Hlavní navigace

Náklady na pobyt na záchytce si intoxikovaní lidé budou nadále hradit sami. I ti, kteří nic nevyváděli

7. 3. 2023
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Redakce
Návrh, aby opilci a zfetovaní lidé, kteří nic neničili a nikoho jiného neohrožovali, nemuseli platit poplatek za pobyt v protialkoholní záchytné stanici, neuspěl. Nicméně přemrštěnou výši poplatku může přezkoumat a snížit soud.

U Ústavního soudu se nedávno objevil zajímavý návrh, který podala soudkyně Okresního soudu v Mělníku. Okresní soud se chtěl zastat opilců a narkomanů, kteří se nedobrovolně ocitnou na záchytce, aby nemuseli platit náklady na ošetření v případě, že svým stavem nikoho jiného než sebe neohrožují.

Mělnický okresní soud prostřednictvím své soudkyně navrhl Ústavnímu soudu, aby zrušil ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Jde v něm o úhradu nákladů za poskytnutou záchytnou službu a za dopravu do záchytné (tzv. protialkoholní) stanice.

V případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, pak právě podle tohoto paragrafu hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Dodejme, že pokud se však neprokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, pak podle ust. § 89e odst. 2 zmíněného zákona náklady na vyšetření a dopravu hradí ten, kdo vyzval osobu podezřelou z intoxikace k vyšetření, tedy např. policie, zaměstnavatel apod.

Soudkyně, respektive soud, u kterého působí, podala návrh na zrušení poplatkové povinnosti za pobyt na záchytce v souvislosti se sporem, který řeší. Městská poliklinika Praha se domáhá po občanovi úhrady částky 3000 Kč (s příslušenstvím), která představuje nutné náklady na ošetření žalovaného v Protialkoholní záchytné stanici Bulovka. Tam bylo 12. listopadu 2019 poskytnuto opilému muži ošetření a pobyt z důvodu, že ohrožoval své zdraví tím, že ležel v opilosti na ulici, když měl 2,56 promile alkoholu v krvi. Soudkyně namítá, že ustanovení zákona o platební povinnosti za pobyt na záchytce nerozlišuje, zda je osoba umístěna do záchytné stanice z důvodu, že bezprostředně ohrožuje sebe, či z důvodu, že bezprostředně ohrožuje jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.

Měl by mít tichý opilec, který nikoho a nic neohrožuje, jen sám sebe, nárok na bezplatnou záchytku?

Soudkyně se domnívá, že v případě, kdy je osoba převzata do záchytné stanice z důvodu, že ohrožuje sebe (tj. nikoliv z důvodu, že ohrožuje osobu jinou, majetek nebo veřejný pořádek), má mít nárok na bezplatnou zdravotní péči. V opačném případě by tyto osoby byly diskriminovány oproti osobám, které si také poškození zdraví způsobily samy svým úmyslným jednáním (např. poskytování zdravotní péče při pokusech o sebevraždu) nebo nezdravým způsobem života (např. léčba rakoviny plic u silných kuřáků, léčba onemocnění souvisejících s obezitou apod.), jimž se bezplatná zdravotní péče poskytuje.

Na záchytkách končí nejčastěji sociálně slabí lidé

Soudkyně se navíc domnívá, že většina klientů záchytných služeb jsou totiž osoby sociálně slabé, bez domova, které jsou zde umisťovány opakovaně, a současná praxe, kdy je těmto osobám účtován neúměrně vysoký poplatek, jen jejich sociální situaci zhoršuje. Soudkyně se ve svém podání také zamýšlí, proč nejsou dotčené osoby dočasně omezeny na svobodě v policejních celách, jak je tomu v jiných evropských státech, mají-li záchytné stanice za cíl zajistit bezpečnost jiných osob a majetku před nežádoucím jednáním osoby pod vlivem návykových látek.

Pobyt v policejní cele vyjde levněji než na záchytce

Náklady na pobyt osoby v policejní cele průměrně představují částku 750 Kč, zatímco náklady na záchytnou službu, jejichž výše není zákonem stanovena a rozhoduje o ní vedení stanice, činí například:

  • v Brně 700 Kč,
  • v Plzni 4500 Kč,
  • v Olomouci 2500 Kč (případně 1600 Kč, je-li zaplaceno v hotovosti na místě),
  • v Praze 3000 Kč.

Pobyt osoby na záchytné stanici za zákonem nespecifikovanou částku se tedy jeví jako nepřiměřené zatížení daných osob i zdravotnických zařízení a personálu.

Ústavní soud odmítl rozlišovat opilce a toxikomany na ty, kteří neobtěžuji, a na ty, kteří ohrožují jiné lidi a majetek

Ústavní soud ve svém nálezu spis. zn. Pl. ÚS 36/21, ze dne 13. prosince 2022, zhodnotil, že v návrhu je tvrzení, že osoba, která je převzata do záchytné stanice z důvodu, že ohrožuje sebe (nikoliv z důvodu, že ohrožuje osobu jinou, majetek nebo veřejný pořádek), má, nebo měla by mít, nárok na bezplatné poskytnutí služeb záchytné stanice.

Ústavní soud však odmítá akceptovat v souvislosti s problematikou úhrady za pobyt právě ono rozdělení klientů záchytek na skupinu osob, které bezprostředně ohrožují sebe, a druhou skupinu osob, které ohrožují jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. V situaci, kdy jde současně o osoby, které pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontrolují své chování, nelze totiž vždy vymezit, o který případ se jedná.

Například právě ve věci projednávané onou soudkyní ohrožovala v záchytné stanici umisťovaná osoba své zdraví tím, že ležela v opilosti (2,56 promile alkoholu v krvi) na ulici. A soudkyně označuje za zásadní, že tato osoba neohrožovala jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.

Ústavní soud to však vidí jinak. Podle něj již samotná situace, kdy leží takto intoxikovaná osoba na ulici, ze své podstaty ohrožuje veřejný pořádek, a to bezprostředně, například z pohledu kolemjdoucích. Takové situace se v čase vyvíjí. V určitou chvíli osoba nikoho neohrožuje, poté ano, následně například dojde k ničení majetku, a vzápětí již tato osoba opět nikoho a nic neohrožuje.

Kde je prostor pro přezkoumání ceny za pobyt na záchytce a její případné snížení?

Podle názoru Ústavního soudu nelze pohlížet na osobu, která se vlastním jednáním přivedla do stavu, kdy pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky není schopna kontrolovat své chování, čímž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, jako na osobu potřebnou, nemocnou, které je potřeba poskytnout bezplatně služby záchytné stanice.

Ústavní soud má za to, že napadené ustanovení zákona, je třeba vykládat tak, že „náklady na poskytnutou záchytnou službu“, které hradí její příjemce, jsou pouze náklady spojené s jeho pobytem v záchytné stanici (ubytovací, stravovací, hygienické ad.) a je nutno je oddělit od nákladů spojených s poskytnutou zdravotní péčí (lékařské vyšetření, zdravotní pomůcky ad.), které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Při předávání příslušné osoby záchytné službě k pobytu na záchytné stanici musí být před samotným rozhodnutím o umístění v záchytné stanici provedeno lékařské vyšetření, kterým bude posouzeno, zda nejde o osobu ohroženou na životě selháním základních životních funkcí, v bezvědomí, s neošetřeným zraněním, s masivním krvácením nebo osobu jevící známky onemocnění bezprostředně vyžadující péči, kterou nelze poskytnout v záchytné stanici. A v takovém případě je této osobě poskytnuta lékařská péče mimo záchytnou stanici v příslušném zdravotnickém zařízení.

Ústavní soud nesouhlasil ani s tím, že výše poplatku by měla být stanovena zákonem a měla by být zastropována, neboť osoby umisťované v záchytné stanici jsou často sociálně slabé a neúměrně vysoké poplatky mají pro tyto osoby rdousící efekt. Má-li soud za to, že celkové záchytnými stanicemi účtované náklady spojené s umístěním v záchytné stanici byly příliš vysoké, pak je právě na něm, aby je v konkrétním případě přezkoumal. I ve věci projednávané navrhujícím soudem, kdy byly žalovanému účtovány náklady na záchytnou službu ve výši 3000 Kč, nic soudu nebrání žalobou požadovanou částku snížit, dospěje-li k závěru, že tyto náklady byly účtovány neoprávněně, respektive jejich výše nebyla řádně žalobcem prokázána. Soud přitom může posoudit nárok žalobce i z hlediska souladu výše požadovaných nákladů s dobrými mravy.

Poplatek za záchytku není sankce, ale varování

Ústavní soud ve svém nálezu dodává, že náklady, které jsou osoby, které skončily na záchytce, povinny platit, jistě nemají mít sankční charakter. Nepochybně jsou však pro tyto osoby jakýmsi varováním, že stav intoxikace, který si přivodily a který byl takové intenzity, že s jejími následky spojuje zákon nutnost umístění osoby v záchytné stanici, bude mít pro ně negativní důsledek spočívající mimo jiné v úhradě takto vzniklých nákladů.

Argumentace, že uhrazený poplatek zhorší sociální situaci těchto osob, tak nemůže z tohoto úhlu pohledu obstát. Ústavní soud proto návrhu nevyhověl. Dosavadní zákonná pravidla úhrad za pobyt na záchytce tak zůstávají v platnosti.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.