V šesti zemích Evropské unie (Dánsko, Finsko, Švédsko, Rakousko, Německo a Itálie) není minimální mzda zavedena vůbec.
Nejnižší minimální mzda je v Rusku
Minimální mzda je z členských zemí Evropské unie tradičně nejvyšší v Lucembursku (1541 euro). Z nových členských zemích je minimální mzda nejvyšší na Maltě (584 euro). Absolutně nejnižší minimální mzda v Evropě je v současné době v Rusku (33 euro) a Moldavsku (33 euro).
Z členských zemí Evropské unie byla minimální mzda zavedena nejdříve v Nizozemí (v roce 1969). Následovala Francie (1970), Lucembursko (1973), Portugalsko (1974), Belgie (1975), Španělsko (1980), Řecko (1991), Velká Británie (1999) a Irsko (2000). Z nových členských zemí byla první Malta (1974). Následovalo Maďarsko (1988), Česko, Slovensko, Estonsko, Litva, Lotyšsko (1991), Slovinsko (1995) a Polsko (2003).
Pro a proti
Odpůrci stanovení minimální mzdy zákonem tvrdí, že představuje brzdu podnikání deformující trh práce. Pracovní síla je kvůli ní v některých případech příliš drahá, neumožňuje rozvoj kratších pracovních úvazků a práce pro více zaměstnavatelů je mnohem komplikovanější.
Stoupenci minimální mzdy vyzdvihují její sociální funkci a zlepšování pracovního postavení a jistot zaměstnanců, kdy podstatný rozdíl mezi výší minimální mzdy a sociálními dávkami je důležitým motivačním prvkem při snižování nezaměstnanosti.
Kde pracuje za minimální mzdu nejvíce lidí?
Více jak dvě třetiny lidí pobírajících minimální mzdu jsou ženy, které jsou v mnoha případech ochotny pracovat za nižší mzdu, než aby byly odkázány na podporu v nezaměstnanosti a následné sociální dávky. Minimální mzdu dále pobírají občané s nízkou kvalifikací vykonávající většinou pomocné práce v průmyslu, zemědělství či hotelnictví. Nejvíce lidí za minimální mzdu pracuje v Lucembursku a Francii (těsně pod 15 %), naopak nejméně občanů pracuje za minimální mzdu ve Španělsku (necelá 2 %).
Nejvíce chudých pracujících je v Lucembursku
Za „chudého“ se v členských zemích Evropské unie považuje ten, jehož měsíční příjem nedosahuje 60 % mediánu (v některých studiích průměru) mzdy v daném státě.
V Česku v současné době činí čistá průměrná mzda přibližně 15 300 korun, medián však činí přibližně 12 500 Kč. Chudý v Česku tedy je každý, jehož čistý měsíční příjem (včetně přídavků na děti a dalších sociálních dávek) činí 7 500 Kč. Minimální mzda činí od 1. ledna 2007 rovných 8 000 Kč, čistá mzda bezdětného občana pobírajícího minimální mzdu 6 760 Kč. Tito občané se mohou v Česku považovat za „chudé“.
Nižší mzdu než 9 tisíc Kč pobírají v Česku pouze necelá 2 % lidí a za minimální mzdu pracuje asi 1 % lidí. Ve většině případů potom občané pracující za minimální mzdu mají děti – pobírají tedy přídavky na děti a jiné sociální dávky. Z tohoto důvodu je jejich čistý příjem, který mají měsíčně k dispozici (s připočtením státních dávek), vyšší, než jaká je hranice chudoby dle evropských měřítek. Proto čeští pracující nejsou chudí (pouze v ojedinělých případech).
V Lucembursku, kde je nejvyšší minimální mzda 1541 euro, pracuje za minimální mzdu nejvíce občanů ze všech členských zemí Evropské unie, proto je v zemi nejvíce „chudých zaměstnaných“. Výše minimální mzdy po zdanění zdaleka nedosahuje 60 % čistého průměrného příjmu v zemi. Lucemburčané pracující za minimální mzdu jsou „chudí“, přitom při mezinárodním srovnání jsou na tom v absolutním vyjádření podstatně lépe než většina Východoevropanů.
Nejvíce vrostla minimální mzda v Bulharsku
Od roku 2002 do roku 2007 se nejvíce zvýšila minimální mzda v Bulharsku (o 80 %) a v Turecku (o 73 %). Naopak nejméně se minimální mzda zvýšila v Nizozemí (o 4,8 %) a Francii (o 6,3 %).
V Česku se minimální mzda zvýšila o 40 % (inflace byla v posledních letech vždy nízká), můžeme tedy říci, že občan pobírající minimální mzdu v roce 2007 je na tom reálně lépe než občan pracující za minimální mzdu v roce 2002. Stejná situace je i u ostatních západoevropských zemích.
Ve východoevropských zemích byla v některých letech inflace vyšší než 10 % (např. Polsku, Rumunsku, Slovensku), takže zvýšení minimální mzdy o několik desítek procent automaticky neznamená zvýšení životní úrovně občana pobírajícího tuto mzdu.
Země | V národní měně | V EUR |
---|---|---|
Lucembursko | 1541 euro | 1541 |
Velká Británie | 927,32 pounds sterling | 1381 |
Irsko | 1326 euro | 1326 |
Nizozemí | 1284 euro | 1284 |
Francie | 1254 euro | 1254 |
Belgie | 1234 euro | 1234 |
Kypr | 362 pounds | 632 |
Řecko | 626 euro | 626 |
Malta | 251 lira | 584 |
Španělsko | 570 euro | 570 |
Slovinsko | 125.052 tolars | 522 |
Portugalsko | 403 euro | 403 |
Turecko | 530 new lira | 332 |
Česko | 8000 korun | 284 |
Chorvatsko | 2080 kunas | 282 |
Maďarsko | 65500 forintů | 240 |
Polsko | 899 zlotých | 233 |
Slovensko | 7600 korun | 205 |
Estonsko | 3000 kroons | 192 |
Litva | 600 lita | 174 |
Lotyšsko | 120 lats | 170 |
Rumunsko | 338 leu | 97 |
Srbsko | 8 004 dinárů | 96 |
Bulharsko | 180 leva | 92 |
Ukrajina | 400 hřiven | 59 |
Moldavsko | 550 lei | 33 |
Rusko | 1100 rublů | 33 |
Pramen: The Federation of European Employers