Nový občanský zákoník (NOZ), o jehož důsledcích vás pravidelně informujeme, přinese výrazné změny také do oblasti dědického práva. Umožní řadu nových postupů, které dosud nebyly možné. Například určení náhradního dědice, dědickou smlouvu nebo institut odkazu. Využít zákonných možností, které budou platit od příštího roku, navíc můžete už nyní.
Dědickým právem je obecně právo na pozůstalost při smrti zůstavitele. Tu tvoří celé jeho jmění, které je způsobilé přejít na právního nástupce, tedy dědice v dědickém řízení. Ačkoli zůstavitelem může být pouze fyzická osoba, dědicem se stává i osoba právnická (pokud vznikne nejpozději do jednoho roku od smrti zůstavitele). Dědicem může být ostatně i stát.
Dědické právo přisuzuje největší váhu tzv. poslední vůli. Teprve v případě, že závěť neexistuje, přichází na řadu dědění ze zákona.
Odkaz: rychlejší než dědictví
Nově může zůstavitel kromě závěti využít také institutu odkazu. Může tedy dědicům nařídit, aby tzv. odkazovníkovi vydali určitou věc nebo například pohledávku. Výhodou je, že odkazovník vlastně není dědicem, a tak sice může získat část zůstavitelova majetku, ale nepřecházejí na něj jeho dluhy. Podmínkou je vlastně pouze jen to, aby odkazovník přežil zůstavitele. Odkazovník se tak nestává ani účastníkem dědického řízení a k odkázané věci se tak může dostat dříve než dědicové ke svému dědictví.
Možná může být překvapivé, že zůstavitel může jako odkaz určit i věc, která je ve vlastnictví jiné osoby (dědice nebo odkazovníka). Může tedy nařídit dědicovi, aby vydal někomu jinému věc ze svého vlastního majetku jako podmínku k nabytí pozůstalosti,
vysvětlil Aleš Linhart, partner advokátní kanceláře TaylorWessing e|n|w|c Advokáti.
Dědic má pak na výběr, zda věc opravdu vydá a dědictví přijme, nebo ho odmítne a může si tak danou věc ponechat.
Vedle závěti bude fungovat i dědická smlouva
NOZ do dědického práva vrací také dědickou smlouvu. Tu může zůstavitel s dědicem nebo odkazovníkem uzavřít ještě během života a domluvit v ní, jaký majetek mu připadne. Na rozdíl od závěti ji zůstavitel nemůže jednostranně zrušit. Změny tedy musí posvětit i druhá strana.
Pomocí této smlouvy ale není možné sjednat dědění celé pozůstalosti, ale maximálně jejích třech čtvrtin. Jedna čtvrtina tedy musí zbýt zůstaviteli k dispozici pro samostatný projev vůle, který bude podřízen závěti nebo dědění ze zákona.
Dědickou smlouvu je nutné uzavřít ve formě veřejné listiny, tedy před notářem.
Privilegovaná závěť
Kromě forem závěti, které dědické právo akceptuje, nyní (vlastní rukou, jinak než vlastní rukou, ale se svědky nebo formou notářského zápisu) zavádí NOZ také závěť s úlevami – tzv. privilegovanou závěť. Tu je možné sepsat v případě, že je zůstavitel v nenadálém a bezprostředním ohrožení života. V takovém případě je povoleno, aby závěť byla ústní. NOZ zná tři druhy privilegované závěti – ústní před třemi svědky, zaznamenanou starostou obce a pořízenou na palubě námořního plavidla či letadla ve válce před velitelem vojenské jednotky ČR,
vysvětlil advokát Linhart.
Podmíněné dědictví
Nově dá NOZ zůstaviteli možnost také v závěti uvést podmínku, za které bude dědic dědit. Může se jí stát například úspěšně absolvované studium, oprava zůstavitelova domu, péče o domácího mazlíčka apod. V případě, že jako dědic tuto podmínku nesplníte, ztrácíte na dědictví nárok.
Podmínky ale částečně zákon koriguje, aby zůstavitel nemohl odkazovníka či dědice posmrtně šikanovat. Neplatná by tak například byla podmínka uzavřít manželství nebo se rozvést nebo podmínka nesrozumitelná či zjevně odporující veřejnému pořádku. O tom, zda podmínka naplňuje svou povahou literu zákona tak, aby byla neplatná, musí rozhodnout soud. Žádná podmínka ale nesmí zatížit díl nepominutelného dědice.
Menší díl pro nepominutelného dědice
Tak jako v současnosti i NOZ respektuje právo na majetek zůstavitele nepominutelného dědice, jeho nároky ale umenšuje.
Nezletilý potomek jako nepominutelný dědic musí získat alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného podílu, přičemž nyní platí, že má nárok na celý svůj zákonný podíl. U zletilého dědice se podíl snižuje ze současné jedné poloviny na čtvrtinu zákonného podílu.
Dědictví se můžete zříci už za života zůstavitele
Oproti současné právní úpravě bude od prvního ledna možné se zříci dědického práva ještě před smrtí zůstavitele. Takové řešení, navíc s aktivní účastí zůstavitele, může předejít případným dědickým sporům, např. když má zůstavitel dvě děti, jedno obdaruje již za svého života a druhému chce po své smrti věnovat zbývající majetek. S prvním dědicem se tak může dohodnout na zřeknutí se tohoto majetku,
vysvětlil Aleš Linhart z advokátní kanceláře TaylorWessing e|n|w|c Advokáti.
Chcete mít přehled o změnách, které do legislativy přinese nový rok? Najděte si je ve specializované sekci Zákony, kde přehledně zjistíte, co platí nyní a jaká změna původní text nahrazuje.
Rozšíření dědických skupin
NOZ ovlivní také dědění ze zákona rozšířením dědických skupin ze současných čtyř na šest. Nově se tak stanou zákonnými dědici také praprarodiče a sestřenice či bratranci.
Nadále pak ale platí, že přednostní právo mají zůstavitelovi děti a manžel a v první třídě dědické posloupnosti tak dědí každý rovným dílem. Pokud nedědí některé z dětí, přesouvá se tento nárok na jeho děti.
Pokud nedědí potomci zůstavitele, dědí ve druhé třídě manžel, dále rodiče zůstavitele a ti, kteří s ním žili minimálně rok před smrtí ve společné domácnosti a společně o ni pečovali nebo byli odkázáni na zůstavitele výživou. Manžel by měl získat vždy polovinu pozůstalosti.
Dědictví pro náhradníka
Zůstavitel může stanovit i náhradníka, který bude dědit v případě, že původní dědic pozůstalost odmítne nebo zemře. Může také dědicovi nařídit, aby majetek, který v pozůstalosti přijal, byl v případě smrti dědice převeden na stanoveného následného dědice.
Větší odpovědnost za dluhy a ochrana věřitelů
V současnosti platí, že dědic hradí případné dluhy zůstavitele jen do výše nabytého dědictví. V praxi to znamená problém, když je předmětem pozůstalosti jen to, co dědicové musí nezbytně přiznat (nemovitosti, vklady na účtech, cenné papíry apod.). Dědicové totiž často nepřiznávají drobný, ale za to hodnotný movitý majetek (např. šperky, starožitnosti apod.), čímž dochází ke krácení práv věřitelů,
upozornil Linhart s tím, že od nového roku budou dluhy přecházet na dědice v plném rozsahu.
Libovat si tak mohou hlavně věřitelé, kteří získají právo vymáhat všechny dluhy po dědicovi i za cenu, že je ten bude muset uhradit ze svého. Dědic bude mít ale možnost kromě odmítnutí dědictví požádat také o soupis pozůstalosti, který určí čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele, a pak může hradit dluhy pouze do výše nabytého dědictví. Nesmí se pak ale samozřejmě přijít na to, že dědic úmyslně do tohoto soupisu nepřiznal některé předměty z pozůstalosti. O soupis bude možné požádat maximálně do měsíce od data, kdy ho soud o možnosti vyrozuměl.
Větší možnosti vydědění
Větší možnosti získá zůstavitel také, bude-li chtít svého potomka vydědit. Kromě čtyř důvodů, které nyní stanovuje zákon (potomek nepomáhá zůstaviteli ve stáří, neprojevuje o příbuzného zájem, byl odsouzen k trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo vede nezřízený život), zavede NOZ ještě další dva. Vydědit potomka tak bude možné i kvůli dluhům a pro marnotratné jednání.
Na rozdíl od dosavadní právní úpravy však zůstavitel nebude muset do listiny o vydědění výslovně uvádět důvod. Nicméně pokud takový důvod nebude v listině uveden, má nepominutelný dědic právo na zákonný podíl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění. To mohou činit ostatní dědicové v rámci dědického řízení,
vysvětlil Linhart s tím, že kromě toho NOZ také stanoví, že pokud vyděděný potomek zůstavitele přežije, bude se vydědění automaticky týkat i jeho potomků. Pokud ho nepřežije, budou jeho děti moci dědit.
