Hlavní navigace

"Odměna" za svědectví

15. 3. 2005
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Svědčit je povinen každý, kdo je ke svědectví předvolán - ať již soudem nebo policií. Nedostavit se k výpovědi se nemusí vyplatit. Vyplatí se ale svědectví podat? Vždyť dostavit se k soudu není zadarmo. A kdo to zaplatí? Daňový poplatník nebo odsouzený?

Náš právní řád stanoví povinnost občanů dostavit se k soudnímu, ale i jinému příslušnému řízení v případech, kdy musí podat vysvětlení či svědeckou výpověď. Nerespektování této povinnosti je sankcionováno poměrně citelnými pokutami. Takto předvolaný občan však nemůže být postaven do situace, že si náklady účasti na jednání, ke kterému byl předvolán, ponese tak říkajíc ze svého. Proto právní řád v jednotlivých případech stanoví způsob a výši náhrady za takovou činnost.

Trestní řád stanoví, že každý, kdo je předvolán k podání svědecké výpovědi – nerozhoduje, zda k policejnímu orgánu, státnímu zástupci nebo k soudu – v trestní věci, má nárok na náhradu nutných výdajů a ušlý výdělek (svědečné). Nárok zaniká, pokud jej svědek neuplatní do tří dnů po svém výslechu nebo po tom, co mu bylo sděleno, že k výslechu nedojde.

Na svědečné má nárok nejen svědek, ale i jiná osoba, s výjimkou podezřelého nebo obviněného, též tehdy, dostaví-li se na výzvu orgánu činného v trestním řízení k provedení i jiného úkonu dokazování (např. k vyšetřovacímu pokusu).

Výši svědečného určí zpravidla ihned po uplatnění nároku na svědečné ten, kdo svědka nebo jinou osobu k příslušnému úkonu trestního řízení předvolal; v řízení před soudem je to předseda senátu. Při předvolání je o nárocích na svědečné dotčená osoba poučena. Svědečné je hrazeno z prostředků státu.

Nárok na poskytnutí pracovního volna

Aby mohl občan splnit uvedenou zákonnou povinnosti, je stanovena v prováděcím nařízení vlády k Zákoníku práce povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci k takovému účelu v nezbytně nutném rozsahu pracovní volno. Toto volno náleží každému, kdo doloží svoji účast na jednání příslušného orgánu (zpravidla písemným předvoláním, které obdrží).

Zaměstnavatel však není povinen poskytnout za takto zameškanou dobu náhradu mzdy, tu poskytuje podle procesních předpisů příslušný orgán, který občana k jednání předvolal. Nárok na náhradu ušlé mzdy však nemá ten, kdo k takovému jednání dal podnět svým zaviněním nebo jde o jednání výhradně v jeho osobním zájmu; není však vyloučeno, aby své nároky uplatňoval např. v občanském soudním řízení proti straně, se kterou vede spor.

Náhrada prokázaného ušlého výdělku

Podklady pro výpočet ztráty na výdělku, který je v pracovním nebo obdobném poměru, tvoří průměrný výdělek vypočtený podle zákona o mzdě. Jeho výši prokáže svědek potvrzením zaměstnavatele, u něhož pracuje, kde musí být uvedeno, zda a jakou částku zaměstnavatel srazí dotčenému za dobu nepřítomnosti v práci z jeho mzdy.

U toho, kdo není v pracovním poměru, a je výdělečně činný, podklad pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku tvoří částka vypočtená ze základu daně z příjmu podle jeho daňového přiznání. Prokazuje ji posledním platebním výměrem orgánu vykonávajícího správu daně, jež předcházel dni, kdy je nárok na náhradu uplatňován.

skoleni_15_4

Rozsah svědečného podle zákona o cestovních náhradách

V souladu s podmínkami stanovenými v zákoně č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, jsou upraveny pro svědky podmínky pro úhradu náhrad jízdného, které má ten účastník, který nebydlí nebo nepracuje v místě, kde se řízení koná, nebo je předvolán z místa, kde se dočasně zdržuje. Podle zákonem stanovených zásad má rovněž nárok na úhradu stravného, případně nocležného, což jsou prokázané nároky na ubytování.

Uvedené principy náhrady svědečného se uplatňují i v občanském soudním řízení a v řízení správním. Právní úprava vychází z principu, že ten, kdo byl k příslušnému státnímu orgánu povolán a splnit tak svou zákonnou občanskou povinnost (k níž může být i donucen uložením pořádkových pokut – viz článek „Nechodíte k soudu? Nestojí to za to!“), nemůže s tímto úkonem trpět na svých právech, a proto je poskytnutí přiměřených náhrad a pracovního volna nezbytným předpokladem činnosti těch orgánů, které takovou povinnost ke své činnosti užívají.

Dostali jste "svědečné"?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).