Hlavní navigace

Nesplácel úvěr a hrozila mu exekuce. Soud ji ale zastavil jako nemravnou

8. 10. 2020
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Vrácená částka měla totiž výrazně převyšovat půjčenou částku. Smluvní pokuta narůstala a počítala se skoro ze všeho, z jistiny i z úroků.

Dlužník podal návrh na zastavení exekuce proti němu. Exekuce byla vedena na základě rozhodčího nálezu k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné úvěrové společnosti částku 119 289 korun s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 94 134 korun (všimněme si souběhu zákonné sankce a smluvní sankce, jak byla konstruována smluvní pokuta, se dozvíte později), náklady předcházejícího řízení ve výši 16 104 korun a náklady exekučního řízení.

Proč k exekuci došlo? Exekuční titul byl vydán na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, který by poskytnut ve výši 37 000 korun a měl být splácen v měsíčních splátkách po 3246 korun. Jak vidno, když se podíváme na vymáhanou částku a neopomeneme příslušenství (úroky a smluvní pokutu), dluh tedy povážlivě narostl. Vedle samotné úvěrové smlouvy byla sjednána samostatná rozhodčí smlouva, kterou si její účastníci dohodli, že veškeré spory bude rozhodovat jeden ze třinácti vyjmenovaných rozhodců.

Obrana nesplácejícího klienta v exekuci

Soud prvního stupně jeho návrh zamítl. Odvolal se, ale odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, takže nařízení exekuce platilo. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dlužník dovolání k Nejvyššímu soudu. Namítl mimo jiné, že úroková sazba sjednaná ve smlouvě o úvěru ve výši 148,17 % p.a. a RPSN ve výši 151,30 % se zjevně příčí dobrým mravům, neboť mnohonásobně překračuje úrok u spotřebitelských půjček poskytovaných bankami a směřuje k nepřiměřenému obohacení věřitele.

Povinný dlužník dále namítl, že už samotná skutečnost, že měl vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, napovídá, že se jedná o zcela nepřiměřenou výši úrokové sazby v rozporu s dobrými mravy. Rovněž namítl, že se odvolací soud nezabýval skutečností, že poskytovatel úvěru nezkoumal jeho úvěruschopnost. Jak ostrouhá věřitel, profesionální poskytovatel úvěrů a půjček, když nezkoumá schopnost klienta splácet, jsme si už popsali v článku Banka si neověřila potvrzení o příjmu. Půjčka tak byla bez úroků a bez poplatků.

Argumentace úvěrové společnosti

Naproti tomu úvěrová společnost ve svém vyjádření k dovolání exekuovaného klienta namítala kromě jiného, že povinný dlužník v nalézacím řízení (rozuměj předchozím rozhodčím řízení a eventuálně soudním řízení) nevyužil žádný z prostředků obrany proti rozhodčímu nálezu, v řízení před rozhodčím soudem byl pasivní a až ve vykonávacím (exekučním) řízení se domáhal zastavení exekuce.

Dále úvěrová společnost uvedla, že úrok byl sjednán v rámci zákonných limitů, neboť byl v úvěrové smlouvě vyčíslen pevnou částkou, povinný dlužník s ním byl předem seznámen a úroková sazba je přiměřená, odpovídající skutečnosti, že šlo o nebankovní úrok s vyšší rizikovostí, a povinný s její výší souhlasil. Nejvyšší soud ČR (svým usnesením spis. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 20. 5. 2020) exekuci zastavil s následujícím zdůvodněním.

Rizika splácení nemohou úvěrové společnosti řešit vysokou smluvní pokutou

Postupy, kdy jsou mimo jiné spotřebitelům vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Pokud měla oprávněná úvěrová společnost za to, že poskytnutí úvěru je zásadně rizikové, neměla úvěr poskytnout a pokrývat riziko nevrácení peněz tím, že dojde ke sjednání nadstandardně vysoké smluvní pokuty.

Běžný klient úvěrové společnosti nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude násobně převyšovat částku půjčenou, a tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Takovým nárokům věřitelů realizovaným na základě rozhodčího nálezu nemůže být v exekučním řízení zjednán průchod, neboť s ohledem na zjevný rozpor s dobrými mravy stojí zcela mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému.

Nemravně přísné podmínky vůči klientovi

V dané věci byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 37 000 korun, RPSN byla sjednána ve výši 148,17 % a celkem měl povinný dlužník oprávněné věřitelce vrátit 97 380 korun v měsíčních splátkách ve výši 3246 korun po dobu 30 měsíců. Ve smlouvě o úvěru byla současně sjednána i smluvní pokuta 0,25 % denně z nové jistiny (tvořené nesplacenými splátkami po zesplatnění úvěru, která nastoupí v případě, že dvě splátky nebudou zaplaceny řádně a včas nebo prodlením se splacením jedné splátky po dobu šedesáti dnů) do zaplacení.

 uplatnovani-dph-v-roce2021

Dle smluvních ujednání měl povinný oprávněné dále uhradit smluvní pokutu ve výši 25 % ze zbývající dlužné částky se zákonným úrokem z prodlení, přičemž toto navýšení o smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení bylo opět počítáno z nové jistiny ve výši 94 134 korun, a je tak další sankcí (smluvní pokutou) za řádné a včasné nesplacení úvěru.

Verdikt Nejvyššího soudu

Lze shrnout, že v tomto konkrétním případě je požadované a rozhodcem přisouzené plnění natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného dlužníka, že je namístě exekuci (dle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu) zastavit – pro nepřípustnost – bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Jde totiž o výjimečný případ, kdy nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění je natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).