Pokud zaměstnanec nevytvoří hodnotu dostatečně velkou na to, aby si vydělal na svou mzdu, pak si má podnikatel tu práci dělat sám, protože evidentně nejde o náročný nebo kritický úkol. Pokud ano, holt hodnota toho zaměstnance je mnohem vyšší, než je podnikatel ochotný přiznat, i když zaměstnanec třeba nedělá přímo zisk. Typický příklad jsou účetní - k čemu vám jsou? Zisk vám nevytvoří pražádný. Ale je to náklad, který potřebujete, aby vaše firma mohla jet rychleji a účinněji.
Tudíž zaměstnavatel má buď zaměstnancům zaplatit dost, aby jim zajistil důstojný život, nebo si to má dělat sám. Pokud nezvládá, smůla, selhal a má zavřít krám, jeho problém. Potíž je, že podnikatelé neuvažují o tom, kolik odvedená práce stojí, ale jak za ni zaplatit co nejmíň. A to je pekelně zásadní rozdíl. Netřeba říkat, že ve snaze platit co nejmíň (ano, ve výsledku to jde z kapsy majitelů - čím víc dají zaměstnancům, tím míň zbude na jejich luxusy) jdou klidně i k prachobyčejnému vydírání - buď makej za to houno, co ti dávám, nebo si hledej jinou práci a když nenajdeš, třeba chcípni.