Hlavní navigace

Penzijní reforma z dílny ČSSD

1. 7. 2005
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

S velkou pravděpodobností bude po příštích volbách realizována penzijní reforma, která zasáhne každého z nás, včetně našich dětí. V následujících volbách bychom měli být při výběru naší politické reprezentace dobře informovaní. Proto jsme pro vás připravili seriál o penzijních reformách.

Před týdnem jsme vám představili úvahy KDU-ČSL o reformě důchodového systému a dnes se budeme zabývat konceptem ČSSD. Hned na úvod je nutné zdůraznit, že ČSSD je vládnoucí stranou, a proto je i náhled na její koncepty odlišný. Prostor pro možné změny na rozdíl od ostatních stran má již dnes.

V současné době je oblast sociální politiky, kam spadá i reforma důchodového systému, pod patronací Ministerstva práce a sociálních věcí, jehož pohled na problematiku důchodů je pochopitelně odlišný nejen od opoziční ODS a koaličních lidovců, ale je rozdílný i od názorů řady nezávislých odborníků. Levicová ideologie se promítá zejména do jednoho z hlavních cílů důchodové reformy, kterým je vyvázání úspor obyvatelstva z rukou státu. Sociální demokracie totiž nepočítá, na rozdíl od ostatních dvou relevantních demokratických stran, s tzv. druhým pilířem. Naprosto tak pomíjí možnost, aby lidé svěřili své prostředky do rukou soukromých společností, a zachovává v této oblasti monopolní úlohu státu, který pro každého občana povede fiktivní účet s úsporami na důchod.

Příspěvkově definovaný (NDC) systém

Koncept, který ČSSD preferuje, je tzv. příspěvkově definovaný (NDC) systém, který vznikl zhruba před 10 lety ve Švédsku. Jde o příspěvkově definovaný systém průběžně financovaný. V různých modifikacích byl v dalších letech zaváděn v Lotyšsku, Polsku a v Itálii. V principu funguje tak, že je důchod každého pojištěnce vypočten jako podíl celkové částky evidované na osobním záznamu pojištěnce (ke dni přiznání důchodu) a průměrné doby dožití mužů i žen daného věku (platné k tomuto dni), přičemž tato doba má být jednotná pro obě pohlaví. Výpočet důchodu tak lze formulovat následujícím způsobem:

Důchod = součet zaplaceného pojistného zohledněného o inflaci a stanovený výnos, včetně plateb státu a z jiných systémů za „nepříspěvkové“ doby / doba dožití.

Na první pohled je zřejmé, že tento systém je ve své podstatě „vnitrogeneračně“ velmi málo solidární, což jedni označí jako jeho největší klad a druzí naopak jako negativum. O důchodu každého jednotlivce totiž rozhoduje především suma zaplacených příspěvků do systému.

Jistě si položíte otázku, kolik by činila výše výnosu z naspořených prostředků, neboli jaká by byla výše a způsob indexace důchodových úspor. Stát by ji v takovém případě stanovoval právním předpisem a měla by být v souladu s vývojem objemu vyměřovacích základů (tj. součinu počtu pojištěnců a průměrného vyměřovacího základu), jejichž vývoj souvisí s vývojem příjmů obyvatelstva.

Nespornou výhodou tohoto systému je, že při přiznání dávky operuje s průměrnou dobou dožití, která výrazně ovlivní výši důchodu v tom smyslu, že celková suma naspořených prostředků určená na výplatu důchodů je rozdělena pro různě dlouhá období, čímž je přímo do konstrukce dávky začleněn parametr demografických změn, v našem případě je jím především stárnutí populace. Navíc jeho zavedení vede k odstranění rizika, že v důchodovém systému budou řešeny problémy jiných oblastí sociální politiky státu.

Aby čtenář z výše uvedeného textu nenabyl mylné představy, je nutné uvést jednu důležitou skutečnost, že průběžně financovaný příspěvkově definovaný systém vyplácí důchody pouze z každoročně dosažených příjmů. V jeho případě tedy nedochází k faktickému shromažďování a zhodnocování odvedeného pojistného, ale pouze k jeho administrativnímu zaevidování na osobní záznam pojištěnce, a to včetně jeho zhodnocení.

Specifickým rysem tohoto systému je zejména to, že bude-li se diskutovat o míře sociální solidarity, bude se diskutovat o zavedení NDC systému jako takového, neboť sám ze své podstaty je založen na ekvivalenci příjmů a důchodů. Další charakteristikou je jeho administrativní náročnost, která souvisí s nutnou evidencí o platbách a náhradních dobách (studium, mateřská dovolená apod.).

Problematiku nestarobních důchodů (pozůstalostních, invalidních) systém NDC neřeší. Pro tento druh důchodů by podle konceptu ČSSD existoval paralelně systém stávající.

Dopad na veřejné finance

Finanční stabilita je dalším důležitým aspektem, který k diskusi o penzijní reformě náleží. V případě NDC systému je ovlivněna nastavením hlavních parametrů – například jaká bude indexace fiktivních úspor a vyplácených důchodů a jak budou nastaveny důchody samotné. Tak jako u ostatních koncepcí, i zde se počítá s přechodnou schodkovostí systému, která by měla být vyřešena založením tzv. nárazníkového fondu. Další významnou roli sehrává i to, jak bude zvolena minimální věková hranice pro nárok na důchod. Koncepce počítá s tím, že bude i nadále zachován stávající systém nejméně do roku 2030 pro nově přiznávané důchody a déle než do roku 2050 pro důchody vyplácené.

dan_z_prijmu

Systém důchodového pojištění by měl být podle koncepce ČSSD financován ze dvou základních zdrojů, a to z příspěvků pojištěnců a z úhrad ze státního rozpočtu, které se budou skládat z plateb za náhradní doby, financování minimálního garantovaného příjmu důchodců a z financování provozních výdajů správce pojištění (tj. ČSSZ). Kalkulace „vykrytí“ nákladů na financování plateb za náhradní doby pojištění vychází z toho, že bude možné získat vyšší příjmy z daní v důsledku poklesu sazeb pojistného. To, o kolik by příspěvková sazba poklesla, by se odvíjelo od rozsahu náhradních dob a míře jejich financování. V případě nákladů na financování garantovaného příjmu důchodce a na správu systému se uvažuje o zvláštních zdrojích ze státního rozpočtu.

Důchody-ČSSD

Zdroj: MPSV

Jste pro vyvázání úspor na důchody z rukou státu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).