Hlavní navigace

Mýtus o zaostávající EU a rostoucích USA

12. 4. 2006
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Mezi širokou veřejností panuje představa o tom, že Evropa v řadě oblastech zaostává za Spojenými státy. Je pravdou, že údaje o vývoji HDP a trhu práce takovou skutečnost naznačují. Pokud ovšem zohledníme vývoj produktivity práce a zaměstnanost, skutečnost je úplně jiná.

Ekonom Kevin Daly publikoval v časopise The Business Economist zajímavý článek věnovaný analýze dlouhodobého hospodářského růstu dvou soupeřících hospodářských celků, Eurozóně a Spojeným státům. Vycházel z rozšířené představy o rychle rostoucí americké ekonomice a stále zpomalující ekonomice evropské a velmi snadno prokázal, že svět opravdu tak černobílý není.

Při pohledu na růst HDP v obou seskupeních dojdeme snadno k závěru, že náš starý kontinent opravdu značně zaostává:

Průměrný roční růst HDP
Země Průměrný roční růst HDP v 90. letech
USA 3%
Eurozóna 2,10%

Rozdíly jsou ve velké míře přičítány neschopnosti Evropy využít prospěch z nových technologií, přeregulovanosti zdejšího prostředí a obecně obchodu nepřejícím podmínkám v Evropě. Naopak Spojené státy jsou považovány za ekonomiku schopnou těžit z boomu informačních technologií a využít je pro růst produktivity práce.

A právě produktivita práce je ukazatel, kterému se již příliš novinových článků nevěnuje. Pokud bychom hodnotili data týkající se růstu produktivity práce na jednoho pracovníka za posledních dvacet let, závěry o obou ekonomických celcích by tak jasné na první pohled nebyly:

Růst produktivity práce na pracovníka
Země Růst produktivity práce na pracovníka
1983 – 1993 1993 – 2003 Průměr
USA 1,20% 1,50% 1,34%
Eurozóna 1,90% 1,30% 1,57%

Vypovídá ovšem produktivita na jednoho pracovníka o technologické vyspělosti ekonomiky? Vždyť jak často si my Evropané užíváme dovolené, v létě přímořských letovisek a v zimě lyžováním či objevování dosud nepoznaných míst! Naopak obyčejně vám Američan vypráví o tom, jak si 2 roky neužil dovolené a pracuje takřka do vyčerpání. A právě i proto je jako adekvátní měřítko považován objem výstupu ne na pracovníka ale na odpracovanou hodinu.

Důsledkem jiného způsobu analýzy ekonomického vývoje je i zcela odlišný pohled na výsledky Evropy a Ameriky za posledních dvacet let. Z nich vyplývá, že Spojené státy rostly zejména důsledkem zapojení nových pracovních sil do ekonomiky a větším množstvím odpracovaných hodin. Naopak růst produktivity práce tak významnou roli nesehrál. Eurozóna naproti tomu zaznamenala úbytek pracovníků při klesajícím množství odpracovaných hodin a rychle rostoucí produktivitě.

Jinými slovy řečeno, pro vyšší úroveň HDP existují vždy dvě možné cesty. Jednak je to vyšší počet hodin odpracovaný jedním pracovníkem, neboli vyšší využití práce, a zároveň je to růst objemu HDP, který připadá na jednu odpracovanou hodinu, tedy vyšší produktivita práce. Vyšší využití práce je přitom dáno mírou zaměstnanosti, průměrným počtem odpracovaných hodin a podílem populace v práceschopném vě­ku.

Vývoj veličin
Eurozóna
USA = 100 1993 2003
HDP na obyvatele 70 69
HDP na odpracovanou hodinu 94 96
Počet odpracovaných hodin na hlavu 74 72
Míra zaměstnanosti 79 81

Z uvedené tabulky je patrné, že vyšší HDP na obyvatele v USA je způsobeno vyšší mírou zaměstnanosti a počtem odpracovaných hodin na jednoho zaměstnaného. Pokud navíc zohledníme rozdílnost Eurozóny, například Holandska, Portugalska a Řecka, naměřené hodnoty by působily opět výrazně odlišně.

Základními příčinami nízké míry zaměstnanosti v Eurozóně je vysoká strukturální nezaměstnanost a menší počet zaměstnaných žen, v Eurozóně je zaměstnanost žen o 24 % (!) nižší, než je tomu ve Spojených státech. Své důsledky na využití práce v EU mělo na konci devadesátých let i zavedení 35hodinového pracovního týdne ve Francii, které jen v samotné Francii snížilo odpracované hodiny o 6 %.

skoleni_15_4

Sečteno a podtrženo, růst HDP na obyvatele byl v letech 1993 – 2003 v Eurozóně oproti USA nižší v průměru o pouhých 0,1 %! HDP tak ve Spojených státech vzrostlo zejména díky růstu populace a využití pracovníků.

Průměrný růst veličin
Průměrný růst veličin 1993 – 2003 Eurozóna USA
HDP 2,1 3
Populace 0,5 1,2
HDP na odpracovanou hodinu 1,8 1,6
Využití práce  –0,1 0,1

Pro všechny investory mohou být výše uvedené informace zásadní pro vyvrácení mýtu o upadající Evropě a kvetoucích Spojených státech. Naopak. Rentabilita byla v uplynulých 15 letech mimo dvou výjimek vyšší v Evropě než ve Spojených státech. Evidentně tak základním evropským problémem zůstává sociální politika v jednotlivých zemích a pracovní zákonodárství.

Myslíte si, že může přežít evropský sociální systém i ve 21. století?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).