Odvody stejné, marodění kratší. Prodloužení nemocenské při invaliditě III. stupně vláda nepodpoří

Každý zaměstnanec, který je v pracovním poměru nebo si v rámci dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti vydělá nad určitou hranici, odvádí státu pojistné na sociální zabezpečení. Součástí tohoto sociálního pojištění je mimo jiné nemocenské pojištění, které stát následně přerozděluje zaměstnancům v pracovní neschopnosti.

Obecně pak platí, že na nemocenskou hrazenou státem vzniká nárok od 15. dne pracovní neschopnosti a pobírat ji lze nanejvýš 380 kalendářních dní. Jenže ne pro všechny – pracující invalidní důchodci, kterým úřady přiznaly invaliditu třetího stupně, mohou nemocenskou pobírat maximálně 70 kalendářních dní.

Přesto, že tato skupina zaměstnanců odvádí na nemocenské pojištění stejně jako všichni ostatní zaměstnanci, tedy 0,6 % hrubé mzdy či platu (další část za zaměstnance odvádí zaměstnavatel).

Přečtěte si také:

Nemocenská je letos od určitého výdělku vyšší. Spočítejte si, na kolik vychází vám

Senát navrhl podpůrčí dobu narovnat, podle ministerstva to není nutné

Odlišné postavení zaměstnanců invalidních ve třetím stupni chce nyní změnit skupina senátorů. Navrhuje proto, aby se i u nich podpůrčí doba při dlouhodobé nemoci protáhla na 380 kalendářních dní. Narovnání podmínek podle Senátu umožní lidem s handicapem lépe překlenout období delší léčby, rehabilitace nebo rekonvalescence. Zároveň tak může dojít ke snížení tlaku na předčasný návrat do práce v době, kdy zdravotní stav ještě plný návrat neumožňuje, stojí ve zdůvodnění novely.

Podle posledních dostupných dat Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2024 bylo v pracovním poměru celkem 41 092 osob pobírajících invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Delší nemocenská by pak podle propočtů ministerstva vedla k prodloužení výplaty dávky u 20 % z nich, což by státní rozpočet přišlo na 40 až 60 mil. Kč.

Se záměrem senátorů ale nesouhlasí vláda. Podle MPSV ztrátu příjmu v případě dlouhodobé nemoci dostatečně nahrazuje invalidní důchod – ten průměrný v roce 2025 dělal při invaliditě III. stupně 17 636 Kč. Důvodem kratší doby výplaty nemocenského příjemců důchodu pro invaliditu třetího stupně je skutečnost, že jim ze státních prostředků náleží důchody zpravidla ve výši, která by měla zabezpečit jejich základní potřeby, komentovalo MPSV senátní návrh. Na rozdíl od zaměstnanců, kterým nemoc škrtne celý příjem. Proto jsou podle připomínek ministerstva poživatelé invalidních důchodů pro invaliditu třetího stupně při pracovní neschopnosti dokonce v ekonomicky stabilnějším postavení.

Pokud by tomu tak nebylo, mohou si podle resortu požádat o superdávku. Připomeňme ovšem, že u superdávky se vždy berou v potaz příjmy za předchozí tři měsíce. Nárok tedy může vzniknout až při déle trvajícím výpadku příjmu. Alternativou je ještě mimořádná okamžitá pomoc, kterou lze vyplatit hned. Na rozdíl od ostatních dávek ale není nároková a její přiznání závisí na posouzení konkrétního úředníka.

Přečtěte si také:

Bez nároku na superdávku. Kdy žádat znovu a komu pomohou říjnové změny

Invalidní důchody výpadek příjmu nepokryjí, říká asociace

Podle České asociace paraplegiků (CZEPA) ale invalidní důchod – ani pro třetí stupeň invalidity – mnohdy na pokrytí životních nákladů nestačí. Dlouhodobě zaznamenáváme případy pracujících vozíčkářů a obecně lidí s těžkým handicapem, kteří se při vážném onemocnění propadají na úplné finanční dno. Vážná nemoc totiž často vůbec nesouvisí s jejich základním postižením nebo ochrnutím – i člověk na vozíku může onemocnět rakovinou nebo čelit jiné těžké chorobě, stojí v prohlášení CZEPA.

Výše důchodu pro invaliditu třetího stupně se navíc výrazně liší s ohledem na dobu přiznání – nejnižší invalidní důchody mají lidé s vrozeným handicapem či invaliditou z mládí. Podle posledních dostupných dat MPSV z roku 2024 přes 60 % poživatelů nedosahovalo na průměrný invalidní důchod a 70 % ani na minimální mzdu. Invalidé z mládí často pobírají jen 12 000 až 14 000 Kč, vysvětlují zástupci organizace s tím, že průměrný věk pracujícího člověka v invalidním důchodu je 49 let a jde tedy o osoby v produktivním věku, které jsou na pracovním příjmu závislé.

Alternativou pak podle asociace není ani komerční pojištění, protože pojišťovny lidi ve třetím stupni většinou odmítají kvůli jejich těžkým handicapům pojistit.

Ti, kteří se i přes svůj těžký handicap snaží poctivě pracovat, být společensky i k sobě odpovědní, nebýt jen pasivními příjemci sociálních dávek, jsou tak trestání legislativou, která se v tomto ohledu nezměnila už od roku 1956, uzavírá asociace.

O senátorské novele budou v následujících týdnech rozhodovat poslanci. Vzhledem k nesouhlasnému stanovisku vlády je ale osud návrhu nejistý.

Přečtěte si také:

Ministerstvo couvá s další významnou změnou u důchodů, kterou slibovalo už od příštího roku