Hlavní navigace

Minimální mzda opět vzrostla!

4. 7. 2006
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Od 1. července v Česku vzrostla minimální mzda o 5,1 % z 7 570 Kč na 7 955 Kč měsíčně, resp. z 44,70 Kč na 48,10 Kč za hodinu práce. Letos se jedná už o její druhé zvýšení. Je to dobrá zpráva, nebo spíše důvod k obavám? Zvýší se životní úroveň zaměstnanců, nebo nezaměstnanost?

Minimální mzda – téma k diskusi

Institut minimální mzdy byl v tehdejším Československu zaveden v roce 1991 jako nástroj pro posílení jistot zaměstnanců vykonávajících nekvalifikovanou a špatně placenou práci. Měla se tím zvýšit jejich motivace k tomu, aby se o tuto práci vůbec zajímali a nezůstávali doma na sociálních dávkách. Zavedení minimální mzdy se také mělo podstatnou měrou podílet na omezení vyplácení „černých“ mezd, z nichž nejsou placeny daně ani odvody na zdravotní a sociální pojištění.

Již patnáct let je opodstatněnost minimální mzdy předmětem diskusí. Její zastánci, mezi něž se řadí odbory a levicově orientované politické strany, zdůrazňují její sociální aspekty a pozitivní vliv na snižování nezaměstnanosti. Díky minimální mzdě mají být lidé motivováni k vykonávání i podřadných prací, které by jinak nikdo nevykonával. Liberální a pravicově orientované strany naopak tvrdí, že se jedná o zbytečné regulační opatření deformující trh práce, které ve svých důsledcích spíše škodí, než pomáhá.

Přestože ODS se v minulosti nijak netajila svými názory, že minimální mzdu považuje za přežitek socialismu, který zaměstnavatelům zbytečně komplikuje život a omezuje svobodu podnikání, návrh na její zrušení by teď nepochybně jen zbytečně vyhrotil již tak dost napjatou politickou situaci. Ve hře jsou přitom důležitější témata – reforma daní, důchodového systému a zdravotnictví. Ve srovnání s nimi se zdá být zrušení minimální mzdy – alespoň prozatím – tématem zcela podružným.

Jak roste minimální mzda

Minimální mzda se od svého zavedení v roce 1991 téměř zečtyřnásobila. Zatímco v letech 1991 – 1998 rostla pomaleji než průměrné mzdy a na konci roku 1998 představovala zhruba 22,5 % průměrné mzdy, v posledních sedmi letech se dynamika jejího růstu podstatně zvýšila. V prvním čtvrtletí roku 2006 představovala již zhruba 40,1 % průměrné mzdy. Po červencovém zvýšení by minimální mzda měla činit zhruba 44 % předpokládané průměrné měsíční mzdy. Podle představ Ministerstva práce a sociálních věcí by se v budoucnu měla přiblížit dokonce polovině průměrné mzdy.

V období po roce 1999 zároveň došlo k odpoutání minimální mzdy od životního minima, které tvoří základ pro výpočet sociálních dávek. Právě tento trend měl významně posílit motivační roli minimální mzdy pro snižování nezaměstnanosti a zamezení zneužívání sociálního systému. Pro jednočlennou domácnost to platí beze zbytku. Domácnosti, jichž se minimální mzda a sociální dávky především týkají, však bývají početnější. U nich však zmíněná motivační role minimální mzdy dosud byla značně pofiderní.

Významnější impuls pro snížení počtu dlouhodobě nezaměstnaných, kteří byli zvyklí žít ze sociálních dávek, přinášejí zákony o životním a existenčním minimu a o pomoci v hmotné nouzi. Změna systému sociálních dávek, včetně změny konstrukce životního minima, má od začátku příštího roku více zvýhodnit lidi pracující za nízkou mzdu oproti těm, kteří se práci cíleně vyhýbají. Cílem změn bylo zajištění efektivnějšího a spravedlivějšího přerozdělení finančních prostředků mezi sociálně potřebné. Uvidíme, jak se ho podaří naplnit.

Vývoj průměrné a minimální mzdy a životního minima
Rok Průměrná mzda v Kč* Minimální mzda v Kč* Životní minimum pro jednočlennou domácnost v Kč*
1993 5 904 2 200 1 960
1994 7 004 2 200 2 160
1995 8 307 2 200 2 440
1996 9 825 2 500 2 890
1997 10 802 2 500 3 040
1998 11 801 2 650 3 430
1999 12 797 3 600 3 430
2000 13 614 4 500 3 770
2001 14 793 5 000 4 100
2002 15 866 5 700 4 100
2003 16 917 6 200 4 100
2004 18 041 6 700 4 100
2005 19 024 7 185 4 300
1.Q 2006 18 903 7 570 4 420

* Údaje k 31. 12.
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Český statistický úřad

Pomáhá, nebo škodí?

Zastánci i odpůrci minimální mzdy se shodují na jediném – že má přímý vliv na míru nezaměstnanosti. Paradoxně přitom jedni tvrdí, že minimální mzda se výrazně podílí na snižování nezaměstnanosti především sociálně slabých skupin obyvatel a posiluje jejich pozici na trhu práce. Druzí naopak uvádějí vcelku rozumné argumenty, proč růst minimální mzdy může nezaměstnanost naopak zvýšit a těm, které má chránit, spíše uškodit.

Jistotu o vlivu minimální mzdy na míru nezaměstnanosti nelze získat ani při pohledu do zahraničí. Mezi pěti zeměmi Evropské unie s nejnižší míru nezaměstnanosti jsou na jedné straně země, v nichž minimální mzda zavedena není (Dánsko, Rakousko), ale i země, v nichž minimální mzda zavedena je a navíc patří k nejvyšším (Irsko, Nizozemsko, Lucembursko). Kromě toho třeba ve Švédsku, které je státem s jedním z nejrozvinutějších sociálních systémů, minimální mzda zavedena není.

Jisté naopak je, že minimální mzda se v Česku týká jen relativně malého počtu lidí – podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí ji po červencovém zvýšení budou pobírat jen dvě až tři procenta zaměstnanců. Většinou se přitom jedná o lidi s nízkou nebo žádnou kvalifikací anebo se zdravotním či jiným handicapem, který jim neumožňuje získat lépe placenou práci. Chránit a podporovat tuto skupinu zaměstnanců na trhu práce je jistě žádoucí. Získat práci pro ni bývá problém, zvláště pokud o ni z nějakého důvodu přijdou a setrvají delší dobu doma na podpoře. Je však sporné, zda je zvyšování minimální mzdy tou správnou cestou.

Růst ceny práce přináší rizika

Zvýšení mezd vítají snad všichni zaměstnanci bez rozdílu věku, pohlaví a profese. Pokud dostanou přidáno proto, že se zvýšila produktivita jejich práce a jejich zaměstnavateli vzrostly tržby i zisk, je vše v nejlepším pořádku. Úplně něco jiného ale je, když zvýšení mezd zaměstnavateli někdo nařídí bez ohledu na jeho ekonomickou situaci. To se pak lehce může stát, že nárůst mzdových nákladů umocněný vysokými odvody na sociální a zdravotní pojištění pro něho nebude únosný a nezbude mu než začít propouštět anebo svůj podnik rovnou zavřít, popřípadě přemístit jinam.

Při propouštění přitom přijdou první na řadu právě zaměstnanci vykonávající jednoduché manuální práce, za něž pobírající minimální mzdu. Na rozdíl od kvalifikovaných pracovníků je lze v případě potřeby snadno nahradit, popřípadě situaci vyřešit dovozem polotovarů nebo v horším případě finálních výrobků ze zemí s podstatně levnější pracovní silou. Právě nárůst mzdových nákladů je třeba hledat za přesunem výroby textilu, elektroniky a dalšího zboží z vyspělých evropských zemí do Asie. Láci tamější pracovní síly je velmi těžké konkurovat.

Dalším z neblahých důsledků nárůstu minimální mzdy je mzdová nivelizace a s ní spojené omezení možnosti, jak zaměstnance motivovat ke zvyšování kvality a produktivity práce. Není-li možno kvůli konkurenci nárůst nákladů promítnout do ceny výrobku či služeb, nelze než šetřit a přerozdělovat. Proč by se pak měl zaměstnanec snažit podávat skvělé pracovní výkony, když za ně dostane skoro stejnou mzdu jako ten, který se v práci zrovna nepřetrhne? Snad jen kvůli tomu, aby nebyl propuštěn. Z osvědčené Bismarckovy metody biče a cukroví pak zůstává jenom ten bič, což není zrovna pozitivní.

V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že zvýšení minimální mzdy platí plošně ve všech odvětvích a na celém území republiky. Přitom je více než zřejmé, že s ohledem na oborovou různorodost mezd se změny minimální mzdy některých odvětví prakticky nedotknou a pro jiná budou klíčový význam. Například podle údajů Českého statistického úřadu v prvním čtvrtletí letošního roku byla nejvyšší průměrná měsíční mzda v odvětví finančního zprostředkování 43 808 Kč, zatímco v odvětví výroby oděvů a zpracování kožešin jen 9 466 Kč, což je 4,6krát méně. K tomu je třeba dále připočíst i rozdíly regionální.

Je čas na povolování opasků?

Hrubý domácí produkt utěšeně roste, inflaci i nezaměstnanost se daří držet na uzdě, kurs koruny je stabilní s mírně rostoucím trendem a příliv zahraničních investic neustává. Zkrátka české ekonomice se v poslední době nadmíru daří. Odstupující ministr práce a sociálních věcí Škromach se nechal slyšet, že růst ekonomiky je vhodnou příležitostí ke zvyšování ceny práce v Česku, čímž se vytvoří podmínky pro přechod z korun na eura. No – ještě že už se jedná o ministra odstupujícího.

skoleni_15_4

Nechci malovat čerty na zeď, ale tenhle stav určitě nevydrží věčně. Rizik, která mohou způsobit problémy, je celá řada – mezinárodní terorismus, vyčerpání surovin, změna klimatu, ptačí chřipka, Paroubek… Navíc Česko má zatím stále hodně co dohánět a na nějaké usínání na vavřínech není vhodná doba. Není třeba si nic namlouvat. Hlavním důvodem zájmu investorů o Česko je naše geografická a kulturní blízkost západní Evropě, relativní technická vyspělost, ale především laciná pracovní síla.

Stačí se podívat na stávající strukturu zahraničních investic v Česku. Většinou se jedná o montáž a pásovou výrobu. Přitom už nyní jsou slyšet hlasy, že se získáváním pracovníků pro nově vzniklé továrny jsou problémy a produktivita jejich práce není nejlepší. Pokud cena práce v Česku neúměrně vzroste, stávající výrobní a montážní závody se velmi rychle přesunou jinam. Kdyby k tomu došlo příliš brzo, tedy ještě v době, kdy nebude možno je nahradit sofistikovanější výrobou, mohlo by to mít pro českou ekonomiku fatální následky. Při zvyšování mezd – a především té minimální, nařízené státem – je třeba postupovat velmi obezřetně.

Souhlasíte se zvyšováním minimální mzdy?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Narozen v roce 1968. Absolvent FEL VUT obor jaderná energetika. Má mnohaletou praxi v soukromém i státním sektoru, zejména v oblasti Managementu a kontroly.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).