Hlavní navigace

Může vás zaměstnavatel sledovat při práci kamerami? A mohou být kamery třeba na toaletách?

14. 7. 2022
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: © Andrea Danti - Fotolia.com
Může vás zaměstnavatel sledovat třeba při přestávce v práci třeba v kuchyňce nebo na toaletách? A co když použije jen atrapu kamery, aby docílil svého? A co skryté kamery, může je použít?

Ochranu soukromí zaměstnanců upravuje zákoník práce (§ 316 odst. 2). Podle  něho zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu (a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci).

Ovšem zaměstnavatel potřebuje chránit svůj majetek, třeba před krádeží či poškozováním, své zájmy, třeba bezvadný provoz, dobré zacházení zaměstnanců jak třeba se zákazníky, tak třeba se svěřenými prostředky. Ochrana soukromí na pracovišti proto není absolutní, protože bezvýjimečná ochrana soukromí zaměstnanců by příliš zasahovala do práv a oprávněných zájmů zaměstnavatele a znemožňovala jejich ochranu.

Proto hned v dalším odstavci příslušného paragrafu zákon upravuje výjimku, resp. výjimky:

Jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů, je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění. Takže zaměstnavatel může kontrolovat zaměstnance, pokud k tomu má závažný důvod, a tím se do jisté míry dotknout jejich soukromí.

Sledování zaměstnanců je protipólem jejich omezené odpovědnosti za škodu a jiných rizik firmy

Nesmíme zapomínat na to, že zaměstnanec při výkonu práce nakládá s majetkovými hodnotami zaměstnavatele, který pak nese zisk, ale i ztrátu z práce zaměstnance.


Sleduje vás zaměstnavatel při práci bezpečnostními kamerami?


Zaměstnanec má omezenou odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli: Výše zaměstnavatelem požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí (podle ust. § 257 odst. 2 zákoníku práce) přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Svou vlastní právní úpravu a pravidla má také odpovědnost za ztrátu svěřeného předmětu nebo na svěřených hodnotách – tzv. hmotná odpovědnost. Kdy zaměstnavateli nemusíte platit vzniklé manko?

Skryté kamery jsou nepřípustné

Ovšem zaměstnanci musejí vždy vědět, že jsou kontrolováni, sledováni a jak. Sledování zaměstnanců proto nesmí probíhat skrytě! Proto by zaměstnavatel neměl používat třeba skryté kamery.

Kde najdete pravidla

Další zákony vedle již zmíněného zákoníku práce, které zejména chrání zaměstnance a jeho soukromí, jsou občanský zákoník a zákon o zpracování osobních údajů. To mluvíme o našich, vnitrostátních předpisech.

Na evropské úrovni je problematika upravena především Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR) a směrnicí 2016/680, která je do českého právního řádu zapracována (implementována) právě zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Pak je tu i četná judikatura soudů, ale její sledování už ponecháme právníkům zaměřeným na danou oblast.

Kam se můžete obrátit se stížností na narušování vašeho soukromí v práci

Se svými stížnostmi na porušování soukromí v zaměstnání se zaměstnanci mohou obracet na kontrolní orgány inspekce práce a na Úřad pro ochranu osobních údajů.

Za osobní údaj se totiž považuje i kamerový záznam zaměstnance. A to si zaměstnavatelé ne vždy uvědomují. Kontrolu u zaměstnavatelů mohou provádět obě státní instituce. Zaměstnavatel může dostat pokutu.

Musíte vědět a souhlasit. Vynucený souhlas neplatí

Častým prohřeškem je, že zaměstnavatelé zpracovávají osobní údaje zaměstnanců bez jejich souhlasu. Jinde si zase zaměstnavatelé souhlas se zpracováním osobních údajů (a sledování kamerovým kontrolním systémem) vynutí. Zaměstnanec nechce přijít o práci. Ovšem pak lze důvodně pochybovat o platnosti právního jednání (souhlasu) zaměstnance. Ten by se mohl dovolávat jeho neplatnosti.

Zaměstnanci se musejí od zaměstnavatele před udělením souhlasu dozvědět, pro jaký účel dochází ke zpracování osobních údajů (sledování). Souhlas se zpracováním může zaměstnanec také odvolat. (Nicméně to by mohlo mít vliv na trvání jeho zaměstnání. Za určitých okolností, které jdou nad rámec tohoto článku, a nebudeme je proto rozebírat, by s ním mohl být rozvázán pracovní poměr.) Zaměstnavatel musí být schopen prokázat souhlas subjektu údajů se zpracováním po celou dobu zpracování.

Kamery u vchodu zaměstnanci zkousli, ale ne na toaletě

Úřad pro ochranu osobních údajů se zabýval podnětem zaměstnanců, kteří si stěžovali na to, že zaměstnavatel umístil na určitá místa, s nimiž až tak nemůže mít zaměstnanec problém, jako vchody do budovy, funkční kamery.

Ovšem také kamery instaloval na místa, která rozhodně zaměstnavatel monitorovat nemůže, jako sociální zařízení (toaleta), byť šlo o nefunkční kamery (atrapy).

Atrapa kamery sice nesbírá a nezpracovává osobní údaje, ale ruší příznivé pracovní podmínky

Úřad se věcí zabýval a situaci prověřil i na místě – u zaměstnavatele. Žádnou sankci zaměstnavateli neudělil. Místním šetřením totiž úřad zjistil, že ohledně kamer na sociálních zařízeních se nejedná o funkční kamerový systém, ale o atrapu, nedošlo tak k porušení předpisů o ochraně soukromí a osobních údajů.

V daném případě se jednalo pouze o umístění pouhých nefunkčních atrap kamer, takže nedocházelo zde k pořizování záznamu ani k živému sledování prostřednictvím kamer. K porušení předpisů o ochraně osobních údajů proto nedošlo. Kamerová atrapa žádné záznamy nepořizovala, a k žádnému zpracovávání osobních údajů tedy nedocházelo.

Ovšem vzhledem k tomu, že taková instalace může být považována za možné porušení pracovněprávních předpisů, úřad věc předal k prošetření místně příslušnému inspektorátu práce.

Úřad pro ochranu osobních údajů informoval veřejnost o tom, že atrapou kamerového systému není možné sbírat osobní údaje zaměstnanců, a proto nejde o porušení GDPR.

Ovšem z pohledu zákoníku práce už to může být hodnoceno jako vytváření nepřiměřeného tlaku ze strany zaměstnavatele na zaměstnance. Jinými slovy, pokud zaměstnavatel nainstalujete atrapy kamer, neznamená to, že za to nemůže být postižen. Orgánem příslušným k projednání porušení zákona v takovém případě nebude Úřad pro ochranu osobních údajů, ale příslušný inspektorát práce.

Inspektorát práce pak skutečně shledal, že zaměstnavatel pochybil, a zhodnotil, že zaměstnavatel instalací atrapy technologických prvků kamerového systému porušil zákoník práce (§ 302, písm. c) zákoníku práce), tedy konkrétně povinnost „vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci“).

dan_z_prijmu

Závěr

Sledovací kamerové systémy nesmějí být umístěny v prostorách určených k ryze soukromým účelům, jako jsou toalety (záchody), sprchy apod., vyložil Úřad na ochranu osobních údajů ještě podle předchozího a již zrušeného zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Můžeme proto uzavřít, že kamerové systémy mohou být umístěny u vstupů do budov či areálů zaměstnavatele, ve výrobních halách, kancelářských prostorách, pokud je to důvodné, ale nelze takto monitorovat prostory jako jídelnu, kuchyňku, jiné prostory určené k oddychu, a tím spíše ne toalety.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).