Kolem penzijní reformy se již dlouhou dobu vedou rozsáhlé diskuze, a nutno říct, že tyto diskuze jsou více než opodstatněné. Bez jejího uskutečnění začne současný systém v horizontu několika málo let přinášet značné problémy státnímu rozpočtu, které se přenesou na občany České republiky. Přesto však její realizace zatím spadá spíše do kategorie sci-fi nežli krátkodobého výhledu.
Stav veřejných financí potřebuje reformy jako sůl
Stav veřejného rozpočtu je jedním z ukazatelů toho, jak si daná ekonomika vede a hlavně jak bude schopna prosperovat v budoucnosti. I když krátkodobý deficit rozpočtu může znamenat stimulaci ekonomiky (důsledek fiskální politiky státu) a její budoucí růst, z dlouhodobého pohledu je deficit rozpočtu nežádoucí. Každá pokladna má totiž své dno a stejně tak i ta státní. Stav veřejných financí České republiky se bohužel blíží té druhé situaci, která může za nezměněných podmínek vyústit až k platební neschopnosti celého státu.
Jednou z významných příčin současného stavu je podíl mandatorních výdajů na celkových výdajích státního rozpočtu. Mandatorní výdaje jsou povinné výdaje státního rozpočtu (dané zákonem). Podíl mandatorních výdajů přitom tvoří více než 50 % celkových výdajů státní pokladny – v roce 2004 tvořily 52,52 % a v roce 2005 51,12 %. V rozpočtu tak zbývá velice málo prostoru na financování ostatních záležitostí státu.
Největší podíl mandatorních výdajů tvoří sociální transfery domácnostem (v roce 2005 tvořily 79,3 % mandatorních výdajů sociální transfery), kterým vévodí výdaje na důchody (tzn. starobní, invalidní, vdovecké, sirotčí atd.).
Dalším trnem v očích ekonomů je růst státního dluhu související s výše zmíněným deficitem a vysokým podílem mandatorních výdajů. Zvyšování státního dluhu snižuje mimo jiné chuť ekonomických subjektů státu půjčit, což se projevuje zvyšováním úrokové míry. Čím vyšší je státní dluh, tím vyšší úroky bude stát nucen dále za nové dluhy platit, aby si mohl více půjčovat.
Státní dluh ke konci roku 2006 činil 802,5 miliard Kč. Každý občan České republiky tak nyní za „svůj“ stát dluží 78 tisíc korun. Potvrzením této situace může být zhoršení ratingu České republiky.
O ratingu ČR se dozvíte na stránkách ministerstva financí.
Tento stav nemůže fungovat do nekonečna. Existuje mnoho důvodů pro to, že se bez výrazné změny tento systém v budoucnu zhroutí:
- roste podíl důchodců ku ekonomicky aktivním obyvatelům,
- zkvalitňuje se zdravotní péče (a s ní roste i průměrný věk mužů i žen), což přináší delší důchodové období, s rostoucím věkem se přitom náklady na zdraví jedince rapidně zvyšují,
- klesá porodnost a zvyšuje se průměrný věk prvorodiček.
O tom, zda je reforma penzijního systému potřebná, netřeba debatovat. Následující graf a tabulka mluví za vše.
Roky | 1990 | 2001 | 2030* | 2050* |
---|---|---|---|---|
Důchodci | 35 | 55 | 81 | 100 |
* Prognóza.
Současný penzijní systém
Současný systém důchodového zabezpečení stojí na dvou pilířích, tedy dvou hlavních zdrojích financování důchodů. Prvním pilířem je státní důchodové pojištění (upraveno zákonem o pojistném na sociálním zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a zákonem o důchodovém pojištění). Druhý pilíř náleží dobrovolnému penzijnímu připojištění (upraveno zákonem o penzijním připojištění) se státním příspěvkem. Dobrovolné penzijní připojištění je založeno na:
- dobrovolnosti – penzijní připojištění je dobrovolný doplňkový systém zabezpečení ve stáří,
- občanském principu – penzijní připojištění je uzavřeno mezi občanem a penzijním fondem na základě smluvního vztahu,
- sociálním principu – ze státního rozpočtu jsou vypláceny účastníkům penzijního připojištění státní příspěvky na degresivní bázi, tzn. s rostoucí výší příspěvků absolutní hodnota státního příspěvku roste, avšak relativní hodnota klesá.
Státní průběžný důchodový systém (Pay as you go), jak se současný systém nazývá, ve své podstatě znamená, že plátci jsou jiní než příjemci peněz z důchodového systému, a staví na občanské solidaritě. Zdrojem pro financování dnešních důchodců jsou prostředky současně ekonomicky aktivních obyvatel posílané státu formou důchodového pojištění. Z tohoto principu vyplývají výhody i nevýhody systému.
Výhody:
- citlivé na demografické problémy (pokles relativní výše důchodu při stárnutí obyvatelstva), snižuje individuální odpovědnost, nahrazuje přirozenou mezigenerační solidaritu anonymní, možnost vládních selhání,
- odolnost proti inflaci,
- možnost valorizace dávek,
- zahrnuje všechny občany bez rozdílu,
- garance státem.
Nevýhody:
- citlivé na demografické problémy (pokles relativní výše důchodu při stárnutí obyvatelstva),
- snižuje individuální odpovědnost,
- nahrazuje přirozenou mezigenerační solidaritu solidaritou anonymní,
- možnost vládních selhání,
- neefektivnost – nepokrývá potřeby; důchodce nedostane tolik, kolik zaplatit na příspěvcích
Poslední dobou se však ukazuje, že tento systém v podmínkách České republiky selhává. Důvodem jsou měnící se podmínky (zejména zvyšující se podíl důchodců) a obecný princip občanské solidarity, který vyžaduje ideální solidaritu, které se však občanům plně nedostává.
Následující graf ukazuje prognózu bilance důchodového pojištění do roku 2050.
GRAF bilance důchodů