Hlavní navigace

Názory k článku Kolegovi dal pěstí do hlavy ve svém volnu, ale zaměstnavatel ho chtěl vyhodit

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 27. 1. 2011 0:39

    Tobolka (neregistrovaný)

    Opravdu zajímavý případ a jeho vývojová patálie mezi soudy je k neuvěření. Zdánlivě banální "česká facka" a tak sáhodlouhé tahanice. A pak že pár facek hned něco vyřeší.
    Přikláním se k tomu, že pokud je pracovní cesta od/do, tak že tento časový úsek jest nadřazen pracovní době od/do, která je jeho podskupinou a z povahy pracovní cesty se očekává, že zaměstnanci budou reprezentovat firmu i mimo pracovní dobu.
    Já bych to udělal tak, že bych agresorovi výpověď za hrubé porušení pracovní kázně nedal. Dal bych mu na výběr, buď se rozumně dohodneme a podepíše ve svém vlastním zájmu skončení PP dohodou a nebo setrvá ve firmě z vlastního rozhodnutí a pak by měl takové galeje, že by byl bit jak žito nejenom finančně. Navalily by se mu úkoly a takové termíny, že by to vydržel jen chvíli a sám by odešel.
    Ono se nadarmo neříká - Nedělej druhým to, co nechceš aby dělli oni tobě. Na hrubý pytel hrubá záplata.

  • 27. 1. 2011 8:34

    Homolka (neregistrovaný)

    Vy jste u toho incidentu byl přítomen, že máte tak jasno? Co když byli opilí oba? A co když ten "poškozený" byl v jejich soukromém(!) konfliktu ten co ho jakkoliv vyprovokoval? Jestli jste ve vedoucí funkci, tak lituju vaše podřízené. Příliš rychle soudíte a nic o věci nevíte.

  • 27. 1. 2011 9:55

    (neregistrovaný)

    Takže je v pořádku že mu chodil kolega za manželkou ? Měli by si to vyřídit sami, třeba by ho měl žalovat o nějaký bolestný za to že mu dal pěstí, ale zaměstnavatele bych do toho netahal.

  • 27. 1. 2011 8:29

    Jarmila (neregistrovaný)

    Potkala jsem se s jiným případem: skupina zaměstnanců zajišťovala prezentaci firmy na veletrhu v zahraničí. Po ukončení veletrhu zůstala jedna zaměstnankyně v dané zemi na dovolené a vrátila se až po dvou týdnech. Bohužel nepočítala s chorobnou žárlivostí svého poněkud staršího přítele, který ji po návratu fyzicky napadnul, až jí způsobil nejen oděrky a podlitiny po celém těle, ale ještě přerazil klíční kost. Aby se vyhnula bití, obvinila neoprávněně jednoho ze svých spolupracovníků, kteří zajišťovali chod veletrhu, ze znásilnění. Bohužel se mu za křivé obvinění neomluvila ani mu situaci nijak nevysvětlila. Utekla před násilníkem ke svým rodičům a začala se před ním skrývat. Její přítel posléze otravoval nejenom neprávem obviněného zaměstnance, tomu navíc vyhrožoval udáním na Policii. ale i další pracovníky firmy, protože hledal svou přítelkyni. Pracovníci o situaci věděli a pomáhali jí ve skrývání. Když se dívenka vrátila po několika týdnech pracovní neschopnosti zpět do práce, přešla to firma naprostým mlčením. Nic se nestalo, byla to údajně privátní věc těch dvou
    Jak byste se jako zaměstnavatelé zachovali v tomto případě vy?

  • 27. 1. 2011 9:30

    Honza (neregistrovaný)

    Dívence bych poradil, ať si líp vybírá chlapy, řekl bych jí že když už něco nakecá žárlivci, tak to aspoň musí v práci vysvětlit, i když se stydí. Stáhnul bych jí ze služebních cest (byli s ní) na nějaké ne moc reprezentativní místo a zkrouhnul jedny prémie. Pokud mají nevytíženého právníka, tak bych ji nabídl pomoc se sepsáním trestního oznámení na žárlivce.

  • 28. 1. 2011 8:18

    Jarmila (neregistrovaný)

    Tak tady to dopadlo takto:
    - dívenka se před žárlivcem ukrývala. Nicméně se bezdůvodně obviněnému kolegovi ani neomluvila, ani ve firmě situaci nevysvětlila.
    - žárlivec volal do firmy, osobně ji navštěvoval, leč marně.
    - žárlivec znal jméno obviněného. Zjistil si jeho bydliště (ten pán měl doma pevnou linku, takže to nebyl žádný problém). Volal mu pak na jak na služební mobil, tak doma telefonem i osobně otravoval jeho manželku, že o záletech svého manžela ví a oba kryje. Manželka se žárlivce bála, takže neprávem obviněný, kterého se firma nezastala, dal v práci výpověď.
    - dívenka se pro své kolegy v práci stala nedůvěryhodnou. Ti s ní odmítali spolupracovat a už vůbec s ní nechtěli absolvovat jakoukoli služební cestu, protože podobné obvinění mohlo čekat kdykoli na kohokoli. Takže nakonec odešla i dívenka.
    Co z toho plyne: přestože situace navenek vypadá jako soukromá, nakonec se jí zabývat musíte, protože vám může postupně rozklížit celý kolektiv. Pokud je to parta metařů, kde není jeden závislý na druhém a nemusejí spolu vzájemně spolupracovat, je to jedno. Ale v kolektivu, kde je nutná vzájemná spolupráce více lidí, je to nutnost.

  • 27. 1. 2011 10:53

    Liberon (neregistrovaný)

    Jestliže dochází v pracovním kolektivu k nějakému nepříjemnému pnutí, je třeba tenhle problém odstranit důrazným pohovorem, který ovšem málokdy zabere nebu propuštění jednoho z aktérů. Zaměstnavatel si nechá toho pro něj důležitějšího pro hladký chod firmy. Nemůžu souhlasit se závěrem soudu je to opět známka nerovnosti v pracovněprávním vztahu. Pokud by dotyčný zaměstnanec utrpěl na služební cestě úraz, tak by to zcela jistě bylo chápáno jako pracovní úraz. I když by to bylo v době volna, tak by to zaměstnavatele poškodilo, ale ejhle při rvačce to zaměstnavatelova věc není a nemá do toho co kecat. Je to podivný paskvil ten náš soudní řád a jeho výklad.

  • 27. 1. 2011 12:31

    Pavell (neregistrovaný)

    Tak mě napadlo, jak by se řešil případ, kdy mi šéf po pracovní době zavolá, že je průšvih a ať ho jdu okamžitě ho řešit, a já ho poslal do někam. To by asi bylo porušení pracovní kázně, protože ten hovor měl věcný vztah k práci. Ale kdybych ten telefon nezvednul (a tedy šéfa poslal do někam jiným způsobem), tak by ten věcný vztah k práci ještě nenastal a nebylo by to porušení pracovní kázně?

  • 8. 2. 2011 17:57

    bez přezdívky

    Soudy se někdy rozhodují i velmi pikantní případy. Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 633/2006, ze dne 15. 3. 2007, posuzoval na základě žaloby z práce propuštěného zaměstnance otázku platnosti resp. neplatnosti rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením.
    Tak reagoval zaměstnavatel na údajné porušení pracovní povinnosti (pracovní kázně) zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, které spatřoval v tom, že zaměstnanec během zahraniční pracovní cesty (do SRN), na níž byl vyslán, a to konkrétně v neděli, v den svého nepřetržitého odpočinku v týdnu (tedy mimo pracovní dobu), v hotelu, v němž byl ubytován, napadl pod vlivem alkoholu svého spolupracovníka, udeřil ho dvakrát pěstí do hlavy a způsobil mu zranění, kvůli kterému musel být napadený ošetřen v nemocnici. Takový skutek – napadení druhého zaměstnance na pracovní cestě – je nepochybně závažným excesem, ale není resp. nemusí být jednoznačně a za všech okolností důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, jak potvrdil Nejvyšší soud ČR.
    Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu (i zahraniční) nelze, jak chybně učinil předtím soud nižšího stupně, a proto NS ČR jeho rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, považovat všechny „úkony zaměstnanců vykonávané při společném ubytování či stravování v zahraničí zajištěnými zaměstnavatelem“ za úkony, jež souvisí s plněním pracovních úkolů (mají časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu závislé práce). Také při pracovní cestě, stejně jako při plnění pracovních úkolů v místě sjednaném podle pracovní smlouvy, platí, že zaměstnanec může porušit povinnosti vyplývající z pracovního poměru jen tehdy, stane-li se tak za situace, že plní pracovní úkoly nebo vykonává činnosti, jež jsou v přímé souvislosti s tím. Ostatní jednání zaměstnance nelze posuzovat jako jednání, na než by dopadaly povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu. Má-li být tedy poměřováno jednání zaměstnance mimo plnění pracovních úkolů hledisky pracovněprávního vztahu, musí mít takové jednání přímou příčinnou souvislost s výkonem závislé práce. V případě povinnosti zaměstnance dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci, jde tedy o to, zda jednání jednoho zaměstnance vůči druhému má nějakou přímou souvislost s výkonem práce nebo alespoň jde o jednání, které je činěno pro výkon práce. Je-li motivem jednání jiná skutečnost (jiné skutečnosti), nemůže mít takové jednání s výkonem závislé práce příčinnou souvislost a nemůže se potom jednat ani o případné porušení povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu.
    K porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu vztahujícího se k zaměstnancem vykonávané práci tedy může dojít samozřejmě také při pracovní cestě, včetně cesty zahraniční, a to i mimo dobu, ve které je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci (v době odpočinku). Musí být ovšem splněn základní předpoklad, že půjde o porušení povinnosti v příčinné souvislosti s pracovněprávním vztahem, které má vazbu k výkonu závislé práce.
    Je třeba zkoumat, zda „jednání jednoho zaměstnance vůči druhému má nějakou přímou souvislost s výkonem práce nebo alespoň jde o jednání, které je činěno pro výkon práce. Je-li motivem jednání jiná skutečnost (jiné skutečnosti), nemůže mít takové jednání s výkonem závislé práce příčinnou souvislost a nemůže se potom jednat ani o případné porušení povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu“.
    Pro náležité posouzení projednávaného případu bylo tedy podstatné objasnění, z jakého důvodu (pro které skutečnosti) došlo mezi zaměstnanci ke konfliktu a následnému napadení. Pokud by mělo toto jednání „časový, místní a zejména věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu žalobcovy práce na pracovní cestě (plněním pracovních úkolů nepochybně být nemohlo), mohlo představovat porušení pracovních povinností“. V opačném případě by takové jednání nebylo možné „poměřovat hledisky, jež vyplývají z pracovněprávního vztahu“. Tak by tomu bylo např. tehdy, jak výstižně uvedl v předchozím řízení již soud nižšího stupně - okresní soud, kterému Nejvyšší soud ČR přitakal, kdyby k napadení došlo z důvodů intimního vztahu mezi manželkou zaměstnance a nadřízeným (spolupracovníkem).

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).