil. dolarů. Není jistě bez zajímavosti, že stejnou minci získal její dnes již bývalý majitel v roce 1979 při prodeji „z ruky do ruky“ za „směšných“ 200 000 dolarů…

Proč právě americké mince jsou těmi nejdražšími? Odpověď je celkem prostá a obstojně zapadá do rámce obecné ekonomické teorie:
1. vzácnost (malý počet) mincí („Eagle“ 1 ks, „jednodolarovka“ 15 ks)
2. velký trh a s ním spojená velká konkurence mezi numismatiky v USA (odhady hovoří o asi osmi milionech lidí, u nás se jedná o tisíce lidí)

Svoji nezanedbatelnou roli hraje také životní úroveň a s tím spojená koupěschopnost tamních sběratelů. Zanedbat se rozhodně nedá ani skutečnost, že se jedná o minci domácí. Dá se předpokládat, že kdyby se taková mince objevila v aukci na našem území a nepřijeli by třeba právě oni Američané, nedosáhla by zdaleka takové hodnoty. Vše je relativní.

A co my? Máme u nás také nějaké „rarity“? Přirozeně ano. Podívejme se trochu blíže „na zoubek“ (roubek) třem našim zástupcům této kategorie.

5 haléřů (1924), CuZn (92+8), průměr 16 mm, hmotnost 1,6 g, návrh O. Španiel
Pětihaléř, který dal název mému článku, má obdobně jako americký „Eagle“ (viz. LN 1. 8. 2002, str. 14) za sebou pohnutou minulost. Jednoho (zřejmě ne příliš krásného) dne při ražbě nové série pětihaléřů v Kremnici na území dnešního Slovenska prasklo razidlo. K jeho opravě nedošlo a celá emise byla zrušena a vyražené mince zničeny. Až na pár kousků, které „byly zmizeny“… Přesný počet, stejně tak jako „kdo a kdy“ není znám, hrubý odhad stanovuje počet zmizelých mincí někam mezi 10 až 20 ks.

Na aukci v Uherském Hradišti se před čtyřmi léty jeden z nich objevil a prodal se za 70 000 korun (cenu mincí určuje poměr nabídka/poptávka, velikost trhu a např. také koupěschopnost přítomných sběratelů), v Praze u jiného exempláře se cena vyšplhala až někam ke 120 000 Kč.

Pro zajímavost: Národní museum získalo tuto vzácnou minci až v roce 1957. Shlédnout ji však návštěvník nemůže ani dnes, poněvadž je uložena v depozitáři. Jak jsem se dozvěděl: „Je to mince, která se objeví tak jednou za deset, dvacet let.“

5 korun (1937), průměr 27 mm, Ni, hmotnost 8 g, návrh O. Gutfreund
„Obyčejná“ niklová pětikoruna. Kdo by do ní řekl, že v současnosti jsou za ni numismatici ochotni zaplatit téměř až čtyřtisícnásobek vyražené hodnoty. Pětikoruny, narozdíl od výše zmíněných pětihaléřů, neskončily ve valné většině v taveništi, ale důvod jejich vysoké ceny je prostinký – malá emise a málo zachovaných kusů (přesný počet opět není znám). Pro srovnání např. s ražbou obdobných niklových pětikorun z roku 1938 viz. tabulka:

tab. 1

Tabulka č. 457
rok ražby vyražené ks cena Kč* (2/2)** cena Kč (1/1) cena Kč (0/0)
1937 ? 7000 12 000 17 000
1938 12 225 000 2 5 20


* ceny dle ČNS, SNS (1995)1
** rostoucí čísla udávají sestupující kvalitu (rub/líc): 0/0 ražební lesk

Jak je vidno, na to, aby byla mince cenná, nemusí být vůbec ze zlata, stříbra či platiny a ani stará tisíce let (např. některé nepoměrně starší římské mince jsou k mání téměř „za babku“, poněvadž jich mezi sběrateli koluje velký počet).

10 korun (1933), průměr 30 mm, Ag 700/1000 (ryzost), hmotnost 10 g, návrh J. Horejc
Desetikoruna z roku 1933 vděčí za svoji dnešní sběratelskou hodnotu rovněž malé emisi a malému počtu zachovaných kusů. Pro srovnání s emisemi z jiných let poslouží obdobně jako u pětikorun tabulka (ražené desetikoruny rovněž Ag):

tab. 2

Tabulka č. 458
rok ražby vyražené ks cena Kč (2/2) cena Kč (1/1) cena Kč (0/0)
1930 4 948 500 40 60 80
1931 6 689 000 40 60 80
1932 11 447 500 40 60 80
1933 915 000 6000 10 000 16 000

Vyjma těchto třech spíše extrémních příkladů lze mezi ceněnými mincemi z našeho území zmínit také např. denáry knížete Břetislava I. (vláda 1037–1055), jejichž současná hodnota se pohybuje v řádu několika tisíců korun. Zlaté mince rozličných období zase představují jakousi jistotu právě díky onomu drahému kovu. Obvykle se nacházejí v cenových relacích nad jeden tisíc korun.

Ne vždy je však cena mince na trhu zřejmá, ba dokonce přesněji odhadnutelná. Např. z prvního roku panování císaře Františka Josefa I. (vláda 1848–1916), kdy Evropa zažívala revoluce vroucího „jara národů“, se zachovalo 49 ks měděných jednokrejcarových mincí ze zkušební série ražené v jisté chorvatské mincovně. Jedná se o minci „z obrázku“, jež se hned tak někde neobjeví. A právě proto je i její cena na trhu obětí spekulací, a tak ve všech třech cenových kolonkách tabulek 1 a 2 by se v tomto případě skvěl otazník.

Za hranicemi ČR, např. v sousedním Německu, patří mezi cenné mince např. 5 marek z knížectví Waldeck-Pynmont z r. 1903. V této době bylo Německo sice již nějaký ten rok sjednocené, nicméně ve finanční oblasti platilo pravidlo, že mince s hodnotou nad 2 marky včetně razí jednotlivá knížectví a království patřící do Německé říše a mince s hodnotou 1 marka a méně zase císař. Dle katalogu „World Coins“ z r. 1982 se cena „pětimarek“ pohybovala v závislosti na kvalitě od 600 do 4400 tehdejších dolarů. Celkem naši sousedé vyrazili na počátku století 2000 ks těchto stříbrných mincí. Později spatřily světlo světa také další tři stovky kusů jako „doražba“ pro sběratele, kteří je chtěli za každou cenu mít ve sbírce. Tyto „nové pětimarky“ stály kolem 2700 dolarů a byly raženy jako „proof“, čili ražbou špičkové kvality.

Anglie se může pyšnit např. zlatou „pětilibrou“ z r. 1839 s portrétem královny Viktorie (vláda 1837–1901), vyražené v počtu 400 ks. V roce 1972 stála na aukci jedna taková mince dobrých 1000 tehdejších liber, o deset let později, v r. 1982, udává americký „World Coins“2 cenu 32 000 USD.

Rusko má mezi zeměmi jedno mincovní specifikum: po nalezení bohatých zásob platiny na Urale se za Mikuláše I. (vláda 1825 – 1859) započaly razit platinové „šestiruble“. Protože však platina, do níž byly mince raženy, není na pohled tak hezký kov jako stříbro a navíc díky své několikanásobně vyšší hodnotě si vynutila menší průměry platinových mincí oproti mincím stříbrným, tak se toto nové platidlo mezi lidmi neujalo. Z vyražených sérií se dochovalo od jednoho do asi osmi set kusů mincí a víceméně současná cena těchto platinových „reformních rublů“ se tak dle „World Coins“ pohybuje v rozmezí od 2000 do 5000 dolarů v závislosti na kvalitě a vzácnosti.

Raritou Ruska za Alexandra II. (vláda 1855 – 1881) je zlatý 25ti rubl, jichž se vyrazila pouhá stovka. Cena jednoho takového „pětadvacetirublu“ dosahuje až 15 000 amerických dolarů (dle „World Coins“).

Když už je řeč o Rusku, není jistě bez zajímavosti, že svého času se na Aljašce (byť neoficiálně) používaly dokonce „mince“ z kůže či dokonce dřeva. V Německu se zase např. za hyperinflace po 1. světové válce vytvořila „mikroekonomická zóna“ kolem Míšně, již ovládly mince právě z míšeňského porcelánu. Vlastní mince razila třeba také britská Východoindická společnost.

I když nerad (historie je mojí zálibou), vrátím se ještě na chvíli do současnosti. V souvislosti s přechodem na euro a vznikem eurozóny zanikají mince a papírová platidla celé řady států. Právě z těchto zaniklých měn se možná v budoucnu narekrutují platidla kategorie „RR“ (velmi vzácný), o nichž jsem se pokusil alespoň úkosem poreferovat v tomto článku, který právě dočítáte. Nebo také ne, kdo ví, co přinese budoucnost, a jak banky s těmito „navrátivšími se dětmi“ nakonec naloží.

skoleni_15_4

1 Novotný, Vl., Mince Československa, Moraviapress, 1995
2 Brune II., Colin R., Standard Catalog of World Coins, Krause Publishers, 1982

Fotografie pro ilustraci:
1) 5 hal. 1924 – lic, rub (foto: Vandas, J., Mince a platidla, Magnet-Press, 1994)
2) 5 Kč 1938 – lic, rub; její o rok mladší kolegyně vypadá až na letopočet navlas shodně… (foto: archiv autora)
3) 10 Kč 1930 – lic, rub; opět se liší pouze letopočet (foto: Vandas, J., Mince a platidla, Magnet-Press, 1994)

Jste sběratelem/sběratelkou?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).