Z popisovaného příběhu je jasné, kdo asi měl vinu na špatných rodinných vztazích. To, že děti zesnulého macechu zažalovaly, je důkazem, že to ony jsou ti potížisté. Jejich chování je nepřiměřené, ohavné. Nechápu ani rozhodnutí soudů, tam soudci asi uvažovali něčím jiným než mozkem, což u nás ale nepřekvapuje. Té vdovy je mi velmi líto. Zaplatit 100 litrů a soudní výlohy, to není žádná legrace. Pevně doufám, že těm zmetkům ty peníze žádné štěstí nepřinesou.
Nesouhlasím. Děti věděly, že dotyčný je po smrti, ale vdova pohřeb tajila. Pokud se děti termín pohřbu nedozvěděly od ní, zkoušeli to na pohřební službě. Pokud to ovšem bylo v Praze, tak by musely obvolávat krematoria, pohřební služby nebo další instituce. Podle toho, co je v článku, je na vině manželka a pokutu platí právem.
Vdova měla zcela jistě děti informovat. Na druhou stranu budou v Praze maximálně dvě krematoria a pohřebních služeb tak asi deset (odhadem). Pokud děti chtěly zjistit, kdy a kde se koná pohřeb jejich tatínka, určitě to nebylo tak složité. Telefonátů by neuskutečnili více, než běžně provedenou třeba za časové období jednoho týdne s přáteli. Asi to chtělo více iniciativy a obětovaného času, ale tento raději věnovaly právním krokům a následnému soudnímu řízení. Škoda.
Volat zajisté mohly, ale je otázkou, jestli jim to pohřební služba vůbec řekne. Pokud si rodina, která pohřeb zařizuje (v tomto případě vdova), nepřeje sdělovat žádné informace, potom pohřební služba tyto informace nesmí poskytnout. Pokud tak učiní vystavuje se riziku žaloby od vyřizovatele pohřbu.
Podle mě by v takovém případě, jako je smrt blízké osoby, měla jít zášť stranou. Vdova měla jeho děti a ostatní příbuzné (přinejmenším ty nejbližší) upozornit kdy se pohřeb koná - každý má snad právo se rozloučit, ne? Ovšem ta žaloba od dětiček je pěkná prasárna! Pokud mi zemře někdo blízký, tak peníze jsou to poslední, co mě bude zajímat. Že jim hanba nefackuje!
Těžko soudit případ pouze na základě článku, když rodinu neznáme osobně.
I když mi zemře někdo velmi blízký, tak mne po odeznění největšího žalu peníze zajímat budou. V tomto případě, kdy vdova dětem záměrně zatajila termín pohřbu, bych to opravdu brala jako citovou újmu a jistou formu školení pro vdovu. Protože jsou věci, které se prostě nedělají. Mně její chování prostě smrdí zlatokopectvím. Holt vzorná "milující" ženuška. To, co provedla, je prasárna největšího kalibru, a potrestána byla právem.
...Mají nárok se rozloučit se svým otcem... A co když si tak otec nepřál? Co se týká údajného "zlatokopectví", je úvaha hloupá. Právní nároky vyplívající s dědictví se neřeší při pohřbu u hrobu, ale o několik týdnů později při notářském řízení. K účasti jsou přizvány všechny relevantní subjekty jménem notářského úřadu přiděleného věcně příslušným soudem. Ostatní nápady jsou čirým fantazírováním.
No dovolte, proč házíte rovnou špínu na děti, když sám nevíte, jak to u nich chodilo? Děti se mohou v péči a návštěvách o otce přetrhnout, ale když je macecha ZLATOKOPKA, což je zřejmě i tento případ, nic se s ní nenadělá. Soudy jsou úplně jiná kapitola. Tentokrát rozhodly správně ve prospěch dětí. Co se týká placení výloh vdovou - ta na tom zajisté špatně nebyla - není proč ji litovat!
Dea - sám jsi zřejmě neskutečný , životem nepolíbený , zmetek!!!
Manželka nemá morální právo posuzovat něčí vztah k jejímu manželovi, to musejí nejlépe vědět dotyční. Naopak to ukazuje na její snahu zasahovat do cizích vztahů. Že ona měla dojem, že si vlastní děti zemřelého nezaslouží účast na jeho pohřbu, je pořád jen jejím dojmem, skutečnost mohla být zcela jiná.