Pokud jde o občanskou formu sňatku, tedy uzavření manželství na úřadě, tak podle § 665 občanského zákoníku (o. z.) snoubenci uvedou při obřadu, a to dříve, než učiní projev vůle vstoupit do manželství, čili než vyřknou své „ano“, že „jim nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství“.
Zákon tedy myslí jenom na budoucnost rodinného majetku, minulost pomíjí. Jenže každý má něco za sebou, tedy i minulost majetkoprávní a finanční, takže třeba i dluhovou.
Zašmodrchané majetkové společenství – společné jmění manželů
Většina lidí už ví, že uzavřením sňatku vzniká majetkové společenství muže a ženy, kterému se říká společné jmění manželů. To zahrnuje jak aktiva (majetek, pohledávky), tak i pasiva (dluhy). Do společného jmění nepatří dluhy, které nadělal jeden z manželů před vznikem manželství, tedy před uzavřením sňatku. Patří do něj pouze dluhy převzaté za trvání manželství s výjimkami stanovenými v § 710 o. z.
Dluhy jednoho z manželů, vzniklé před uzavřením manželství, do společného jmění nepatří. Jenže ještě se neradujte, to vůbec neznamená, že se věřitel vašeho partnera, s nímž jste sezdáni, nemůže uspokojit z vašeho společného majetku, a ne jenom z jeho výlučného majetku. To, že dluhy druhého z manželů nejsou součástí společného jmění, je jenom formalita spočívající v tom, že pokud váš manžel nebo manželka své dluhy neplatí a věřitelé je budou vymáhat soudně, budou žalovat jenom vašeho partnera, a ne vás nebo vás společně. K soudu chodit nemusíte, ale jeho dluhy platit musíte.
Právo prostě musí být zašmodrchané, aby ho právníci mohli rozplétat a vám vysvětlovat, aby byli z něčeho živi. Ono totiž vůbec neplatí, že dluh vzniklý před uzavřením manželství, a tedy vznikem společného jmění manželů, nemůže být z tohoto společného jmění manželů uspokojen.
Totéž platí i pro dluh, který vznikl jen jednomu z manželů, protože se týká jenom jeho majetku – řekněme, že manžel třeba dluží za opravu věci, která je v jeho výhradním vlastnictví, a ne ve společném jmění, protože ji získal (nabyl do vlastnictví) ještě před sňatkem.
„Neříkej, kolik jsi měl milenek, ale kolik jsi měl půjček.“
Podle § 731 o. z., vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí (exekuci) uspokojit i z toho, co je ve společném jmění. Tedy věřitel sice zažaluje jenom jednoho z manželů, a pokud bude úspěšný a soud rozhodne, že tento manžel má dluh zaplatit, a dobrovolně to neudělá, ovšem exekuce může dopadnout i na společné jmění manželů.
To, že dluh z doby před uzavřením manželství nepatří do společného jmění manželů, tedy neznamená, že takový dluh nemůže být ze společného jmění uspokojen (uhrazen). Totiž dluh patřící do společného jmění manželů není totéž co uspokojení dluhu ze společného jmění manželů.
(Už vám z těch pojmů a slovíčkaření jde hlava kolem, že? Ale tak to prostě je v o. z. napsáno. Možná, že není až tak důležité zkoumat třeba to, s kým váš vyvolený chodil před vámi, jako spíš jaké jsou jeho závazky…)
Dluhy marnotratného partnera
Ustanovení § 732 o. z. říká, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, jíž by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno (a to podle § 742 o. z.). Tak tohle si zase musíme vysvětlit.
Může jít o situaci, kdy si jeden z partnerů pořídí nějaký předražený spotřební nesmysl, který vlastně vůbec nepotřebuje – žena přepychový kožich nebo šperk a muž třeba nějaká rychlá kola, poháněná naftou nebo benzinem, jak už to bývá. Pak musíte jeho závazek odmítnout.
Pokud ho však váš partner neuhradí, nesplatí, věřitel sice bude žalovat jenom vašeho partnera, ale při exekuci může jít po vašem společném jmění a uzmout z něj až tolik, kolik by váš partner dostal v případě rozvodu manželství a vypořádání společného jmění manželů.
Jste stále svoji, ale při exekuci jako byste se rozvedli
Tak se tedy podívejme, jak se společné jmění rozděluje. Na vypořádání společného majetku se mohou manželé dohodnout, to je první a nejjednodušší možnost.
Nebo mohou, a to je druhá varianta, nechat plynout čas po rozvodu, a pak po třech letech platí, že hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá. Ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou. Jejich podíly jsou stejné – každý tedy vlastní ideální polovinu. Ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma. Jejich podíly jsou též stejné.
Třetí možností je se soudit a pak soud rozdělí majetek podle zejména těchto pravidel:
- podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,
- každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,
- každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, ale pozor: Soud: Máte smůlu, práci na domě manžela vám nikdo nezaplatí,
- přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,
- přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,
- přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.
Takže z takhle stanoveného podílu vašeho manžela ze společného jmění se mohou uspokojit jeho věřitelé. A podobně lze postihnout váš společný majetek, pokud jde o placení výživného, které vyplývá z předchozích vztahů, když si manžel udělal děti už dříve, nebo placení dluhů z protiprávního činu (např. trestné činnosti, zaviněné autohavárie a nutnosti odškodnit poraněné atp.). Pak manželův potenciální podíl na společném jmění může připadnout věřitelům na uspokojení jejich pohledávek.
Takovéhle situace ohrožující rodinu mohou způsobit krach manželství a zapříčinit rozvod a potom může dojít ke skutečnému, a ne jenom fiktivnímu vypořádání společného majetku. Pak se samozřejmě k tomu, že společné jmění bylo ztenčeno kvůli nutnosti uhradit manželovy dluhy, přihlédne, dostane o to méně. Ale i v této situaci se snažte raději dohodnout a nežádat o vypořádání soud, protože z vašeho společného jmění si pak značně ukrojí vaši právníci, advokáti, kteří budou rozvedené manžele zastupovat. Čtěte podrobnosti: Jak stanovit odměnu pro právníka, abyste neplatili zbytečně víc?
Samozřejmě primárně musejí být dluhy jednoho z manželů uhrazeny z jeho výlučného majetku, ale když ho nemá, když není z čeho dluhy platit, mohou jít věřitelé po vašem společném majetku. Ačkoliv tedy jeden z manželů se na vzniku dluhu nepodílel, nezavinil jej, přesto se může věřitel uspokojit, i když ne plně, z části ze společného jmění manželů. Společné jmění tedy bude postiženo zčásti i přesto, že vlastně dluh do něj nepatří a vznikl třeba ještě ve chvíli, když manželství netrvalo. (To je to pro laika slovíčkaření, pro právníky složitý text občanského zákoníku, který se vám pokoušíme osvětlit.)
Marnotratný nebo rizikově se chovající manžel ztenčí společné jmění a vlastně nadále parazituje na zodpovědnějším partnerovi.
Smrt vás rozdělí, ale dluhy nesmaže
Pokud nezodpovědný manžel zemře, pak věřitelé budou uspokojováni z výlučného majetku zesnulého manžela, který nadělal dluhy, a zhruba jedné poloviny společného jmění. I při smrti manžela buďte obezřetní, abyste případně nezdědili sice jeho výlučný majetek, ale současně i jeho dluhy, které by mohly být vyšší než hodnota majetku. O obraně proti předluženému dědictví jsme psali v textu Jak se „zbavit“ rizikového dědictví s dluhy?
A za života zadluženého partnera samozřejmě můžete jeho komplikované majetkové poměry řešit i manželskou majetkovou smlouvou, uzavřenou u notáře, tedy smluveným režimem společného jmění manželů, ale ani tento postup neřeší všechny možné obtíže, jež mohou vzniknout.
