Z hlediska ekologie považuji za nutný základ jednoduché pravidlo, které má název 3R reduce-reuse-recycle, česky redukce-znovupoužití-recyklace. Tyto tři kroky tvoří základní ekologický prioritizovaný postup minimalizace odpadu a ochrany životního prostředí, přičemž důraz je kladen nejprve na snížení vzniku odpadu, pak na jeho opětovné použití a až nakonec na recyklaci jako poslední možnost.
Existují i rozšířené modely s dalšími „R“, které zahrnují například rethink (přehodnocení), refuse (odmítnutí nepotřebného), repurpose („znovuúčel“) apod., ale Reduce, Reuse a Recycle jsou základními pilíři ekologického chování. Zvažované zálohování směřuje pozornost k tomu nejméně důležitému kroku, bohužel dokonce na úkor prvních dvou.
Óda na vodu z kohoutku aneb Redukce jako nejdůležitější bod ekologie
Domnívám se, že nejekologičtější řešení ohledně pití je kupovat co nejméně pití v obalech. Prakticky všude máme k dispozici ekologičtější řešení, a to zejména „kohoutkovou vodu“.
I tam, kde z nějakého důvodu není voda úplně ideální, existují řešení, která vodu z kohoutku zkvalitní za zlomek ceny a nákladů kupované vody v obalech. Záleží na vaší citlivosti a místní vodě. Návodů, tipů je plný internet. Z mé vlastní zkušenosti stačí vodu nechat odstát pár desítek minut vodu a chuť vody z kohoutku je hned lepší. Pokud voda měla mírnou pachuť, používal jsem filtrační konvici.
Pokud jste stejně jako já ještě z doby socialismu zvyklí pít limonádu, minerálky, nehroťte to. Přechodové období ze zvyku pít různé sodovky mi trvalo několik let, jako každá odvykací kúra. Ale nyní jsem už pěkných pár let prakticky jen na vodě z kohoutku a to až tak, že v mnohých restauracích nevím, co si dát na pití: sladké vody už nechutnají, jiné nealkoholické nápoje, ani samotný alkohol či nápoje s kofeinem už prakticky nekupuji.
Omezováním pití kupovaných balených vod ušetříte denně relativně malé částky, které se nastřádají s jinými ušetřenými drobnými výdaji klidně do miliónových částek za život (třeba 205 Kč měsíčně udělají 2 miliony rozdíl v důchodovém fondu).
Navíc ekologie vody z kohoutku je výrazně lepší, než kupovat (ne)zálohované pití. Primárně jde o výrobu obalů, dopravu do obchodu, dopravu k vám, případně navíc dopravu zálohovaného obalu zpátky. Nekupováním pití také snižujete objem a váhu nákupu, což může být dělící kritérium, jestli pojedete na nákup autem, nebo pěšky či na kole.
Nicméně ani já nejsem s nakupováním v obalech na nule. Zaprvé tu máme suroviny, které voda z kohoutku nenahradí, např. mléko, kefír, rajčatový protlak. Za druhé občas o obal na vodu z kohoutku přijdu na cestách, tak nezbude než si nějaké to pití koupit.
Zálohování v zahraničí: občas obal vrátit nelze
Mým třetím důvodem, kdy kupuji balenou vodu, jsou delší rodinné dovolené, především v zahraničí. Nedává mi smysl z ekologického a prostorového hlediska převážet vodu autem na místo dovolené na celou dovolenou, natož převážet nějaké relativně objemné filtry – a také nelze vždy důvěřovat kvalitě pitné vodě na místě.
Ale i když je na zahraniční dovolené dostupný zdroj pitné vody z kohotku, nemusí být blízko a navíc potřebujete na začátek koupit nějaké nádoby, které se vám nejspíše nechce převážet (existují i skládací plastové pro ty, kdo ten plast z vody pak necítí jako já)
Říkejte si tomu, jak chcete, třeba lenost, pohodlí, přecitlivělost, ale především na dovolené nějaké balené pití kupuji. Ještě před pár lety nebyl problém, kdy na konci dovolené jsem část obalů vyhodil na místě, do části jsem napustil vodu na cestu a následně vyhodil do tříděného kontejneru v cíli.
Takže stejně koupíte pití a obaly a na konci dovolené zvažujete, jestli půjdete do obchodu před odjezdem odevzdat obaly nebo zálohy oželíte a vhodíte do nejbližšího kontejneru. A pokud nemáte v dohledné době další cestu do daného státu nebo se vám nechce třeba roky skladovat obaly doma, oželíte zálohy za obaly, ve kterých máte pití na cestu (ale také třeba vodu na umytí).
Bohužel situace se zhoršuje. Zálohový systém na obaly od pití byl zaveden v Německu v roce 2003 (aktuálně 25 eurocentů, cca 6 Kč). V Chorvatsku zálohování zavedli v roce 2006 (10 eurocentů, cca 2,50 Kč). Slovensko jej zavedlo v roce 2022 (15 centů, cca 3,6 Kč), letos Rakousko (25 eurocentů) a od 1. 10. 2025 také Polsko (50 polských grošů, cca 2,90 Kč).
Moje zkušenost např. z Chorvatska je taková, že obal nelze vrátit všude, kde ho prodávají. Např. v kempu na jihu Istrie je obchod Konzum, ale ten obaly, které prodává, nevykupuje. Odkážou vás na pobočku v nejbližším městečku 6 km daleko.
V tom lepším případě turista přijde o zálohu a vhodí „zálohovaný“ obal do tříděného odpadu, v tom horším do směsného odpadu, v nejhorším případě naštvaně hodí „zálohovaný“ obal kamkoliv, když už si to zaplatil…
I když se rozhodnete tam při zpáteční cestě zajet, můžete zjistit jako my, že zrovna dnes jim automat nefunguje a odkazují vás na jiný supermarket v okolí. Na další pokus jsme neměli chuť ani náladu. Navíc další zajížďkou redukujete význam vrácené zálohy a ekologiská stopa se taky zhoršuje.
E-mailová reklamace byla neúspěšná (problém byl i v tom, že nám účtovali jinou cenu, čehož bychom si bez problému se zálohami asi ani nevšimli). Prostě komplikovanější, sofistikovanější systém je víc fragilní a citlivý na chyby, poruchy. Takže pokud jezdíte do zahraničí, tam si občas kupujete nápoje z jakýchkoliv příčin a už obaly nevrátíte, nedobrovolně financujete zálohový systém.
Znovupoužití
Priorita by měla být především na redukci kupování, ale nějaké množství obalů si člověk stejně koupí, takže poté je vhodné před recyklací využít znovupoužití a tím opět ušetřit ekologické náklady.
Když už ten obal z nějakých důvodů vznikl, dává smysl se zamyslet, jestli to, co už jsme vyrobili a primárně použili, nedokážeme znovu použít, a tak zabránit, aby se něco dalšího jiného vyrobilo navíc. Jsou to především různé skleněné, ale i plastové nádoby primárně určené právě na nápoje. Vyzkoušel jsem je, používal, např. láhve dánského výrobce Retap, kterou jsou sice lehčí, ale jsou křehčí, ale také řádově dražší. Navíc, původní sliby ohledně bezplatné výměny se postupně „upravovaly“.
Lépe je proto používat levné, široce dostupné sklenice od kefíru, rajského protlaku nebo šťáv. Jejich rozbití vás ani životní prostředí nebolí – před jejich recyklací jste vložili fázi znovupoužití a ušetřili výrobu nějaké té „Retapky“ či jiné komerční designové láhve.
Současný systém nezálohování, tedy využívání kontejnerů na tříděný odpad, je kompatibilní s principem reuse – znovupoužití. Mnozí lidé jednorazové PETky či sklenice používají opakovaně. Plast sice není k tomu primárně určený, nicméně také jsem jej využil několikrát, když se mi rozbila má sklenice: v nejbližším obchodě jsem si koupil PETku nebo lépe sklenici s pitím, po vypití ji využíval na vodu z kohoutku než jsem dojel domů, kde jsem se vrátil ke sklu, ze kterého mi voda víc chutná a které se dá mýt v myčce.
Místo pro vrácení zálohovaných obalů. Dlouhé fronty lidí, kteří u sebe často mají velké pytly s obaly jsou zcela běžné. U vrácení si počkáte i desítky minut. Lidl, Craiova, Rumunsko (12. 09. 2025)
Odpad na hraní
Ani PETka nemusí skončit hned v tříděném kontejneru, děti si z různobarevného platu vyrábějí různorodé výrobky, ozdoby a teprve pak skončí v plastu.
V kroužcích pro děti jsem viděl mnoho dalších způsobů použití. Viděl jsem improvizované trychtýře z PET lahví, plašiče ptáků, veselé větrníky, viděl jsem i „skleník“ vyrobený z PET flašek. Na stavbách jsou vidět použité PETky po naplnění vodou jako závaží pro zatížení krycích plachet – je to jednoduché, efektivní.
Toto znovupoužití může ovlivňovat ukazatele recyklace, protože to, co jste koupili v jednom roce, se vyhodí i za několik let a mezitím to chybí v ukazatelích. Když se chováme ekologicky prostřednictvím znovupoužití (např. hračky, ozdoby, které znehodnotí plast z pohledu recyklace, ale ušetří jiný materiál, který by se musel jinak vyrobit), to vše se projevuje v ukazatelích prakticky stejně, jako když se chováme naprosto neekologicky.
Zálohovací systém není s tímto mezikrokem znovupoužití kompatibilní, protože po zmačkání, rozstříhání PET láhve ji nelze vrátit. Ani opakované použití pro pití není 100% kompatibilní, protože delší používání znamená, že se dřív či později odstraní, vybledne, znečitelní etiketa a etiketa je přitom podmínkou vyplacení zálohy nejen u PET lahví. Samotná etiketa navíc moc nesnese hrubější zacházení, nošení volně v zavazadle, delší používání. Nosíte si v zahraničí s sebou v záloze lepidlo, abyste ji přilepili a zálohovaný obal mohli vrátit…?
Zálohovací systém mě proto motivuje používal sklenice jednorázově, resp. demotivuje od skutečně ekologického chování v pořadí 3R.
Zálohované obaly jsou dražší pro všechny
Zálohový systém je dražší pro obchodníky, pro zákazníky, komplikuje situaci obcím. Že vás ekonomika nezajímá, důležitá je ekologie? Cena je do značné míry zjednodušený ukazatel, jak je co ekologické.
Náklady na prostor a dopravu vždy mají zvýšené náklady na ekologii. Nezapomeňme na náklady na výrobu všech těch automatů pro vrácení obalů, jejich údržbu a provoz. Náklady na skladování obalů znamenají přistavení dalších prostor, často aspoň nějak vytápěných – a tyto náklady navíc ani nejsou nikde vidět, protože se rozloží mezi mnoho drobných obchodníků, kteří by se s nimi museli poradit.
Zálohový systém způsobuje škody už nyní, kdy se s ním jen hrozí, že bude, protože se tím logicky zastavily investice do třídění aneb jak pouhá iniciativa, která se opakovaně projednává, je kontraproduktivní, protože nepřímo zastaví investice.
Další pohled na problematiku třídění odpadů ukazuje facebookový příspěvek starosty Velkých Pavlovic, ve kterém vysvětluje, proč město cíleně redukuje stanoviště kontejnerů. V zásadě je cílem redukce vyšší kvalita třídění, méně nepořádku a cizího odpadu, nižší náklady a jednodušší logistika.
Zálohované obaly po výkupu. Lidl, Craiova, Rumunsko (12. 09. 2025)
Chyba, vlastnost, nebo obojí?
Na závěr se rozloučím se slibovaným ověřeným tipem pro cestovatele. Sice na jednu stranu jsme biti ve formě nevyužitých záloh, nicméně nyní nějakou dobu můžete jednorázové obaly koupené v ČR bez zálohy vracet na Slovensku. Můžete si tak vyzkoušet, jak by fungovalo zálohování, aniž byste museli platit poplatky na zálohování. Vyzkoušet, co to znamená schraňovat obaly jako plechovky, PETky, jak jsou citlivé na pěchování, narozdíl od skla. Stačí se dívat po obalech označených slovenskou zálohovací značkou.
Logo slovenského zálohovacího systému na nápojové obaly.
Pozor, stejný výrobce může mít své obaly bez slovenské značky i se slovenskou značkou. Slovenský symbol Z najdete např. u obalů
- Staropramen (klasika i řada Cool),
- Birell,
- Litovel,
- Bruncvík (pivovar Nymburk),
ale velmi často také u zahraničních výrobců. Protože jde jen o 15 eurocentů nemá smysl kvůli tomu jakkoliv preferovat obaly s tímto symbolem nebo schválně na Slovensko jet, ale když už tam budete mít cestu, vezměte tyto obaly s sebou. Vyzkoušejte si předem, co vše znamená vnucovaný zálohovací systém, co nám někteří chtějí vnutit za neřešení.
Otázkou je, jestli je to bug (chyba), feature (vlastnost) nebo both (obojí). Mám dojem, že příchutě, které se moc neprodávají, se vyrábí jednotně pro Česko i Slovensko a u těch, které se prodávají více, výrobce investuje do dvou různých obalů. Což má zcela jistě ekonomické důvody, nejde to, že např. plechovky musí mít dva vzhledy, ale musí se striktně odlišovat, kam který vzhled půjde.
Je tu ale další zajímavost: nikdo neví, kolik lidí nakupuje plechovky v Česku a vrací je na Slovensku. Což znamená, že se vytváří dojem, že v Česku se méně recykluje, než je realita a naopak na Slovensku se vytváří dojem, že se více recykluje, než je realita. Přitom srovnání Česka a Slovenska se bude nejspíše uvádět jako argument pro zálohování: vidíte, jak se na Slovensku se zálohováním dobře recykluje a přitom v Česku nic moc. Je to zanedbatelné? Kdo ví.
Je za tím úmysl příznivců zálohování mezi výrobci? Nebo úmysl takto lobovat penězi za vyzvednuté zálohy navíc? Nebo spíše je to zabití dvou much jednou ranou, kdy se ušetří náklady na rozdílné vzhledy a navíc se téměř neviditelně zlepší čísla zálohování. A tato čísla jsou samozřejmě důležitější pro srovnání, protože Česko a Slovensko má k sobě zákony i náturou výrazně blíž, než třeba srovnání Česka s Německem nebo Rakouskem.
Ať už je to, jak chce, pokud jezdíte mezi Českem a Slovenskem (nebo někdo ve vaší blízkosti) a pokud vám chutná některý výrobek se slovenským zálohovacím symbolem, máte možnost získat cashback ve výši 3,60 Kč z každého balení.
ČLÁNKY DO MAILU