Zaměstnavatelé sice hledají, ale jako lidi se chovat nehodlají. Že práce není "pejsek friendly" - jedna věc, ale ono to není ani "člověk friendly", protože není "matka friendly", výchovu děcek ti sobečtí mamlasi vyloženě likvidují. Pracovala jsem 20 let na prestižním místě u státního podniku; v životě se nadě mě šéfová-archeoložka nepovyšovala, když někdo onemocněl, bez řečí to šel vyležet. Co dělají soukromníci? Známé leží v nemocnici dítě, stres jak blázen a šmejd plaší, že ji vyhodí z práce. Onemocní dítě ve zkušební době-letíte zas, i za nemoc, kterou si přinesete z práce. Leden a únor jsou vyhazovací měsíce, protože zaměstnavatelé nutí lidi, aby chodili nemocní do práce a strkali nemocné děti do školy. Už mám po krk těch polopravd všude.
Taky se mi zda, ze zamestnavatele si tato nemila procenta castecne zpusobuji sami svym pristupem. Mozna by se, mili zamestnavatele a pani manageri, hodilo posunout firemni kulturu do 21 stoleti (z te Rakousko-uhersko-socialisticko otrokarske a nadlidem z Nemecka v hlubokem predklonu poklonkujici).
Když máte tak nízkou stresovou odolnost, tak proč si nenajdete zase místo ve státním sektoru? Tam se tyhle věci skutečně neřeší, protože na úřadech se zase tak moc na výkon nejede :-)
Pro vyvětlení toho ostatního zkuste trik "s otočením šachovnice" a představte si sama sebe na místě zaměstnavatele. Přijde k vám někdo v lednu a v únoru jde na paragraf domů. Schválnost? Náhoda? Neřešíte, každý den vás stojí peníze a tak hledáte co nejrychleji náhradu. Samozřejmě se to týká jen málo kvalifikovaných, snadno nahraditelných zaměstnanců. Inženýra který má v malíčku celý technologický proces firmy by si asi jinak hýčkali :-)
Ve státním sektoru a zejména na úřadech vás nevyhodí zato, že jste víc na nemocenské (nebo "paragrafu") než v práci, po celou dobu mateřské vám doopravdy, nejen fiktivně, drží místo, nevyrazí vás, když jsou vaše pracovní výkony o 20 % horší než u ostatních zaměstnanců. To je přeci jinak obrovský zdroj stresu, který na úřadech prostě nemáte. To že chtějí abyste aspoň nějak pracovali a nedělali při tom moc chyb se rozhodně nedá považovat za abnormální stres :-)
Dostals mě :-) Musím tvou otázku rozdělit, protože jinak budu muset říct, že odpověď neznám :-)
1. čistě souhrnně, státní správa vs. všichni zaměstnanci v soukromém sektoru: tady vítězí státní správa, co se týká vzdělání, kvalifikace i pracovní morálky. Přeci jenom ve státní správě má každý alespoň tu maturitu, ale spíš toho bakaláře, což se o typickém skladníkovi z Amazonu říct nedá...
2. pokud budu pracovníky státní správy srovnávat s obdobně kvalifikovanými lidmi ze soukromého sektoru, tak pro změnu vyhraje ten soukromý. Státní správa se vyznačuje tím, že vyžaduje pouze určitý stupeň formálního vzdělání bez ohledu na skutečné schopnosti, takže magicky přitahuje absolventy různých podivných oborů, kteří nemají reálné technické dovednosti vyžadované v soukromém sektoru. Dál se vyznačuje tím, že se státní zaměstnavatel dá celkem snadno ojebávat co se týká čerpání nemocenské, neplnění výkonových norem apod. Takže je vhodným útočištěm třeba pro nějakou Bc z genderového oboru, která vlastně nic neumí, ale chce "někde" pracovat, protože chce mít děti, jít na mateřskou a vůbec hledá práci ne pro vlastní realizaci, ale jen jako jakousi sociální službu :-) Z těchto pracovníků se státní správa skládá převážně a já nějak nejsem schopný si jich ani vážit, ani je považovat za dobré.
Podotýkám, že mluvím jen o státní správě, ne o všech státních zaměstnancích, kam bych musel počítat i profesory, velkou část lékařů a zdravotního personálu atd., což by zase změnilo skóre, protože tihle lidé naopak dobře vědí, co je to tvrdá práce.
To co jsi napsal nedává smysl.
Takové věci, že jsou lidé občas nemocní, zvláště v zimě, že lidi jsou občas na paragrafu, a podobné, to je zcela běžná věc. S takovou by si vedení, jež není zcela neschopné, musí umět poradit, s tím musí počítat.
No a ty jsi tu tvrdil, že si s tím v soukromých firmách neumí poradit častěji, nežli ve státním.
No a to nedává smysl. V soukromých jsou schopnější, obvykle, tvrdíš. A zároveň tvrdíš, že si v ti podle tebe schopnější nedokáží poradit ani s banalitami typu chřipka v únoru.
Asi omyl ve vyjádření nebo porozumění. Nemluvím o lidech kteří občas onemocní (to se stalo zrovna i mně, jinak bych neměl čas se vykecávat v dikusích na netu :-)). Jde o to, že soukromý sektor lépe odhalí různé vyčuránky, do jejichž pracovní strategie patří i "hodit se marod" a podobně. Státnímu sektoru (či přesněji jen veřejné správě) totiž tohle chování prakticky nevadí, oni skutečně nejsou placení za výkon, například jeden stavební úřad nepřetahuje klienty druhému a nesoutěží s ním, kdo má větší úspěšnost schválených projektů :-) V soukromé firmě se tohle naopak považuje za nežádoucí a personalista (šéf, majitel, ...) se snaží o zaměstnanci předem zjistit, jestli nepatří do některé z nežádoucích kategorií. Když to takovému vyčůranému uchazeči přesto projde, firma to považuje za své selhání a snaží se to různými prostředky zvrátit.
A malá odbočka:
To že je v soukromých horší průměrná formální vzdělanost, to si jen tak myslíš, nebo to víš?
Já statistiku neznám, ale přijde mi to plus mínus stejné. Co se rozmohlo v posledních letech, tak různé soukromé švindl školy, co za peníze prodávají tituly - které ovšem vyžaduje nejen státní správa / samospráva, ale i soukromé firmy (Co těch holčiček-personalistek v soukromých firmách je, že. Zmiňuji je, že tam jsou nejvíce vidět.) Nevidím tam velký rozdíl.
No a když zmiňuješ maturity - ale noták - dnes už mezi 20-ti letými horko těžko hledáš někoho bez maturity,
Nevymýšlím si, je to z materiálů staťáku. Maturitu nemá kolem 10 % mladých lidí a ti vesměs pracují v soukromých firmách (např. stavebnictví), u starších je to procento větší. Formální vzdělanost ve státním sektoru je skutečně vyšší, to je podle údajů ČSÚ prokázané, i když mi to tak občas po rozhovoru s nějakou úřednicí nepřipadá :-)
Co se týká švindl škol tak to je skutečně trapné, že něco takového existuje, ale existuje to ze dvou důvodů. Jednak tu byla silná poptávka na "zvyšování kvalifikace" ve státním sektoru - nedodáš papír, máš smůlu, takže lidi sháněli ten papír vem kde vem. Druhá věc je to, že lidi chtějí něco studovat aby sami před sebou nebyli za blbce (a prodlužují si mládí a podobné motivace) ale na technický obor nemají, tak jdou studovat lehké humanitní obory. Průmysl ale o kulturní antropology nestojí (nějaký čas to procházelo u poboček globálních korporací, ale i tam se to už změnilo). Nicméně je pravda, že na úřednická místa vezme soukromá firma raději promovaného historika hry na čtyřstrunné nástroje než maturanta bez přívlastku, protože je tu aspoň jakási záruka vyššího IQ :-)
Jinak s těmi holčinami-personalistkami se to přehání, je to spíš taková urban legend. I úplně blbá personalistka reflektuje názory vedení firmy a na vlastní odpovědnost vyřazuje jen úplné mimoně, jinak i ty zdánlivě vyřazené uchazeče přezkoumává odbor který si je "objednal" a má v tom konečné slovo. Možná v nějakých divných firmách to může být jinak, ale nesetkal jsem se s tím.
Já naprosto běžně. Slečna ve věku mé dcery pročítá CV na odborné pozice ( o kterých toho víc neví, než ví ) a vyřazuje dle vlastního uvážení. Tomu se říká první kolo. Běžně jím neprojdou zkušení, cenní lidé a ti postupující nemusí být zrovna žádné esa. Jdeme dál. Pak je tu druhé kolo a to jsou pohovory. Opět běžně se stává, že slečna s domněle skvělými "soft skills", ale naprostou neznalostí dané profese, se pokouší dle svých pocitů a naučených schémat ("tak nám o sobě něco řekněte" - i když CV drží v ruce ) dále roztřídit uchazeče. A opět se běžně stává, že cenné techniky vypoklonkuje a blbečky přijme. O tom, že je práce personalistek někým kontrolovaná si čtu poprvé, a to už jsem zažil hodně firem. Rozhodně to není pravidlem.
A Vy víte, jakou má paní stresovou odolnost? Jak jste to poznal? A víte taky jaká byla na daném pracovním místě stresová zátěž a dovedete ji porovnat se stresovou odolností pisatelky? Co když má vysokou odolnost, ale ta zátěž byla ještě sakra o dost vyšší? Z čeho tak usuzujete?
Podle toho, že používá expresivní výrazy a že nepřípadně generalizuje. Tak obvykle mluví vyděšení, vystresovaní lidé. Z jejího příspěvku by člověk usoudil, že všichni soukromí podnikatelé jsou zmetci, kterým nejde ani o vlastní zisk, ale jen o to, aby co nejvíc zdeptali své zaměstnance :-)
Někdo nastoupí v lednu a v únoru je marod (nebo jeho dítě). Jestli jste si všiml, tak leden a únor jsou zimní měsíce a je tu největší zima z celého roku. Tak je logické, že lidé budou nemocní (chřipka, angína apod.) Nevím, jak jste na tom Vy, ale já třeba od května do září marodím výjimečně a zrovna v tom únoru mám pravidelně chřipku. Spíš je výjimka, že jsem v únoru zdravý. Takže dle vaší logiky bych měl nastoupit do práce raději až v březnu nebo dubnu, abych nebyl ve zkušebce nemocný.