Ačkoli má za sebou doplňkové penzijní spoření další dobrý rok, v posledních týdnech se o něm nemluví zrovna v superlativech. Podle některých odborníků totiž současné nastavení penzijního spoření neplní svou primární funkci – zajistit lidem dostatečný finanční doplněk ke státnímu důchodu. Ať už kvůli vysokým poplatkům nebo tomu, že Češi i v rámci obecně výnosnějšího doplňkového spoření častěji sází na konzervativní fondy.
Výhrady k němu ale mají i politici – ve sněmovně leží návrh pirátských poslanců, kteří by rádi snížili stropy pro poplatky, jež si mohou penzijní společnosti účtovat.
O nutnosti upravit penzijko mluví i ministryně financí Alena Schillerová, která chce přepracovat celý III. pilíř důchodového systému. Jak uvedla pro web Novinky.cz, vedle poplatků se zaměří na to, jak ke spoření motivovat mladé lidi a zabývat se bude i přesunem střadatelů ze zastaralých transformovaných do výnosnějších účastnických fondů.
Transformované fondy penzijního připojištění totiž musí garantovat nezáporné zhodnocení, což vede k jejich ultrakonzervativní investiční strategii a výnosům, které v praxi často nestačí ani na inflaci. Tyto fondy jsou sice pro nové střadatele od roku 2013 uzavřené, ti „staří“ ale mohou i nadále čerpat státní příspěvek a daňové zvýhodnění. Na 1,77 milionu lidí (údaj ke konci 3. čtvrtletí 2025) tak v transformovaných fondech zůstává.
Vysoké poplatky a nízké výnosy, kritizuje studie
Debatu kolem penzijka rozvířila především studie ekonomického think tanku IDEA při CERGE – EI, která se zaměřila na výsledky tuzemských penzijních fondů, které nadto porovnala se slovenskými a švédskými fondy.
Podle analýzy poradenské společnosti Freedom Financial Services, dynamické fondy doplňkového penzijního spoření od roku 2013 přinesly zhodnocení v průměru o 6 až 7 %, konzervativní kolem 1,3 % ročně a vyvážená strategie přinesla v průměru kolem 3,7 % ročně.
Na tyto zahraniční fondy přitom podle autorů studie Lukáše Nádvorníka a Filipa Pertolda ztrácíme z několika důvodů. Jedním z nich jsou vysoké poplatky z výnosu a za správu majetku. Podle studie mohou střadatelům v závislosti na typu fondu ukrojit z výnosů až polovinu.
Problém ale vidí i v nízkých výnosech – ani konzervativní či vyvážené fondy doplňkového penzijního spoření totiž mnohdy nepřekonají inflaci. Uspokojivé ale podle studie nejsou ani výsledky dynamických fondů – jejich zhodnocení je ve srovnání se zahraničními fondy méně než poloviční.
Závěrem proto autoři navrhují několik kroků, díky kterým by mohlo penzijní spoření pracovat efektivněji:
- Zapojit více lidí do dynamických fondů a povinně nabízet fondy životního cyklu, které automaticky upravují investiční strategii podle věku investora – v mládí dynamičtější, ve stáří konzervativnější.
- Snížit poplatkové stropy.
- Upravit systém státních příspěvků tak, aby byl více motivační pro mladé lidi.
Podle Asociace penzijních společností ČR (APS ČR) ale studie CERGE-EI porovnává odlišné penzijní systémy. Švédský i slovenský systém je založený na povinných příspěvcích, přičemž ve Švédsku spravuje peníze účastníků přímo stát, na Slovensku soukromé fondy. Vzhledem k povinnému vstupu švédskému státnímu fondu, a často i společnostem ve druhém slovenském pilíři, odpadají náklady na akvizici klientů. Zároveň spravují mnohem větší objemy prostředků, díky čemuž mohou na poplatcích vybírat méně.
Podle Asociace tedy české dynamické fondy ve srovnání se zahraničním obstojí, pokud se budou poměřovat s obdobnými fondy. Jako příklad pak uvádí fondy slovenského III. pilíře, který je stejně jako u nás dobrovolný a spravovaný privátními společnostmi.
Podrobnější závěry studie a argumentaci Asociace penzijních společností si můžete projít v článku:
Problém je hlavně staré penzijko, shodují se odborníci
Co si odborníci myslí o debatě kolem vysokých poplatků, nízkých výnosů a nutnosti systém penzijního spoření „opravit“? Je současné nastavení doplňkového penzijního spoření – potažmo celého III. pilíře včetně starších transformovaných fondů – skutečně neefektivní? A jaké kroky k nápravě by případně doporučili?
Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh
Když se podíváme na ty penzijní systémy, které jsou považované za dobře nastavené, prakticky každý jeden z nich má robustní individuální penzijní účet. Tedy část toho, co odvádím na penzi, nejde do I. pilíře, ale na osobní účet, kde jsou tyto prostředky investovány.
Toto je hlavní problém českého penzijního systému, protože víme demografii, a víme, že náš penzijní systém je postaven na poměru ekonomických aktivních přispěvatelů do systému a pak pasivních příjemců (kteří byli ekonomicky aktivními před nimi). Každému tak musí být jasné, že spoléháním na první pilíř máme problém. Ne hned, ale stačí 10 až 15 let a je na stole. Toto je věc, kterou je třeba opravit, ale zároveň ji lze řešit jenom na politické úrovni.
A pak je tady otázka, kterou si může řešit každý sám: kolik si dokážu na penzi spořit a jakým způsobem. Je zjevné, že I. pilíř bude za těch 15 let spíše životní minimum než důstojná mzda – pokud se do něj nebudou velmi výrazně přesouvat jiné prostředky od státu. Mít nějaké vlastní úspory na penzi bude více než vhodné. K vytvoření těchto rezerv byl vytvořen právě III. penzijní pilíř, k jehož významnému vylepšení došlo zahrnutím Dlouhodobého investičního produktu i alternativních penzijních fondů. Každý si tedy může vybrat, do čeho a jak bude investovat.
Pokud je na penzijních fondech něco špatně, tak jsou to především dvě věci: transformované penzijní fondy, kde je převážná většina lidí i prostředků, a které jsou s ohledem na svou ultrakonzervativnost pro vytváření dlouhodobých úspor nevhodné. V tomto typu fondů si člověk, který má do penze alespoň 10 a více let spíše škodí, protože prostředky mohou být zhodnocovány v dynamických penzijních fondech nebo v DIPu.
A za druhé malá částka, kterou si lidé spoří – legendární tisícovka na penzijko se už dávno přežila. Poplatky a další případné otázky jsou už jenom důsledkem výšeuvedeného. Trendem je ale obecně důraz na poplatky, které s ohledem na rostoucí objemy mají tendenci klesat.
Jan Brejl, obchodní ředitel finanční skupiny Partners
Neřekl bych, že doplňkové penzijní spoření neplní svou primární funkci, ale mohlo by ji plnit lépe. Problémem nejsou ani tak poplatky, ale omezení, které penzijní fondy mají ohledně nakládání s prostředky střadatelů. Toto však mění možnost zakládat alternativní účastnické fondy, které mohou být více agresivní z pohledu rizikovosti a tím na delším horizontu přinášet lepší zhodnocení.
Opravdovým problém jsou transformované fondy starého penzijka, které musí garantovat nezáporné zhodnocení. Toto extrémně svazuje portfolio manažery penzijních společností takové fondy zřídka porážejí inflaci. Z mého pohledu by měl stát přestat tyto fondy podporovat, pro klienty s delším časem do důchodu přestat poskytovat státní podporu a motivovat střadatele k přesunu do doplňkového penzijního spoření.
Michal Hlaváček, analytik Národní rozpočtové rady
Penzijní spoření v rámci III. pilíře důchodového systému, především co se týče starých transformovaných fondů, skutečně funkci dostatečného prostředku na zajištění na stáří neplní. Výnosy z něj nepokrývají inflaci a nedávno byly dokonce i nižší, než například úroky z termínovaných vkladů u bank. Investovat do nich se tak vyplatí pouze díky příspěvkům od státu a daňovým úlevám.
Vzhledem k vysoké konzervativnosti investic u těchto fondů se jako nadměrné jeví i poplatky za správu placené penzijním společnostem, které u transformovaných fondů nezřídka tvoří až polovinu jejich hrubého výnosu.
I u dynamičtějších investic obvykle akciová část portfolia penzijních fondů víceméně kopíruje vývoj akciových indexů. Při výstupu ze systému penzijního spoření naprostá většina přispěvatelů volí jednorázovou výplatu, výplata ve formě pravidelné renty se téměř nevyskytuje.
Systém penzijního spoření – i přes určité žádoucí změny v minulém roce – by si rozhodně určité úpravy zasloužil. Bylo by vhodné zesílit motivaci investorů přecházet od stále ještě převažujících transformovaných fondů do dynamičtějších fondů.
Modifikovat by se mělo i „pravidlo černé nuly“, podle kterého transformované fondy nemohou v žádném roce dosáhnout ztráty, což vede k jejich ultrakonzervativní investiční strategii. Například toto pravidlo nezáporného výnosu rozložit do delšího období.
Také by stálo by za to zřídit fondy životního cyklu, které automaticky upravují investiční strategii podle věku investora.
U poplatků, které jsou nyní dominovány „bezpracnými“ poplatky z objemu portfolia, by měly tyto poplatky více vázat na výkonnost fondu například v porovnání s nějakým vhodně zvoleným akciovým indexem.
Martin Novák, hlavní analytik finančně poradenské společnosti Broker Consulting
Smysl doplňkového penzijního spoření se nejlépe ukazuje v kontextu celkového finančního plánu. Velmi dobře se přitom doplňuje s dlouhodobým investičním produktem, který nabízí flexibilní možnosti investování a daňové úlevy, což z něj činí atraktivní nástroj pro budování úspor na stáří.
Právě kombinace těchto nástrojů dává lidem větší prostor zvolit řešení na míru a zároveň podporuje dlouhodobý, systematický přístup k přípravě na důchod. Klíčové je, aby lidé chápali smysl těchto produktů a jejich roli v dlouhodobém plánování, což se ve většině případů neobejde bez individuálního přístupu a srozumitelného odborného vysvětlení.
Co je však z našeho pohledu naprosto zásadní je stabilní a předvídatelné prostředí, ve kterém se lidé o způsobech zajištění na stáří rozhodují. Z námi realizovaného průzkumu vyplynulo, že více než 7 z 10 Čechů, kteří si spoří na důchod pochybuje, zda stát dokáže po celou dobu dodržet podmínky platné při uzavření produktu, což jejich rozhodování výrazně ovlivňuje. Z tohoto zjištění je jasné, že pokud se podmínky často mění, klesá důvěra v jednotlivé produkty a lidé jsou pak méně motivováni dlouhodobě spořit a investovat na stáří. To pak v konečném důsledku negativně dopadá jak na jejich vlastní zajištění, tak na důvěru v státní důchodový systém, který by měl především zachovat stabilní podmínky.
Jan Sedláček, mluvčí Asociace penzijních společností ČR
Pokud účastník začne včas a zvolí si správnou investiční strategii, je pro něj nové penzijko už dnes ideální nástroj doplnění financí ke starobnímu důchodu od státu. Dlouhodobá výkonnost dynamických účastnických fondů (přes 7 % v čistém každý rok za posledních deset let) totiž ukazuje, že české penzijko umí investorovi na konci investičního horizontu nabídnout zásadní doplňkový příjem. Pokud si vezmeme za příklad člověka, který bude v dynamických fondech (se zmíněným zhodnocením) investovat od 25 let tisícovku měsíčně, bude mít v 65 letech na kontě přes tři miliony, takže si může po dobu 25 let v důchodu každý měsíc ke státní penzi přidat 10 000 Kč navíc. Tím dorovná finanční propad, který s koncem ekonomicky aktivního života obvykle přichází.
Důležité je tedy konzervativní strategii využít jen v době před splněním podmínek pro čerpání penzijka jako ochranu před propadem na trhu. Proto povinné konzervativní fondy bývají nazývány fondy výstupními.
APS ČR aktuálně pracuje na konceptu Evoluce třetího pilíře, ve kterém řeší možnosti zvýšení motivace ke vstupu u mladých účastníků, možnost rychlejšího vypořádání transformovaných fondů a také vytvoření fondů životního cyklu. Předpokládáme, že v průběhu prvního kvartálu letošního roku budeme tuto Evoluci představovat na dalším setkání zástupcům vlády.
ČLÁNKY DO MAILU