Jsem čerstvou vdovou a dceru mého muže jsem nepozvala na otcův pohřeb také. Dcera o otce nejevila 11 let zájem. Já ji nikdy neviděla. Můj muž si to dokonce výslovně nepřál. Pokud by si ona tento článek přečetla budu lehčí o několik desítek tisíc? To také není v pořádku. Myslím, že vždy záleží na konkrétní situaci. Rozhodnutí soudu se mi jeví jako zhovadilost. A ty děti to musí být něco, myslím že vdova jednala správně, což dětičky potvrdily svým podáním žaloby.
Osobně si myslím, že na hodnocení je v článku málo informací. Ve Vašem případě je Vaše jednání pochopitelné a z mého pohledu správné. Pokud si to manžel nepřál, tak není co řešit. Nejlépe pokud to máte třeba u notáře ověřené, to je pak neprůstřelné (skoro).
Ale pokud děti zájem měly a ona se tak rozhodla sama, tak dle mě si to zasloužila. Nevíme co tomu předcházelo, ale pokud vyjdu z informací z článku, kdy se děti ptaly na datum pohřbu, místo a i náklady, tak přece ona nemá právo jim upírat poslední rozloučení s otcem, to mi přijde celkem děsivé.
Vždyť se už po obřadu nemusí nikdy vidět (dědické řízení se také dá řešit v zastoupení). A ani je nemusí zvát na žádnou hostinu.
To je ale úplně jiná situace než ta v článku. Za prvé, dcera nejevila otce zájem 11 let a za druhé váš muž si její účast na pohřbu nepřál a tak jste vlastně jen plnila jeho přání které v této situaci nadřazené oproti práva dcery na účast pohřbu, jehož nároku se ovšem zbavila už dávno předtím, když o otce 11 let nedbala. Nicméně pokud by jeho dcera měla se svým otcem vřelý vztah a byla s ním v kontaktu a vy by jste ji pak v případě jeho skonu zatajila informace o čase a místě konání pohřbu a tím ji znemožnila se s ním o pohřbu rozloučit. Tak pak by to byla zlovůle, která si zaslouží potrestání. Takže pokud ta vdova z článku úmyslně zatajila datum a místo pohřbu jeho vlastním dětem, tak rozhodně jí toto neschvaluji. Neboť pravdou je že děti mají prostě právo jít na pohřeb svému otci. Však to jsou jeho děti!
Jedna věc je někoho prostě nepozvat v situaci, kdy styky jsou dlouhodobě nulové, druhá věc je účasti na pohřbu aktivně bránit. A podle popisu se v tomto případě stalo celkem nesporně to druhé - děti o úmrtí věděly, s dotyčnou probíhala komunikace s jasně vyjádřeným přáním na pohřeb jít, ale nebylo to nijak respektováno.
V této situaci je žaloba a potrápení dotyčné zcela na místě a rozsudek je na místě. Viník je hodně jednoznačný a myslím si, že to je správné i z morálního hlediska.