Hlavní navigace

Nepozvete příbuzenstvo na pohřeb a budete mu platit, rozhodl soud

13. 4. 2018
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Deposit photos
Manželka schválně nepozvala děti zesnulého manžela z předchozího vztahu na pohřeb a musela jim zaplatit 100 000 Kč. Děti totiž neúčast na pohřbu považovaly za citovou újmu.

Jeden pán spáchal sebevraždu, pozůstalá manželka mu vypravila pohřeb, avšak jeho dvě dospělé děti z předchozího vztahu o datu jeho konání neinformovala, nesdělila jim ani datum rozptylu, ačkoliv o to měly zájem.

Je zjevné, že mezi nimi nepanovaly, jak už to mnohdy bývá, dobré vztahy, protože jiné lidi, včetně svých vlastních příbuzných, pozvala. Asi k tomu všemu měla nějaký důvod. Nepřísluší mi nikoho soudit, nevíme, kdo a jak přispěl ke špatným vztahům, ale na místě pozůstalých dětí, hovořících o hlubokém citovém vztahu k otci, bych nejspíš otcovu manželku poslal v duchu nebo případně i nahlas někam, věc hodil za hlavu, na otce tiše vzpomínal a spíše zpytoval svědomí, zda jsem nemohl přispět k záchraně jeho života, přemýšlel, co ho tak trápilo, že si jej vzal. Případně uspořádal rodinnou tryznu, kde bych si připomenul otce s jeho na pohřeb nepozvanými příbuznými, samozřejmě tentokrát zase naopak bez jeho manželky. Věřící by se navíc mohli modlit za spásu duše zesnulého.

Neúčast na pohřbu jako újma

Ne tak jeho děti, ty podaly proti vdově žalobu na ochranu osobnosti, v níž se domáhaly písemné omluvy a především náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého z nich.

Soud prvního stupně jim vyhověl, když zjistil, že děti byly ochotny pohřeb zorganizovat a vdovy se tázaly, kdy pohřeb bude, a zajímaly se o termín pohřbu i u pohřební služby. Vdova jim však požadované údaje nesdělila, termín pohřbu dokonce tajila s tím, že pohřeb prohlásila za soukromý, čímž dětem současně znemožnila, aby si jeho termín sami zjistily.

Vdova tak zasáhla podle soudu zásadním způsobem do osobnostních práv nejen dětí, ale i sourozenců zesnulého, přičemž za akt zlovůle žalované soud hodnotil především to, že pohřeb prohlásila za soukromý, čímž dětem a dalším příbuzným zemřelého znemožnila se pohřbu zúčastnit. Toto její jednání současně hodnotil jako výraz neúcty k zemřelému. (Tento názor rozhodně nesdílím, považoval bych zřejmě konání žalované za výraz neúcty k jeho dětem a dalším příbuzným, ale nepřijde mi, že by tím urazila památku zemřelého.) 

Soud odvolací žalobě rovněž vyhověl, pouze nepovažoval za nutné, aby se žalovaná ještě navíc omluvila formou inzerátu v okresních novinách. Žalobci tedy byli ve sporu úspěšní, protože Nejvyšší soud ČR dovolání žalované rozsudkem spis. zn. 30 Cdo 2202/2017, ze dne 29. 11. 2017, zčásti zamítl a zčásti odmítl.

Význam piety je nepopíratelný

Z předcházející rozhodovací praxe vycházející ze zákonné úpravy ochrany osobnostních práv, jíž přinášel zrušený občanský zákoník, který pozbyl účinnosti dne 31. prosince 2013, poukázal NS ČR na rozsudek ze dne 31. l. 2008, spis. zn. 30 Cdo 3361/2007. Soud v něm konstatoval, že přes smrt fyzické osoby pravidelně dále u osob jí nejbližších přetrvávají vytvořená a prožívaná rodinná pouta ve formě piety, resp. kultu, přičemž jejich význam pro prakticky každou pozůstalou fyzickou osobu je nepopiratelný.

Proto necitlivý neoprávněný zásah proti této chráněné sféře fyzické osoby představovaný znemožněním realizace práva na pietu je zásahem do soukromí, který podle okolností může odůvodnit potřebu ochrany pozůstalé fyzické osoby. (Obdobný závěr Nejvyšší soud potvrdil např. i v rozsudku ze dne 16. 8. 2007, spis. zn. 30 Cdo 2782/2007, popř. v usnesení ze dne 11. 6. 2014, spis. zn. 30 Cdo 241/2014.)

Člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb

Podle § 81 nového občanského zákoníku (NOZ) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

Ust. § 114 odst. 1 NOZ pak zakotvuje, že člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče, a není-li jich, sourozenci zemřelého; nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti, a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel.

Právo na pietu

Zákon tedy svěřuje vůdčí úlohu manželovi zemřelého (v případě, že žije), který je tak v prvé řadě povolán rozhodnout v této záležitosti. NS však konstatoval, že nelze pominout, že výkon tohoto práva se může dostat do případné kolize s právem na pietu např. ostatních osob. Proto je nezbytné i v těchto případech proporcionálně poměřovat tato práva s ohledem na okolnosti každého konkrétního případu.

Ve vypjatých případech přitom jako zákonná pomůcka poslouží případně i aplikace ustanovení § 8 NOZ, podle něhož zneužití práva nepožívá právní ochrany. Takovéto zneužití práva může být spatřováno např. právě v tom, že by osoba oprávněná rozhodnout o pohřbu zemřelého člověka objektivně neopodstatněně, resp. svévolně, znemožnila osobám oprávněně uplatňujícím své právo na pietu, zúčastnit se pohřbu zemřelého člověka.

NS ČR proto případ uzavřel tak, že oprávnění osob nelze posuzovat jako absolutní právo umožňující jim bez objektivně seznaného důvodu vyloučit další osoby, jimž svědčí právo na pietu, z možnosti účastnit se pohřbu jim blízkého zemřelého člověka, vzdát mu tak úctu a současně mimo jiné i dát tak průchod svým legitimním citům ve vztahu k němu.

Zabránění účasti na pohřbu takovýmto pozůstalým proto může být za určitých okolností konkrétního případu klasifikováno i jako zneužití práva.

skoleni_15_4

Nepozvání dětí se prodražilo

Žalovanou vdovu tedy nepozvání dětí na pohřeb přišlo pěkně draho, musela jim zaplatit 100 000 Kč a nemalé soudní výlohy. O peníze jde vždy až v první řadě, že? Opravdu se pozůstalých dětí tolik dotklo, že se nemohly účastnit pietního aktu organizovaného osobou, s níž se zjevně nemají rády? Vskutku je tak důležité být blízko rakve s mrtvým tělem nebo vidět rozptyl po žehu? A pokud přece, mohou to vynahradit peníze?

Není lepší vzdát hold člověku především za jeho života? Není na projevy úcty a lásky po smrti trochu pozdě? A jaký názor na to máte vy, čtenáři?

Pohřeb vs. sankce za naschvály

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).