Hlavní navigace

Názor k článku Má stát platit za svoje chyby, i kdyby šlo o sto miliard? od Jirka - Ale jistě. Dokud to byla myšlenka soukromých konkurujících...

Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.

  • 13. 1. 2010 23:27

    Jirka (neregistrovaný) ---.a1m.cz

    Ale jistě. Dokud to byla myšlenka soukromých konkurujících si a pověst riskujících bank, pak vše fungovalo. Bankovky tak byly poukázkami na zlato. Papírek stvrzující, že jeho držitel má v úschově v bankovním sejfu dané množství zlata, které si může kdykoli vybrat. Pokud takoé potvrzení bylo od banky s dobrou pověstí, prodejci ochotně přijímali tyto papírky místo fyzického zlata.
    V této době pokud banka bez souhlasu majitele zlato někomu půjčila, dopouštěla se podvodu, Natož kdyby to samé zlato půjčila více lidem najednou, jako je to běžné dnes.
    Úrokovou míru neurčoval od stolu nějaký centrální plánovač. Byla to prostě tržní cena peněz. Rovnovážná cena při které se vyrovnaly objemy peněz, které si (za ten úrok) lidé chtěli uložit (odložit spotřebu) a které si jiní za ten úrok chtěli půjčit (na investici). V takové době prakticky nemohly vznikat bubliny a ekonomický cyklus (střídání boomu a recese) byl sotva znatelný.
    Pak ale někteří bankéři začali podvádět a stát místo aby je zavřel, tak (velmi rád) ustanovil centrální banku a postupně i ničím nekryté „peníze“. Tento experiment v plné síle začal až někdy v sedmdesátých letech minulého století – i když kroky k němu byly postupné – včetně zločinných excesů jako vyvlastnění zlata s trestem ročního vězení pro ty občany, kteří své zlato neodevzdají eráru. No a éra tohoto experimentu se pomalu chýlí ke konci. Bohužel to asi bude velmi bolet. Hlavně ty, kteří své úspory mají ve státních papírcích – jak „penězích“, tak dluhopisech. Cena obojího se brzy bude blížit ceně sběrné suroviny. Ale nikdo nemůže tvrdit, že neměl možnost se na tuto změnu připravit. Zlato i stříbro lze běžně koupit a dovolit si ho alespoň v nějakém množství (jako třeba třicetiprocentní část svého portfolia) může v podstatě každý.
    Řekl bych, že heslo „spořím si na penzi v těch penězích, které tehdy jako jediné budou platit“ není vůbec špatné. Ostatně to, že naše generace (skoro) žádnou penzi od státu nedostane, to už otevřeně říkají prakticky všichni ekonomové. Spíš je divné, jakým právem nás tedy nutí do té státní pyramidové hry přispívat a ještě divnější je, že si to naše generace nechá líbit. Je třeba doufat, že státní bankrot a kolaps penzijních a sociálních systémů přijde co nejdříve a že si potom již budeme moct spořit samostatně a ne strkat naše výdělky do černé díry státního letadla.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).