No, mě to tak jednoznačné nepřipadá. Spíše to je, jako kdyby barman od dodavatele koupil alkohol pro vlastní spotřebu (a tak zneužil vědomost získanou v zaměstnání, kdo a za kolik dodává alkohol). Ten zaměstnanec přece to auto koupil pro sebe a až poté, co se prodávající s autobazarem nedohodl!
Není to podobné. Pokud barman koupí alkohol pro vlastní potřebu, tak výrobce pořád dodá další takový alkohol za stejnou cenu a provozovatel baru tak poškozen není. Tohle by bylo podobné tak maximálně, kdyby si ten barman pro svou potřebu koupil alkohol dodaný v omezeném množství za sníženou cenu (třeba jako nějaká promo akce), i když by tu nabídku provozovatel baru chtěl využít celou.
Takže kdyby si zákazník v baru poručil panáka slivovice, barman mu řekl, že stojí 90 Kč a když by se zákazník rozhodl, že to je moc a že nic si nedá, tak mu barman nabídl "z vlastních zásob" panáka za 50 Kč, tak je to v pořádku?
Zaměstnanec využíval prostředků zaměstnavatele a doby, kdy byl zaměstnavatele placen pro vlastní kšeftík - v tomhle případe vidím jako naprosto správné, že ho zaměstnavatel nechtěl a vůbec se divím, že o tom soud nerozhodl v prvním stání.
No, zaprvé je rozdíl mezi nákupem a prodejem (těžko budete pro vlastní potřebu něco prodávat). A zadruhé tím přirovnáním navozujete dojem, jako by to ten zaměstnanec dělal systematicky - každému zákazníkovi nabídl lepší cenu. Jenže z článku vyplývá, že se jednalo o jednorázovou akci, kdy se ten zaměstnanec koupil auto pro vlastní potřebu. A odnikud nevyplývá, že ten obchod uzavřeli na půdě toho autobazaru. Je tam jen, že zaměstnanec měl z toho, že byl zaměstnán u autobazaru, výhodu (znal prodávajícího i stav auta). Já nevím, ale pokud autobazar nabídl nepřijatelnou částku, tak to ten majitel mohl odmítnout a prodat komukoliv, a proč by měl z okruhu zájemců být PAK někdo vyloučen? To zase znemožňuje majiteli dosáhnout lepší ceny (menší poptávka, menší cena).
Máte špatné přirovnání.
Správně mělo být. Výrobce-prodejce alkoholu přijde do baru a nabídne majiteli (opakovaně) lahev alkoholu za 600kč a majitel opakovaně nekoupí, barman, který jdená jménem majitele(který mu dal cenový strop), ale po opakovaném odmítnutí ceny majitelem si řekne mě se to hodí a zaplatí 600kč.
Majitel netratí, nekolikrát odmítl cenovou dohodu, někdo jiný cenevé podmínky příjal(a dle článku až po odmítnutí majitelkou) a zaplatil požadovanou cenu.
Takže kdyby majitelku přeplatil hned je to na hodinovou výpověď, když ale majitelka nechtěla-opakovaně a on to pak koupil je to problém majitelky ne kupijícího=zaměstnance.
Váš příklad mění situaci na úplně jinou, Takže je demagogický.
Mě přijde stěžejní ono:
Zákazník žalované na žalobce obrátil opakovaně poté, co měl dříve zájem prodat svůj osobní vůz žalované a nedošlo k dohodě o kupní ceně.
A to okamžité rozvázání bych viděl jako platné jen v případě, že by bylo prokázáno (byť třeba svědecky..), že ten zaměstnanec bazaru nabídl zákazníkovi za auto málo za tím účelem, aby mu pak nabídl víc sám a auto získal pro sebe. Ale jestliže za bazar mohl nabídnout jen určitou částku, zákazník chtěl víc, a taková transakce byla pro bazar nepřijatelná, pak bych neviděl problém v tom, že bazarista koupil auto pro sebe za vyšší cenu. Tam žádná ztráta nevznikla. Je to jen o argumentaci a samozřejmě neznáme detaily případu, jak probíhala jednání o koupi ap., takže to vůbec nemůžeme soudit.