O stárnoucí rodiče či nemocné příbuzné se stará až 800 tisíc lidí. Stát i zaměstnavatelé je ale často přehlíží

Do roku 2050 se podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí zdvojnásobí počet lidí starších 75 let. Stejně tak dojde k celkovému navýšení počtu seniorů. Počet seniorů u nás bude nadále růst. Ze současných přibližně 2,3 milionu se může jejich počet do roku 2050 zvýšit až na 3,3 milionu, říká výkonný ředitel Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) Aleš Rod. Na takový nárůst počtu seniorů ovšem podle odborníků není naše zdravotnictví ani systém sociální péče připravený.

Problémy s omezenou kapacitou poskytovatelů sociálních služeb, stejně jako nedostatek míst v domovech pro seniory, ostatně řeší mnoho rodin již dnes: podle dat CETA zpracovaných pro projekt Neviditelní o své blízké – rodiče v seniorském věku, dlouhodobě nemocné příbuzné nebo děti se zdravotním postižením – pečuje přibližně 800 tisíc lidí. Nejčastěji ženy ve věku 36 až 64 let.

Právě tato skupina takzvaných neformálních pečujících přitom podle odborníků výrazně odlehčuje nejen přetíženým veřejným institucím, ale i státní kase. 

Samotným pečujícím se ale pomoc ze strany státu často nedostává, nebo je nedostatečná. Péče o druhé je časově, fyzicky i psychicky velmi náročná a často radikálně omezuje pracovní možnosti. Život vám roli pečovatele vybere a málokdy vás má kdo vystřídat. Krátíte úvazky nebo práci opouštíte úplně, což má dopad na příjmy celé rodiny. Neformálně pečující suplují roli státu, platí za to vysokou daň, přesto nemají dostatečnou podporu, říká Jana Pikardová, manažerka projektu Neviditelní, který se snaží rozproudit veřejnou debatu a upozornit na problémy znevýhodněných skupin obyvatel.

Dávky. Jak pomáhají v praxi?

V praxi pečující dost často stojí před otázkou, jak skloubit starost o nemocného a zaměstnání. Podle propočtů Centra ekonomických a tržních analýz pak pečujícím ve výsledku často klesnou pravidelné příjmy, v průměru o 278 tis. Kč ročně. Dalších 271 tis. Kč na osobu stát tratí na odvodech a daních.

Určitou finanční kompenzaci poskytují sociální dávky. Ty ovšem úřady dle platných podmínek přiznávají přímo osobám, které péči potřebují, nikoli samotným pečujícím. Konkrétně jde o příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku a samozřejmě příspěvek na péči – jednotlivým dávkám jsme se podrobně věnovali v článku: Příspěvky pro seniory, nemohoucí a jejich pečovatele. O co a kde žádat?

Jen příspěvek na péči podle statistiky MPSV čerpalo v roce 2024 zhruba 370 tis. příjemců měsíčně a celkové výdaje dosáhly částky 41,2 mld. Kč. Od roku 2026 přitom dojde k navýšení příspěvku pro I. a II. stupeň závislosti: Příspěvek na péči se zvýší. Polepší si přes 200 tisíc lidí, tentokrát i v I. stupni závislosti

Příspěvek na péči často celý padne na úhradu služeb, nebo na ně ani nestačí. Nijak ale nekompenzuje výpadek příjmu pečujícího. Celá řada evropských zemí nabízí pečujícím přímou finanční podporu nebo nárok na placené volno, upozorňuje Zdeňka Marešová, náměstkyně pro služby Diakonie ČCE. Jako příklad dobré praxe pak uvádí irský model Carer’s Leave, který umožňuje až 2 roky neplaceného volna s jistotou návratu na původní místo.

Přečtěte si také:

Za péči 40 miliard, na bydlení 20. Kolik stát vydá na sociální dávky a co jejich příjemce čeká?

V Česku získají pečující omluvenku z práce na maximálně 90 dní, pokud splní podmínku účasti na nemocenském pojištění a úřady jim přiznají dlouhodobé ošetřovné. Během těchto 3 měsíců pečující také pobírá dávku odpovídající zhruba 60 % jeho předchozích příjmů. Dlouhodobé ošetřovně na jednu osobu lze ovšem využít pouze 1× za 12 měsíců. Lhůta se navíc počítá od posledního dne nároku na dávku.

I proto podle Marešové současné nastavení mnohdy nedopovídá konkrétním potřebám pečujících. Dlouhodobé ošetřovné je určené pro pečující o osoby, u kterých nastalo závažné akutní zhoršení zdravotního stavu. Neumí ale pomoci v situaci, kdy dochází ke kolísavému zhoršování chronického nepříznivého zdravotního stavu, onkologické léčbě nebo jde o rekonvalescenci po plánovaných výkonech. Devadesát dní také často bývá málo a při dlouhodobější péči již pečující žádnou finanční podporu nedostávají, vysvětluje.

Zkrácené úvazky jsou stále spíš výjimkou

Podobně je tomu i se zavedením zkrácených úvazků, respektive jejich podpory spočívající v poskytnutí 5% slevy na sociálním pojištění těm firmám, které je svým zaměstnancům umožní.

Dle platných pravidel přitom musí jít o zaměstnance, který spadá do jedné z následujících skupin: lidé starší 55 let, pracovníci do 21 let, čerstvě rekvalifikovaní, zdravotně postižení a rodiče pečující o dítě do 10 let, případně pečující o osoby od II. stupně závislosti.

Částečné úvazky jsou ovšem podle Marešové spíš vzácností a pracuje na ně méně než 10 % zaměstnanců, podle Eurostatu jen něco přes 6 %. Od roku 2023 přitom zákoník práce pečujícím přímo umožňuje požádat o kratší pracovní dobu, pokud pečují o osobu s přiznaným příspěvkem na péči alespoň ve II. stupni závislosti. Zaměstnavatel může žádost odmítnout jen za situace, kdy by mu v tom bránily vážné provozní důvody. Co jsou to vážné provozní důvody, však dále zákon neupravuje. Z naší zkušenosti se zaměstnavatelé často na tyto důvody odvolávají. Setkáváme se také s tím, že se pečující bojí o tom, že se o někoho starají, v práci vůbec mluvit, aby svoji práci neohrozili a o snížení úvazku tak nežádají, popisuje Marešová zkušenosti z praxe.

Přečtěte si také:

Pojištění dlouhodobé péče. Jak nesoběstační musíte být, aby vám pojišťovna plnila?

Chybí lidi i kapacity. Jak to změnit?

Vedle přímé finanční podpory a nejrůznějších úlev mohou pečujícím pomoci také odlehčovací a terénní sociální služby. Zde ale rodiny naráží na nedostatek pracovníků a dlouhé čekací lhůty. Neformálně pečující jsou na péči převážně sami, ačkoli potřebují, aby jim někdo poradil, v péči je vystřídal či ji rovnou převzal. O pomoc se obracejí na zdravotní systém i sociální pracovníky, ale narážejí na omezené kapacity, říká Sarah Huikari, vedoucí poradenství celostátního programu Opora Diakonie.

Do budoucna lze přitom předpokládat zhoršení celé situace. Podle Asociace poskytovatelů sociálních služeb chybí jen v sociálních službách 3000 zaměstnanců. Poradenská společnost Boston Consulting Group pak odhaduje, že kvůli nárůstu seniorů bude do roku 2035 potřeba 45 tisíc nových pečujících.

S náročnou životní situací by mohli rodinám a jejich pečujícím pomoci například koordinátoři péče. Takové pracovní pozice ovšem v Česku chybí. Zorientovat se v džungli sociálních a zdravotních služeb a různých příspěvků a dávek je pro pečující velmi složité. Lidé se často stanou pečujícími náhle bez poučení a bez pomůcek. Poradce pro pečující může pomoci hned na začátku péče vše nastavit tak, aby se péče doma dala zvládnout dlouhodobě a předcházelo se zhoršení zdraví pečujícího i jeho blízkého, konfliktům v rodině nebo finančním problémům, myslí si Marešová.

Bez změn v systému péče se s rostoucím počtem seniorů nevyrovnáme. Je potřeba vytvořit nástroje, které s péčí pomohou. Ať už jde o specifické poradenství, speciální a prakticky zaměřené kurzy pro neformálně pečující, které by zvýšily jejich informovanost nebo navýšení počtu lůžek v zařízeních dlouhodobé péče, myslí si Rod. Pro srovnání:  Zatímco ve Švédsku, Nizozemsku nebo Belgii podle Eurostatu počet lůžek dlouhodobé péče přesahuje hranici 1250 na 100 tis. obyvatel, Česká republika jich má pouze 750, což je v rámci zemí EU velmi podprůměrná hodnota.

Pro zlepšení celkové situace je podle Roda klíčová zejména vzájemná spolupráce pečujících, státu i soukromého sektoru. Alespoň z předvolebních programů se přitom zdá, že problém s nedostatkem kapacit a nutnost posílit nejrůznější odlehčovací a pečovatelské služby si uvědomuje i většina politických stran, jejichž zástupci usednou do poslaneckých lavic.

S ohledem na neúprosný demografický vývoj nezbývá než doufat, že jejich předvolební sliby protentokrát nezůstanou jen na papíře.