Hlavní navigace

Můžete vybírat akcie jako dívky v soutěži krásy?

14. 9. 2011
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Co má podle Johna Keynese společného akcie a soutěž krásy? V obou případech se vyplatí dobře odhadnout, co budou volit ostatní.

Investor musí předvídat změny v atmosféře, která je ovlivňována chamtivostí a strachem. Nemá smysl dnes platit 250 korun za investici, o které ze slibného výnosu soudíme, že má hodnotu 300 korun, pokud současně očekáváme, že ji trh za tři měsíce ocení na 200 korun. Je lepší koupit ve výprodeji než koupit draze a věřit, že najdeme ještě většího blázna. Jsou-li dobré akcie ve výprodeji, je pak dobré takovou akcii koupit, i když všichni okolo vyprodávají. Čtěte více: Analytici: Pro nezkušeného investora teď burza není

Zvolte tu nejkrásnější a odhadněte, jak budou volit ostatní

Vyhlašujeme soutěž, ve které mají naši čtenáři zvolit nejkrásnější dívku ze stovky fotografií. Zvítězí ta dívka, která dostane nejvíc hlasů. Ti čtenáři, kteří odhadnou vítěznou dívku, budou zařazeni do slosování o hodnotné ceny. Ne toto není nová soutěž Měšce, je to jen metafora.

Touto metaforou britský ekonom John Keynes (1883–1946) připodobnil způsob, kterým bychom měli vybírat akcie na burze. Ti skutečně moudří budou ve výše specifikované soutěži krásy odhadovat, jaký je vkus ostatních čtenářů, protože právě tento vkus rozhodne o tom, která dívka zvítězí. Správný odhad zvýší šance na vítězství v soutěži. Podle Keynesova pohledu je tak tomu i s akciemi. Investor by neměl hlasovat pro tu akcii, o které si myslí, že je nejlepší, ale spíše pro tu, o které si to budou myslet ostatní. Čtěte také: Aleš Michl, Raiffeisenbank: Stát tu není od toho, aby vám vyplácel velký důchod

Keynes v této souvislosti říká, že nemá smysl dnes platit 25 liber za investici, o které ze slibného výnosu soudíme, že má hodnotu 30 liber, pokud současně očekáváme, že ji trh za tři měsíce ocení na 20 liber. Investor podle těchto teorií musí předvídat změny v atmosféře, které mohou ovlivnit kolektivní psychologii trhu.

Zvolte nejlepší akcii a odhadněte, jak budou volit ostatní

Finančník André Kostolany (1906–1999)  tvrdil, že v krátkém období do jednoho roku kurzy akcií ovlivňují psychologické reakce burzovního publika. V období delším než jeden rok jsou pak ceny akcií ovlivněny jejich vnitřní hodnotou, tedy možnostmi výdělku, které držení akcií v budoucnu přinese.

Značnou část burzovního publika podle Kostolanyho tvoří hráči. Hráči chtějí vydělat, připsat na své účty co nejrychleji zhodnocení a výdělky. Problémem hráčů je, že jsou pod vlekem svých emocí, chamtivosti a strachu. Když je velké množství cenných papírů ve vlastnictví hráčů, pak bude existovat velký důvod k rozkolísanosti cen a turbulencím na trzích. Chamtivost se projevuje touhou mít ještě víc. Když ale u burzovního publika převládne strach, začnou výprodeje. Trh je zachvácen výprodeji a nabídkou cenných papírů, ceny padají. Čtěte také: Máte rádi hazard? Nemusíte do kasína, nakupujte na burze

Optimistická očekávání účastníků trhu naopak vedou k tomu, že hráči nakupují i za předražené ceny. Hráči prostě věří v to, že někdy v budoucnu prodají za ještě vyšší cenu a vydělají. Je to princip hledání ještě většího blázna. Pokud jsi koupil draze, nevadí, pokud jsi dokázal najít ještě většího blázna a včas prodat.

Akcie je podíl na vlastnictví podniku s vnitřní hodnotou

Investování do akcií je způsob, kterým mohou být zhodnoceny penízky z našeho měšce. Mohou být, ale nemusí, záleží na mnoha okolnostech. Peníze putují do firmy, která naši investici používá k podnikání, vydělává, a vyplácí nám dividendy. Jenže tím úvaha nekončí. Akciová společnost vydělávat nemusí, může utrpět ztráty, a prodělat i kalhoty. Když hospodaření bude vykazovat červená čísla, pak žádné dividendy nedostaneme, nikdo naši akcii chtít koupit nebude, a kurz akcie půjde ke dnu. Čtěte také: Investice jako hra?

Tím, že si na burze koupíme třeba jednu jedinou akcii, vkládáme své finanční prostředky do podnikání námi vybrané akciové společnosti. V roce 1932 popsal francouzský ekonom Charles Gide (1847–1932) ve své knize Zásady národního hospodářství o sdružování akciových kapitálů: Akciové společnosti rozšířily se tak po celém světě, že se zdá, že se stanou normálním způsobem výroby. Každý rok přináší tisíce nových těchto společností, které již dnes představují stovky miliard kapitálu. Jsou národohospodáři, kteří myslí, že akciová společnost se stane typem všeho podnikání, ale že zasáhne i do veškeré činnosti lidské. (…) Hlavním rysem této společnosti je, že nutný kapitál podniku je rozdělen v částice nejmenší hodnoty nazvané akcie. Tak společnost s kapitálem 50 milionů franků vypíše 100.000 akcií po 500 francích. Každý si jich koupí, kolik bude chtíti, podle majetku nebo podle důvěry, kterou k podniku chová: chce-li, může si vzíti jedinou. Je samozřejmé, že bude bráti ze zisku podniku jen přiměřenou částku podle počtu akcií: tato částka se nazývá dividendou. Co nejvíce láká akcionáře, je to, že jeho zodpovědnost a jeho risiko je omezeno podle počtu upsaných akcií, zde tkví hlavní rozdíl oproti ostatním společnostem.

Gideho výklad o významu akciové formy podnikání pokračuje: Nikdy by se nebyly stavěly železné dráhy, nikdy by nebyla proražena šíje suezská, nikdy by se nepomýšlelo na budoucí zbudování lamanšského tunelu, kdyby nebyly vynalezeny akciové společnosti, neboť žádný kapitalista by nechtěl, ani nemohl poskytnouti sta milionů, kterých takové podniky vyžadují, kdežto nebezpečí rozdělené do nekonečna neleká již ani malé kapitalisty. Skutečně děsný krach, kterým skončil panamský podnik, na nějž 1.300 milionů zlatých franků upsali většinou jen malí kapitalisté, zničil jen velmi málo osob.

Když se akciové společnosti její byznys daří, pak pravděpodobně vydělává, a je schopná akcionářům vyplácet podíly na zisku – dividendy. Když se nedaří, a zisky z různých důvodů klesají nebo celkové hospodaření je špatné, klesá také dividenda, klesá burzovní kurz, a tedy i cena akcie. Čtěte také: 14 odpovědí na otázky, které vás zajímají v oblasti investic

Spekulační bubliny aneb burza na houpačce

Cena akcie je na burze určována střetem nabídky a poptávky. Aktuální kurz akcie nám říká, za kolik teď právě teď asi tak můžeme koupit. V dnešní době máme jedinečnou možnost přes internet prostřednictvím svého brookera na burzách nakupovat a prodávat finanční aktiva přímo ze svého obýváku. Podíváme se na ceny, zadáme objednávku, a koupíme nebo prodáme.

Jako nezkušení drobní investoři bychom měli být varováni, že na trzích se čas od času nafukují a splaskávají cenové bubliny. Cenové bubliny by řekl někdo, někdo jiný by mluvil o bublině spekulační, finanční, ekonomické nebo tržní. Spekulační bubliny jsou staré jako lidstvo samo. V sedmnáctém století vypukla tulipánová mánie, středem pozornosti se staly tulipánové cibulky. Taková tulipánová cibulka tehdy měla cenu zlata. Čtěte také: Je na ceně zlata opravdu bublina?

dan_z_prijmu


Zdroj: © Elliott Wave International, převzato http://www.tra­de10.com/Rober­tprechter2.htm 

Růst a splasknutí cenové bubliny. Vlevo tulipánová bublina v období 1634–1637, vpravo bublina cen akcií Tichomořské společnosti v letech 1719–1722

V osmnáctém století pak vznikla Tichomořská bublina související s růstem ceny akcií jedné firmy. Bylo to takové kouzlo. Dotčená britská akciová společnost nejprve získala exkluzivní práva na obchod v jižních mořích. Měly to být velké zisky, zprávy hovořily třebas o nevyčerpatelných zlatých a stříbrných dolech v Peru a Mexiku a také jiných zdrojích výdělků. Šířily se zprávy, že Španělsko může dát Velké Británii přístup ke svým čtyřem přístavům v Chile a Peru, oplátkou za podíl na podnikání v jižních mořích. Cena akcií Tichomořské společnosti na burze rostla. Chamtivost se zase jednou dostala ke slovu, vypukla spekulační horečka. Mnoho lidí za všechny své peníze nakoupili právě akcie Tichomořské společnosti. Když bublina splaskla, kurz akcií spadl, a velká většina neúspěšných investorů o své peníze přišla.

Když je na trhu bublina, pak v určitý předem neznámý okamžik dochází k výprodejům nebo naopak nákupům za ceny, které neodpovídají vnitřní hodnotě. Dochází pak třeba k tomu, že drobní investoři, kteří koupili ve fázi nárůstu, jsou rozčarování, a v panice vyprodávají a jsou vyděšeni realizovanými ztrátami. Pepa pak říká Máně, že byla velká chyba kupovat ty akcie, že je to stálo dvacet tisíc. Jenže Pepa prodal, když byly ceny dole a když vládla všeobecná nálada, že pokles bude trvalý a dlouhodobý. Když se pak zda dva roky situace otočí, pak ten, kdo od Pepy fundamentálně dobré akcie ve výprodeji koupil, vydělal. A závěr? Jsou-li dobré akcie ve výprodeji, je pak dobré takovou akcii koupit, i když všichni okolo vyprodávají. Čtěte také. Dluhopisy: současná situace mění konzervativní investici v bezcenný papír

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).