Problematiku ilustrujme na sporu o dědictví bezdětné a svobodné ženy, o které se soudila závětní dědička s dědici dle zákona.
Rodiče zesnulé zůstavitelky i její bezdětný bratr předemřeli (zemřeli dříve než ona). Zůstavitelka pořídila tzv. allografní (čili nikoliv vlastnoruční) závěť datovou dnem 31. 5. 2022. V této závěti dědičkou veškerého svého majetku ustanovila paní D. B.
Došlo ale ke sporu s vzdálenějšími příbuznými zesnulé (sestřenicemi a bratranci), kteří chtěli dědit podle pravidel zákona. Proto soud vyřizující pozůstalost uložil D. B. jako závětní dědičce, aby ve lhůtě dvou měsíců podala žalobu proti zákonným dědicům na určení toho, že jen ona jedinou dědičkou po zesnulé zůstavitelce.
Zákonným dědicům vadil advokát závětní dědičky v roli svědka
Protože závěť nesepsal ani notář, ani ji zůstavitelka nesepsala vlastní rukou, bylo potřeba k jejímu platnému pořízení svědků. Svědkem závěti byl i advokát. A právě tuto skutečnost namítali vzdálení příbuzní (konkurenti závětní dědičky) jako důvod neplatnosti závěti.
Závětní dědička (žalobkyně) totiž byla a je klientkou advokáta, který udělil plnou moc jinému advokátovi. A právě tento zmocněnec působil jako svědek pořízení závěti zůstavitelkou. A to namítali dědici, kteří chtěli dědit podle pravidel zákona (zákonné dědické posloupnosti).
M.j. namítli, že nebyly dodrženy formální náležitosti pro pořízení allografní (nikoliv vlastnoruční) závěti, jelikož svědky závěti nepovolala zůstavitelka, nýbrž právě svědek advokát. A tento advokát sám působil jako svědek závěti i její pisatel. Proto podle názoru možných dědiců ze zákona tento advokát nemůže být způsobilý svědkem, ani pisatelem závěti, jelikož závětní dědička je jeho víceméně dlouhodobou klientkou.
Úloha, postavení a působení svědků nikoliv vlastnoruční závěti
Podle § 1539 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.) se svědci zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit.
Podle § 1540 odst. 1 o. z. dědic… není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici… blízká, ani zaměstnanec dědice…
Výjimečně se však v § 1540 odst. 2 o. z. připouští, aby i tyto osoby případně svědčily, bude-li závěť učiněna před třemi svědky (namísto běžných v zákoně předepsaných dvou svědků).
Dědic popř. osoby jim blízké či jejich zaměstnanci, mohou být svědky také v tom případě, jestliže zůstavitel vlastní rukou napíše tu část závěti, v níž dotyčnou osobu za dědice povolává (určuje). Ale to je v praxi spíše hypotetická a specifická situace, protože když už dochází k pořízení závěti nikoliv vlastní rukou zůstavitele, tak je tímto způsobem v praxi zásadně vyhotovena celá závěť a nikoliv jen určitá část (aby další část byla napsána vlastní rukou zůstavitele, i když i to je samozřejmě možné).
Proč se někdo nemůže stát svědkem?
Zákon vylučuje dědice, osoby jim blízké a jejich zaměstnance z možnosti být svědky závěti, protože u těchto osob nelze – s ohledem na jejich vztah k zůstavitelově majetku nebo k těm, kterým tento majetek má jako zůstavitelovým dědicům připadnout – vůbec předpokládat, že by své svědectví o zůstavitelově poslední vůli poskytly vždy pravdivě nebo že by jejich svědectví o zůstavitelově poslední vůli muselo být vždy a každým pokládáno za věrohodné.
Podle ustálené rozhodovací (výkladové) praxe soudů, ustanoví-li zůstavitel v allografní (nikoliv vlastnoruční) závěti za svého dědice právnickou osobu (organizaci, instituci), jsou nezpůsobilými svědky závěti i fyzické osoby, které činí (nebo mohou činit) za tuto právnickou osobu právní úkony, jakož i fyzické osoby, které jsou společníky, členy nebo zaměstnanci této právnické osoby nebo které k ní mají jiný obdobný vztah, jestliže by důvodně pociťovaly újmu, kterou by utrpěla právnická osoba povolaná za zůstavitelova dědice, jako újmu vlastní.
Dále je vyloučeno, aby při pořizování závěti ve formě, k níž je nutná vedle přítomnosti pořizovatele ještě přítomnost dalších osob, působily osoby, které mají nebo mohou mít na věci osobní zájem.
Judikatorní praxe je však ustálena v závěru o tom, že svědkem závěti (event. dědicem ze závěti) může být i osoba, která na žádost zůstavitele tuto závěť sepsala. Proto nelze osobu advokáta sepisujícího závěť zůstavitele (není-li závětí povolaným ani zákonným dědicem či osobou jim blízkou) podřadit pod vymezený okruh osob, jimž zákon nepřiznává způsobilost být svědky závěti.
Vyloučení některých osob z role svědků závěti
Zásadní pro určení toho, kdo může a kdo nemůže být svědkem závěti, je nezúčastněnost (nestrannost) svědeckého stvrzení vůle zůstavitele, spočívající zejména v tom, že svědek nesmí mít přímý prospěch ze závěti. Z tohoto důvodu soudní praxí tradičně byly (a jsou) vyloučeny ze svědectví osoby, které jsou zainteresované na dědictví, a za nevhodné či nezpůsobilé být svědky byly považovány rovněž osoby jim podřízené a na nich závislé (včetně jejich zaměstnanců).
Advokát může být svědkem, i když má podle ní dědit jeho klient
Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 24 Cdo 3041/2025, ze dne 18. 3. 2026 dospívá k tomu, že advokát v žádném ohledu nesplňuje kritéria osobní či ekonomické integrace do sféry jeho klienta. Advokát má sice povinnost hájit zájmy klienta, disponuje však vlastní profesní odpovědností a povinností mlčenlivosti danou mu zákonem a nepodléhá ani „interní“ loajalitě vůči klientovi (typické právě pro zaměstnance), jeho vztah s klientem vzniká na základě smlouvy o poskytování právních služeb.
Proto není možné automaticky v důsledku poskytování právních služeb klientovi – coby budoucímu dědici – považovat advokáta za nezpůsobilého svědka poslední vůle pořízené ve prospěch tohoto dědice.
Způsobilost advokáta jako svědka allografní závěti
Advokáta, který poskytuje právní služby osobě povolané allografní závětí za dědice, nelze jen z důvodu vztahu advokát–klient považovat za zaměstnance dědice ani za osobu v obdobném postavení ve smyslu § 1540 odst. 1 o. z.
Svědeckou nezpůsobilost advokáta nelze v takovém případě dovodit ani analogií. Samotný vztah klient–advokát mezi osobou povolanou závětí za dědice a svědkem podpisu závěti zůstavitelem nevyvolává takové pochybnosti o nezaujatosti advokáta a pravdivosti jeho svědectví o obsahu závěti, které by jej činily osobou nezpůsobilou být svědkem podpisu zůstavitele na závěti.
