Zatímco v Německu poklesla nezaměstnanost na 5,5 % (nejnižší úroveň za posledních dvacet jedna let), v Itálii se šplhá na osmiletá maxima (8,9 %) a ve Španělsku atakuje těžko uvěřitelných 23 %.
Podobný vývoj nejen skrze trh práce vidíme v eurozóně poslední dva roky. Jenom dokládá, jak těžké je uvnitř měnové unie obnovit konkurenceschopnost, pokud vaše hospodářské cykly úplně neladí s Německem.
Nic na tom nezmění ani nově přijatý fiskální pakt. Ten možná příště včas praští přes prsty chronické rozpočtové uličníky jako Řecko. Hlubší problémy, které mají původ v různé konkurenceschopnosti členských zemí euro-klubu a v nemožnosti nastavit měnovou politiku potřebám slabších (nižší sazby, slabší kurz), ale neřeší.
Zaostávání v konkurenceschopnosti byl dlouhodobý proces, který se v řadě případů nijak negativně neodrážel v hospodaření jednotlivých států (Španělsko, Irsko), ale pouze v narůstajícím zadlužením bank, domácností nebo podniků.
Názorným příkladem jsou Španělsko a Irsko, kde problém spadl na bedra státu až s krachem banky Lehman Brothers. Až dluh bank spolu se ztrátou pracovních míst v bankovnictví a stavebnictví katapultoval přebytkový irský i španělský rozpočet do závratných deficitů.
Zveřejnění čísel o nezaměstnanosti bude na konci týdne také na programu v USA. Tam předstihové indikátory ukazují na další slušný nárůst pracovních míst (okolo 200 tisíc), což mohou trhy přijmout s úlevou.
Na druhé straně, pohled k nám domů do Česka tak optimistický není. Nezaměstnanost byla v prosinci sice o 1 procentní bod níže než před rokem, ale přispělo k tomu zvýhodnění odchodů do předčasného důchodu. Firmy navíc zůstávají opatrné a prakticky nevytvářejí nová pracovní místa, což se při výrazném zpomalení ekonomiky v tomto roce těžko změní. Český trh práce tak za německým bude dál významně zaostávat.
Autor je hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
