Hlavní navigace

Měli vliv na peníze běžných lidí. Seznamte se s ekonomickými teoriemi a jejich autory

24. 4. 2019
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Depositphotos
„Šedivá je teorie a zelený je strom života“. To znamená, že žádná ekonomická teorie nemůže dát stoprocentní návod na správné provádění ekonomické politiky.

Ekonomie je věda, která se zabývá ekonomickými statky, jejich výrobou, distribucí a spotřebou. Jinak řečeno, také ekonomické procesy zkoumá řada odborníků, kteří vytvořili mnoho ekonomických škol. Jejich závěry mají úzkou souvislost s prováděním praktické ekonomické politiky každého státu.

Bez znalosti ekonomických teorií se ale nemůže obejít žádný zájemce o ekonomickou problematiku. Proto se vás budu snažit v následujícím textu stručně seznámit s těmi ekonomickými teoriemi, které osobně považuji za nejdůležitější – seřazeny jsou podle časového hlediska. Tento text doplňuje můj článek Je lepší rozhazovačný stát, nebo volná ruka kapitalismu?

David Ricardo (1772–1823)

Ricardo byl britský ekonom, který prosazoval volný, otevřený trh. Navázal na Smithovu teorii absolutních výhod a přišel s teorií komparativních výhod. Významná je také jeho teorie pracovní hodnoty a zákon o klesající míře zisku.

Nebyl spokojen s tím, jak Smith konstituoval ekonomickou vědu, protože nebyla dost přesná, a proto nedefinoval přesně pojmy, které používal. Ricardo vytvořil klasickou politickou ekonomii na bázi deduktivně abstraktní, nepoužíval žádné empirické důkazy, neuchyloval se k historii – byl prvním ekonomem, který pracoval tímto způsobem. 

John Stuart Mill (1806–1873)

J. S. Mill byl anglický filosof, politický ekonom a také liberální politik, který (stejně jako Ricardo) navázal na práce Adama Smithe. Jeho otcem byl klasický ekonom James Mill (1773–1836).

Mezi nejvýznamnější díla Johna Stuarta Milla patří spisy O svobodě (z roku 1859), Úvahy o vládě ústavní (z roku 1861) a Utilitarismus (z roku 1863). Zasadil se o uznání významu psychologie v systému věd. Zabýval se rovněž národohospodářskou politikou.

Svými teoriemi ovlivnil tzv. fabiánskou školu a také prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeho manželku Charlottu.

Mnohé myšlenky J. S. Milla byly poměrně originální:

  • Přimlouval se za redistribuci bohatství státem, ovšem s minimem byrokracie – formou nepodmíněného příjmu všem občanům.
  • Namísto myšlenky trvalého hospodářského myšlenku růstu stacionárního. Nadto zpochybňoval soukromé vlastnictví přírodních zdrojů a
  • Byl rovněž propagátorem družstevnictví – v roce 1852 se dokonce zasadil o přijetí prvního britského družstevního zákona (který – samozřejmě v mnohokrát novelizované podobě – v podstatě platí i v současné době).

Rakouská škola

Jedná se o školu ekonomického myšlení, která vznikla v průběhu 19. století v dílech vídeňských ekonomů Carla Mengera (1840–1921), Friedricha von Wiesera (1851–1926) a Eugen Böhm-Bawerka (1851–1914). Její vliv zasahuje také do jiných vědeckých oblastí (např. do filosofie, do etiky nebo do práva) a představuje tak ucelený myšlenkový proud.

Od ostatních ekonomických škol se odlišuje zejména svojí metodologií, jejíž podstatou je analýza lidského jednání neboli praxeologie a využívání deduktivní logiky. Je skeptická k využívání empirických metod v ekonomii (zejména ke statistickým metodám nebo k laboratorním experimentům), avšak někteří její moderní představitelé se jim nebrání.

V současnosti je rakouská škola alternativním proudem k hlavnímu ekonomickému proudu představovanému neoklasickou syntézou. Politicky se její představitelé většinou řadí ke klasickému liberalismu nebo k libertanismu.

Neo-keynesiánci

Na teorie J. M. Keynese v současnosti navazují tzv. neo-keynesiánci (nebo post-keynesiánci), kteří Keynesovy teorie obohacují o nové zkušenosti a aplikují je (s větším či menším úspěchem) na současné ekonomické problémy.

Mezi neo-keynesiánce je přiřazován např. kanadsko-americký ekonom John-Kenneth Galbraith (1908–2006), který politicky patřil k představitelům tzv. sociálního liberalismu.

Dalším významným neo-keynesiáncem je Paul Anthony Samuelson (1915–2009). Je to autor mezinárodně uznávané učebnice ekonomie (Economics), jeden z hlavních představitelů neoklasické syntézy a nositel Nobelovy ceny z roku 1970. Přispěl k rozvoji matematické ekonomie, teorie chování spotřebitele, teorie všeobecné ekonomické rovnováhy a rovněž zformuloval model akcelerátoru a multiplikátoru.

Dalším významným neo-keynesiáncem je John Kenneth Galbraith (1908–2006), který se významnou měrou podílel na tvorbě hospodářské politiky USA ve druhé polovině 20. století. Ve svých knihách i článcích byl rovněž úspěšným popularizátorem ekonomie.

Monetarismus

Monetarismus je ekonomická teorie, která zdůrazňuje význam peněz, a to včetně jejich samoregulační funkce, a která odmítá státní zásahy do ekonomiky. Autorství názvu monetarismus je připisováno americkému ekonomovi Karlu Brunnerovi (1916–1989), který jej poprvé použil v roce 1968.

Monetarismus patří jednoznačně k liberálním směrům, zdůrazňujícím laissez-faire. Z jistého úhlu pohledu se jedná o rakouskou školu (popsanou výše), avšak monetarismus je skutečné liberální filozofii poměrně vzdálen.

Oproti americkým monetaristům se evropští, zejména pak britští, monetaristé více soustředili na problematiku otevřené ekonomiky, zejména pak měnových kurzů. Monetaristé upřednostňují plovoucí kurzy.

skoleni_15_4

Tento směr je nejstarší a nejvlivnější z neokonzervativních teorií; někdy bývá označován jako monetarismus I nebo jako friedmanovský monetarismus.

Počátky této teorie spadají do poloviny 50. let minulého století, nejvíce byla rozpracovávána v 60. a 70. letech a v první polovině 80. let měla významný vliv na (zejména ekonomickou) politiku mnoha zemí. Od druhé poloviny 80. let minulého století vliv monetarismu slábne.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se dlouhodobě věnuje tématům bankovních služeb.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).