Penzijko čekají velké změny. Odborníci je vítají, jednu novinku ale většina z nich kritizuje

Třetí pilíř, ve kterém Češi spoří na penzijním připojištění v transformovaných fondech a investují v rámci doplňkového spoření v účastnických fondech, čekají čtyři výrazné změny. 

Staré transformované fondy, do kterých už nelze léta vstupovat, budou na konci roku 2036 uzavřeny.

Novela zákona o doplňkovém penzijním spoření také výrazně omezí poplatky investičním společnostem, které ve fondech spravují vložené peníze. Noví i stávající účastníci by od příštího roku neměli platit výkonnostní poplatek za zhodnocení majetku a poplatek za správu majetku by měl nově činit max. 0,5 % (s výjimkou pro alternativní fondy, kde zůstanou poplatky beze změny). 

Základní strategií zhodnocení majetku bude nově strategie životního cyklu, aby účastníci při delším časovém horizontu investovali dynamičtěji. 

Mladým účastníkům do 29 let se pak zvýší státní příspěvek a u těch nezletilých navíc dojde ke zmírnění podmínek pro vznik nároku na něj. Mladí také získají nárok na částečné odbytné. 

Přečtěte si také:

Schválené změny u penzijka: Výhody pro mladé, nízké poplatky, odvážnější investice a konec starých fondů

Oslovení odborníci změny vesměs vítají, snížení poplatků ale většina z nich považuje za příliš výrazné s tím, že by důsledkem mohlo být zpomalení růstu nových klientů nebo i nižší výkonnost fondů.

Respondenti: 

• Jana Brodani, ředitelka Asociace pro kapitálový trh
• Tom Kadeřábek, vedoucí produktového oddělení Swiss Life Select
• Radek Moc, prezident Asociace penzijních společností ČR (APS ČR)
• Filip Petrold, ekonom IDEA při CERGE-EI
• Jiří Šperl, generální ředitel KB Penzijní společnosti

Jak hodnotíte snížení poplatků? Penzijní společnosti upozorňují, že nebudou mít finanční prostor lákat do třetího pilíře nové klienty a objevily se i názory, že by se to negativně mohlo odrazit na výnosnosti. Je to moc nebo akorát? Hrozí negativní důsledky?

Jana Brodani

Levnější produkt je dobrá zpráva pro klienta. Ale jenom tehdy, pokud zůstane zároveň kvalitní, dostupný a konkurenceschopný. Koncepčním přístupem v souladu se záměrem co nejlepšího zhodnocení prostředků účastníků, by bylo nastavit zohlednění rizikovosti podkladových aktiv tak, aby bylo motivační pro správce penzijních prostředků a v souladu se zájmy účastníků. Kombinace all in přístupu a vypuštění výkonnostního poplatku může vést k praktickému vyloučení nejvýkonnějších aktiv, což by mohlo být v rozporu s cílem dosažení vyššího zhodnocení prostředků účastníků, jak je požadováno v navrhované novele penzijního spoření.

Tom Kadeřábek

Snížení poplatků u penzijního spoření určitě není špatná cesta. Pro klienta je každá desetina procenta, kterou ušetří na poplatcích, důležitá. Penzijní spoření je produkt na desítky let, takže i zdánlivě malý rozdíl se díky složenému úročení může na konci projevit poměrně výrazně. Pokud si např. člověk odkládá 2000 Kč měsíčně po 30 let, může rozdíl půl procentního bodu ve výnosu znamenat na konci zhruba 150 tis. Kč navíc.

Na druhou stranu mohou nízké poplatky působit kontraproduktivně. A myslím si, že navrhovaná hranice 0,5 % ročně už je velmi nízká. Penzijní společnosti budou muset výrazně šetřit a může se stát, že budou vybírat hlavně nejlevnější investice, nikoliv nutně ty nejlepší. Kvalitní správa peněz totiž také něco stojí. Pokud chceme, aby se někdo klientovým penězům skutečně věnoval, hledal zajímavé investice a hlídal rizika, musí na to mít dostatek lidí i peněz.

Nejnižší poplatek proto automaticky neznamená nejlepší produkt. Podle mě bychom měli hledat rozumný kompromis. Poplatky snížit tak, aby klientům zůstalo více z jejich výnosu, ale zároveň ponechat penzijním společnostem dostatek prostoru, aby se jim vyplatilo produkty kvalitně spravovat. To by ve výsledku mohlo přitáhnout více nových klientů, což by bylo nejlepší pro všechny.

Radek Moc

Vládou nově stanovený jediný příjem penzijních společností na úrovni 0,5 % je výrazně pod náklady, které např. studie EY stanovila na 0,82 %. Penzijním společnostem se tedy nebude muset vyplatit přijímat nové účastníky, protože každá taková nově uzavřená smlouva bude jen generovat ztrátu. Dále bude nutné osekat náklady např. na aktivní správu, díky které měli účastnící v uplynulých letech dvouciferný výnos dynamických fondů. Pasivní správa je samozřejmě méně nákladná, zároveň ale nemusí přinášet takovéto výnosy. Proto APS ČR navrhuje umožnit účtovat náklady podkladových aktiv – obecně náklady třetích stran – k tíži fondů, jak je to na finančních trzích běžné, a alespoň částečně vrátit poplatek z výnosu, i kdyby třeba jen nad určitý benchmark.

Filip Pertold

Penzijní společnosti budou zcela jistě muset změnit byznys model, ale rozhodně to neohrozí stabilitu sektoru, což potvrzuje i vyjádření ČNB v meziresortním připomínkovém řízení. Rozhodně by pomohlo větší zapojení zaměstnavatelů při enrollmentu klientů (náboru – pozn. red.), což by obešlo vysoké distribuční náklady. O tomto se nyní jedná a lze čekat změny během legislativního procesu. Nelze vyloučit i konsolidaci sektoru, což by ale nijak neohrozilo klienty fondů. Na výnosnost to rozhodně bude mít dlouhodobě velmi pozitivní dopady.

Jiří Šperl

Výrazné snížení poplatků považuji za nejrizikovější část novely. Zdánlivě jednoduchá rovnice, že čím nižší poplatky, tím více zůstane klientům, vychází z příliš akademického pohledu a nerespektuje realitu fungování penzijního systému. Penzijní společnosti musejí financovat regulatorní povinnosti, správu investic, ochranu klientů, komunikaci i distribuci. Pokud se poplatky dostanou pod skutečné náklady, společnosti se pokusí přizpůsobit, ale je zřejmé, že dopad pocítí celý systém. Pokud nám výše poplatku neumožní hradit provize finančním poradcům, distribuční sítě budou preferovat jiné produkty a investiční správa se bude více orientovat na standardizovaná nízkonákladová řešení. Je třeba poznamenat, že až 90 % nových obchodů je iniciováno aktivně ze strany právě distribučních sítí, pouze desetina ze strany klienta. To je v přímém rozporu s cílem získat stovky tisíc mladých klientů a dlouhodobě kvalitně spravovat jejich úspory.

Nelze se řídit pouze akademickým teoretickým pohledem a současně očekávat, že praxe bude nadále bez omezení zajišťovat kvalitní distribuci, poradenství a investiční správu. Snižování poplatků není samo o sobě špatně. Problémem je rozsah změny a skutečnost, že její praktické dopady nebyly dostatečně vyhodnoceny.

Češi investují konzervativně a tak se základní strategií stane strategie životního cyklu. Vítáte možnost popostrčit účastníky fondů směrem k dynamičtějšímu investování?

Jana Brodani

Největším problémem dlouhodobého spoření často není příliš velké riziko, ale naopak přílišná opatrnost po dobu několika desítek let. Pro mladého člověka s dlouhým investičním horizontem je dynamičtější strategie logická, přičemž s blížícím se důchodem se má riziko postupně snižovat. U třicetiletého člověka může být větším rizikem třicet let příliš konzervativního investování než krátkodobé kolísání trhu.

Tom Kadeřábek

Češi mají obecně tendenci investovat příliš opatrně, a to i v situacích, kdy mají před sebou desítky let spoření. Pokud člověk investuje dlouhodobě, měl by podle mě většinu peněz směřovat do dynamičtějších investic. Ty sice více kolísají a mohou krátkodobě i výrazně klesnout, ale s delší dobou investování klesá riziko, že člověk skončí ve ztrátě, a naopak roste šance na zajímavější výnos.

A právě penzijní spoření je typickým příkladem dlouhodobé investice. Pokud má člověk do důchodu třeba 20 nebo 30 let, nedává příliš smysl, aby většinu této doby držel peníze velmi konzervativně a připravoval se tak o potenciální výnos. Strategie životního cyklu proto dává smysl. Když je člověk mladý a má před sebou dlouhou dobu spoření, investuje dynamičtěji. S blížícím se důchodem se peníze postupně přesouvají do bezpečnějších investic, aby případný propad trhu těsně před výběrem neohrozil jeho úspory. Pro méně zkušené investory je to podle mě velmi dobré řešení a tato změna tak může pomoct.

Radek Moc

APS ČR dlouhodobě vyzývá účastníky, aby v penzijku investovali dynamičtěji – tedy pokud jim do ukončení zbývá alespoň deset let, aby plně využívali dynamické fondy, kde jsou z většiny akcie. Strategie životního cyklu a její parametry toto splňují a je to krok správným směrem, i když alternativní fondy by mohly být zastoupené ještě více, např. 15 % v rámci celé skladby investice.

Filip Pertold

Strategie životního cyklu bude dostupná bez investičního dotazníku pro úplně všechny investory a to ty, kteří nyní končili zbytečně v konzervativních fondech. Navíc rizikovost portfolia se bude upravovat automaticky podle věku klienta. Takže to skutečně bude zásadní změna pro investičně pasivní klienty. 

Jiří Šperl

Ano, strategii životního cyklu považuji za jednu z nejpřínosnějších částí novely. Řada účastníků investuje příliš konzervativně vzhledem ke svému věku a horizontu. Mladý člověk s třiceti či čtyřiceti lety do důchodu by měl zpravidla využívat vyšší zastoupení růstových aktiv. Ani zde se však nelze řídit pouze akademickým teoretickým pohledem. Investiční dotazníky oprávněně zkoumají vztah klienta k riziku. Mladí lidé většinou nemají osobní zkušenost s několikaletým poklesem trhů a nevíme, jak budou reagovat při výrazném propadu hodnoty svých úspor. Panická změna strategie v nevhodný okamžik může klientovi způsobit skutečnou ztrátu. Proto vítám, že životní cyklus nemá být povinný.

Zákon by měl stanovit princip a ochranné mantinely, nikoli pevné podíly jednotlivých aktiv. Od toho existuje profesionální správce, který musí reagovat na situaci klienta i vývoj trhů.

Novela chce lákat mladé částečným odbytným, vyšším státním příspěvkem i mírnějšími podmínkami pro vznik nároku na něj. Je to potřeba? Dokážou změny motivovat mladé ke vstupu do třetího pilíře? A nebude to státní rozpočet příliš bolet?

Jana Brodani

Nejdůležitější není, kolik stát na podporu vydá, ale kolik nových dlouhodobých úspor za tyto peníze skutečně vznikne. Motivovat mladé, aby začali investovat na stáří co nejdříve, dává smysl – čas je při dlouhodobém investování zásadní výhoda. Vyšší státní podpora i větší flexibilita mohou pomoci, ale klíčové bude, zda skutečně přivedou nové účastníky, a optimálně, aby je motivovaly spořit vyšší částky.

Tom Kadeřábek

Motivovat mladé, aby si začali spořit na penzi co nejdříve, je správná cesta. Čím dřív člověk začne, tím víc času mají jeho peníze na zhodnocování. Díky složenému úročení navíc peníze v delším období rostou stále rychleji. Proto může mít člověk, který začne spořit ve 20 nebo 25 letech, v důchodu výrazně více než ten, kdo začne až ve čtyřiceti.

Obávám se ale, že samotné zvýšení státní podpory nebude stačit k tomu, aby mladí lidé začali penzijní spoření ve velkém využívat. Ze zkušenosti víme, že naprostou většinu nových klientů přivádějí do penzijního spoření finanční zprostředkovatelé. Ti už dnes dostávají za sjednání tohoto produktu relativně nízkou odměnu. Pokud se poplatky penzijních společností sníží na navrhovanou úroveň, bude velmi obtížné zachovat i tuto odměnu. Poradci tak budou mít podstatně menší motivaci penzijní spoření s klienty řešit.
Jednou z možností pak může být větší využívání alternativních fondů, u kterých mají zůstat poplatky výrazně vyšší. Jenže tam se dostáváme do opačného extrému. Poplatek může dosahovat až 2,5 % ročně a k tomu až 25 % ze zhodnocení. To už je podle mě poměrně drahé, zejména pro mladé lidi, kteří dnes náklady investic hodně sledují.

Může tak vzniknout trochu paradoxní situace. Stát na jedné straně nabídne mladým vyšší příspěvek, aby je do penzijního spoření přilákal, ale na druhé straně změnou poplatků výrazně omezí motivaci těch, kteří dnes většinu nových klientů do penzijního spoření přivádějí. Proto se obávám, že počet nových klientů ve výsledku klesne.

Z tohoto pohledu si nemyslím, že by vyšší státní příspěvky představovaly zásadní problém pro státní rozpočet. Navíc je třeba dívat se na mnohem delší období. Pokud budou dnešní mladí jednou vstupovat do důchodu s vyššími vlastními úsporami, sníží se tlak na stát, aby jejich životní úroveň financoval pouze ze státního důchodu. A vzhledem ke stárnutí populace bude právě větší odpovědnost lidí za vlastní zajištění na stáří stále důležitější.

Radek Moc

Podpora mladých je velmi potřebná, protože u investic pracuje složené úročení a čím dříve se začne, byť s malou částkou, tím lépe. APS ČR navrhovala jednorázový příspěvek omezený věkem, který by mladé motivoval ke vstupu výrazněji a tvořil by také solidní základ jejich investice v penzijku. To by bezesporu bylo efektivnější a pro státní kasu i výhodnější než návrh ministryně Schillerové. Co je ale zásadní – každá motivace je jen vylepšením produktu, který je ale nutné prodávat aktivně. Mladí lidé nechodí spát a nevstávají s tím, že si založí penzijko. Víme, že 95 % smluv se uzavírá skrze aktivní práci poradců nebo aktivní marketing. A tyto náklady musejí být penzijní společnosti schopné pokrýt. To ale z navrhovaného jediného poplatku ve výši 0,5 % prostě nelze realizovat.

Filip Pertold

Rozhodně by to mělo mít efekt. Otázka je, jak se kampani postaví stát a samotné penzijní společnosti. Pro mladé je klíčové, aby vstupovali včas. Pro státní rozpočet náklady budou kolem jedné miliardy, ale bude záležet na behaviorální reakci lidí. Zároveň je třeba říct, že pro stát je klíčové, aby v systému bylo co nejdříve co nejvíce lidí, aby se nespoléhali jen na státní pilíř a měli diverzifikované zdroje na důchod.

Jiří Šperl

Zvýhodnění mladých považuji za správný krok. Čím dříve začnou pravidelně spořit, tím více mohou využít dlouhého investičního horizontu a složeného zhodnocení. Vyšší státní příspěvek a možnost začít s nízkou částkou proto mohou pomoci vytvořit správný návyk. Osobně jsem však spíše podporoval účelové částečné odbytné na pořízení bydlení. Rozumím tomu, že mladí lidé řeší bydlení dříve než důchod a potřebují určitou flexibilitu. U neúčelového odbytného mám obavu, že se v řadě případů peníze jednoduše „projedí“. A to je v přímém rozporu se smyslem penzijního spoření, kterým je vytváření dlouhodobé rezervy na stáří.

Dopad na státní rozpočet by neměl být zásadní. V debatě je navíc nutné rozlišovat skutečné výdaje státu od hypotetických daňových a odvodových příjmů založených na předpokladu, jak by se bez podpory zachovali zaměstnavatelé. Ne každá částka označovaná jako státní podpora představuje peníze skutečně vyplacené ze státního rozpočtu.

Vidíte na vládou schválené novele nějaké nedostatky, které byste vytkli?

Jana Brodani 

Dlouhodobé zabezpečení na stáří bychom měli řešit jako celek, ne pouze prostřednictvím jednoho produktu. Proto je dobře, že vedle penzijního spoření dnes existuje i dlouhodobý investiční produkt, který nabízí další možnosti a flexibilitu spoření na stáří. Za důležité považujeme také větší zapojení zaměstnavatelů a směřování prostředků i do rozvoje české ekonomiky, což může být námět na další případné úpravy penzijního spoření.

Tom Kadeřábek

Vláda neměla úplně špatný nápad, ale jak tomu většinou bývá, nedomyslela důsledky a nakonec to povede k horšímu stavu než dnes. Pokud úprava projde tak jak je navržena dnes, můžeme se dočkat toho, že přijdeme o kvalitu, v horším případě dokonce o některé penzijní fondy. Základní myšlenka novely není úplně špatná. Vláda správně řeší věci, které třetí pilíř dlouhodobě trápí, tedy vyšší poplatky, příliš konzervativní investování nebo malý zájem mladých lidí. Aktuálně jí ale považuji parametricky za špatně nastavenou.

Radek Moc

Změny jsou velmi citelné a penzijní společnosti by ocenily, kdyby se na ně mohly připravit. Účinné mají být už v příštím roce, my navrhujeme alespoň nějaké náběhové období, řekněme tří let.

Filip Pertold

Pevně věřím, že dojde k úpravě role zaměstnavatelů při vstupu do systému, stejně tak by Česká správa sociálního zabezpečení hrát aktivnější roli při informování lidí o doplňkovém penzijním spoření a jeho možnostech.

Jiří Šperl

Za největší slabinu považuji způsob přípravy reformy. Penzijní spoření pracuje s úsporami lidí v horizontu několika desetiletí, přesto byla tak zásadní změna připravena pod velkým časovým tlakem a bez dostatečné expertní diskuse. Analýza, která se stala ideovým základem reformy, vznikla převážně v akademickém prostředí bez dostatečné praktické zkušenosti s fungováním penzijních produktů, jejich distribucí a investiční správou. Míchá obtížně srovnatelné produkty a dostatečně nezohledňuje regulatorní povinnosti, skutečné náklady ani praktické reakce klientů, distributorů a správců.

Penzijní společnosti přitom reformu neodmítají. Samy iniciovaly řadu návrhů, včetně strategie životního cyklu či budoucího řešení transformovaných fondů. Je proto škoda, že několik správných opatření může být oslabeno snahou provést vše příliš rychle. Výsledkem může být promarněná příležitost a potřeba systém za několik let znovu opravovat.