Psychiatrická léčebna (nemocnice) zažalovala svého pacienta, který u ní byl nedobrovolně hospitalizován, o úhradu péče, kterou mu poskytla. Pacient byl proti své vůli v roce 2020 hospitalizován především z důvodu možného sebevražedného jednání.
Důvodem hospitalizace byl tedy především špatný psychický stav pacienta a riziko jeho sebevraždy, přičemž v době přijetí do psychiatrické nemocnice nebylo možné řešit jeho stav podle názoru zdravotníků méně omezujícím opatřením.
Soudy, které rozhodovaly o přípustnosti detenční léčby a nucené hospitalizace, shledaly, že část doby hospitalizace byla důvodná, ale určitá část v pozdější době už byla nepřípustná.
Shrnutí v kostce
- Nedobrovolná hospitalizace podléhá soudní kontrole. Nemocnice ji musí do 24 hodin oznámit soudu, který posoudí, zda byly splněny zákonné podmínky a zda důvody pro omezení pacienta nadále trvají.
- Rozhodnutí soudu nenahrazuje souhlas pacienta. Podle Nejvyššího soudu pouze potvrzuje zákonnost omezení osobní svobody, nikoliv souhlas s léčbou nebo s úhradou jejích nákladů.
- Do konce roku 2025 nepojištěný pacient za péči bez souhlasu platit nemusel. Povinnost uhradit zdravotní služby byla tehdy spojena se souhlasem pacienta a s jeho vědomím, že půjde o placenou péči.
- Psychiatrická nemocnice proto ve sporu neuspěla. Nejvyšší soud zamítl její požadavek na zaplacení péče poskytnuté v roce 2020, přestože byla část nucené hospitalizace shledána oprávněnou.
- Od 1. ledna 2026 se pravidla změnila. Nepojištěný pacient musí za zákonem stanovených podmínek uhradit také zdravotní služby, které mu byly poskytnuty bez jeho souhlasu, pokud nemocnice jeho přijetí nemohla odmítnout ani péči ukončit.
Shrnutí v kostce je vytvářeno s pomocí AI.
Nutno odlišit detenční nucenou hospitalizaci od zabezpečovací detence
Je nutno předeslat, že jako detenční řízení je označováno soudní řízení o přípustnosti nedobrovolné hospitalizace z psychiatrických důvodů. Tuto detenci (nedobrovolnou hospitalizaci) je nutno odlišit od zabezpečovací detence, což je ochranné opatření pro nebezpečné pachatele trestných činů ukládané v trestním řízení.
Pacient, který je nedobrovolně hospitalizován na psychiatrii, nemusí vůbec nic provést, nemusí se dopustit žádného trestného jednání, stačí že ohrožuje třeba jen svůj život.
Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotnickém zařízení čili ono detenční řízení
Zdravotnické zařízení musí nedobrovolné přijetí pacienta (který nevyjádřil s hospitalizací svůj písemný souhlas) bezodkladně, nejpozději do 24 hodin oznámit místně příslušnému okresnímu soudu, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, kde byl pacient umístěn.
Ke zjištění zdravotního stavu a zjištění, zda další držení ve zdravotnickém zařízení je či není nutné, soud jmenuje znalce. Znalcem přitom nemůže být jmenován lékař, který je v pracovním či jiném obdobném poměru k poskytovateli zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení je člověk držen.
Soud musí rozhodnout nejpozději do 7 dnů od umístění pacienta ve zdravotnickém zařízení. Soud v rozhodnutí určí, zda k převzetí pacienta došlo ze zákonných důvodů, a pokud ano, zda tyto důvody trvají.
Dojde-li soud k závěru, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů, nebo že tyto důvody již netrvají, nařídí propuštění člověka ze zdravotnického zařízení. Nařídil-li soud propuštění, je poskytovatel zdravotních služeb po doručení rozhodnutí povinen člověka neprodleně propustit.
Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a že trvají důvody, aby byl člověk nadále omezen ve styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení ve zdravotnickém zařízení.
Úhrada poskytnuté zdravotní péče (zdravotních služeb) při nedobrovolné hospitalizaci
Následně pak šlo o úhradu poskytnuté péče, jednak na akutním oddělení a posléze na oddělení následné péče. Problém byl m j. v tom, že pacient nebyl zdravotně pojištěn. Nemocnice proto vymáhala úhradu nákladů za péči podle svého ceníku přímo po pacientovi a nevyúčtovala, jak je jinak a jindy obvyklé, zdravotní pojišťovně pacienta.
Soudy nižších stupňů žalobě nemocnice vyhověly, dospěly totiž k závěru, že souhlas žalovaného s hospitalizací i léčbou byl nahrazen pravomocným rozhodnutím soudu v tzv. detenčním řízení. Uložily pacientovi povinnost uhradit léčbu za dobu, kdy bylo umístění pacienta v léčebně důvodné, nikoliv za dobu, kdy již bylo nepřípustné.
Nejvyšší soud však shledal tento přístup nesprávným. Konstatoval, že rozhodnutí soudu v detenčním řízení je pouze následnou kontrolou zákonnosti omezení osobní svobody a nikterak nenahrazuje svobodný a informovaný souhlas pacienta s poskytnutím a úhradou zdravotních služeb.
Případ (spor) se tedy dostal až k Nejvyššímu soudu ČR, který vyslovil ve svém rozsudku (spis. zn. 25 Cdo 2218/2025, ze dne 14. 5. 2026), následující závěry.
Řešení případu a nová pravidla podle novelizovaného zákona
Rozhodnutím (podle ust. § 78 zákona o zvláštních řízeních soudních, dále jen z. ř. s.) soud nenahrazuje souhlas člověka s jeho převzetím do zdravotnického zařízení. Pouze konstatuje, že byly dány zákonné důvody pro převzetí člověka bez jeho souhlasu, popřípadě i přes jeho nesouhlas, a že tyto důvody nadále trvají.
Jde tedy spíše o následnou soudní kontrolu zákonnosti zdravotní detence. Totéž lze dovodit, pokračuje-li soud v řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu (ve smyslu ust. § 80 a násl. z. ř. s.)
Byly-li zdravotní služby pacientovi bez zdravotního pojištění poskytnuty bez jeho souhlasu a proti jeho vůli, nezakládalo rozhodnutí o přípustnosti hospitalizace (podle ust. § 78 z. ř. s. podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2025) samo o sobě povinnost pacienta uhradit poskytovateli zdravotních služeb cenu těchto zdravotních služeb (podle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách).
Tato povinnost byla v tehdejším znění zákona vázána na souhlas pacienta s poskytnutím zdravotních služeb, jakož i na jeho vědomí, že půjde o služby, jejichž cenu bude povinen uhradit.
Uvedený závěr ovšem platí pouze pro právní úpravu účinnou do 31. 12. 2025.
Od 1. 1. 2026 ukládá pacientovi zákon (ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., ve znění zákona č. 290/2025 Sb.) povinnost uhradit cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění nejen tehdy, byly-li mu poskytnuty s jeho souhlasem, ale též tehdy, byly-li mu bez jeho souhlasu poskytnuty (na základě ust. § 48 odst. 3 téhož zákona).
Dřívější a nová praxe od roku 2026
Podle právní úpravy účinné do konce roku 2025 byla povinnost nepojištěného pacienta uhradit cenu péče vázána výhradně na jeho souhlas. Pokud tedy pacient s hospitalizací nesouhlasil, nemusel zdravotní péči uhradit, neexistoval totiž smluvní ani zákonný podklad, který by mu ukládal povinnost tyto náklady nemocnici hradit.
Nejvyšší soud ČR tedy žalobu psychiatrické nemocnice v uvedeném případě zamítl. Nemocnici tak zůstal pověstný „černý Petr“, když jí nikdo vzniklé náklady neuhradí.
Nicméně současně NS ČR připomněl, že od 1. 1. 2026 už by podobné situace vyvstávat neměly, protože zákon v novelizovaném znění pacientovi ukládá povinnost uhradit zdravotní služby poskytnuté nejen s jeho souhlasem, ale též bez jeho souhlasu, jde-li o situace, u nichž poskytovatel nemůže přijetí pacienta odmítnout a ukončit péči o něj (podle ust. § 48 odst. 3).
