Názor k článku Lucie Urválková, UNIQA: Češi si stále pojišťují spíše majetek než život od Patrik Chrz - Tak není to úplně přesné. Před několika lety...

Tak není to úplně přesné. Před několika lety jsem nechal známé dělat návrh smlouvy na pojištění jí a jejich dvou dětí na 2 miliony (s progresí na 10 milionů) a pro všechny tři dohromady to stálo někde kolem 450 Kč měsíčně http://forum.mesec.cz/index.php?topic=2168.0 ). Samozřejmě tam nebyly "drahé drobnosti" typu plnění v řádu stokorun za den při pracovní neschopnosti a pobytu v nemocnici, atd a šlo jen o pojištění smrti úrazem a trvalých následků, ne o běžnou smrt (např. nemocí), nicméně stále je to dražší, než pojištění domu.

Dalším kamenem úrazu je naprostá nepřehlednost životních a úrazových pojistek (jak píše Jan). Běžný klient není schopen pochopit co má vlastně pojištěno, na jaké částky a kolik za jednotlivé součásti pojištění platí, zvláště, je-li sjednáno rezervotvorné (tedy chybně - http://zpravy.aktualne.cz/finance/pojisteni-neni-sporeni-varuje-ceska-narodni-banka/r~40f4d3a8566311e3b044002590604f2e/ nazývané "se spořením") pojištění. Z toho důvodu také nedokáže porovnávat jednotlivé pojistky a pojišťovny mezi sebou.

Zatímco na povinné ručení (hlavně) a havarijní pojištění existují různé více či méně přesné srovnávače, něco podobného rozsahu v oblasti životního nebo úrazového pojištění zkrátka nenajdete. Ostatně pojišťovny o to ani nestojí, životní (a rezervotvorné zvláště) pojištění je zlatým dolem jak pro pojišťovny, tak pro všechny, kdo se na tomto řetězci prodeje živí, tedy hlavně různé finančně-poradenské MLM společnosti více či méně cizokrajných názvů (OVB, AWD, Partners, Fincentrum, Broker Consulting, atd). Ono se pojišťovnám nelíbí ani srovnávače na majetková pojištění (http://www.mesec.cz/clanky/pojistovny-uzaviraji-tajne-dohody-chteji-drazsi-povinne-ruceni/), ale zatím to vypadá, že jim nedokáží úspěšně čelit (naštěstí)

Další věcí je to, že zatímco v případě majetku dostane klient (alespoň teoreticky) adekvátní náhradu (tedy byl mi zničen/poškozen/od­cizen majetek v adekvátní hodnotě a já dostanu tuto hodnotu), v případě života a zdraví jsou tou náhradou pořád jen peníze, které sice nejsou na škodu, ale problém zpravidla nevyřeší. I když odhlédneme od osobního pohledu (nepohyblivý prst mi žádné peníze nenahradí), náhrada jen velmi vzdáleně odpovídá komplikacím, které úraz/nemoc/smrt přinese (zatímco lesní dělník toto omezení na výplatní pásce nijak nepocítí, u člověka pracujícího s počítačem může jít o podstatný handicap a u hudebníka to může znamenat konec kariery), přitom všichni tři dostanou stejné plnění. A naopak, s pochroumanou nohou, kdy budete sotva chodit (natož se třeba ohnout nebo udělat dřep) nebudete rozhodně moci kácet stromy, při hraní na většinu nástrojů to bude jen překonatelná obtíž a v kanceláři to "ani nepoznáte". A pojišťovny v naších kotlinách nějaké individuální smlouvy moc nenabízejí a i kdyby, opět většina lidí naprosto nezvládne dát dohromady požadavek, co by vlastně potřeboval.

A v neposlední řadě je tu funkce státu. Když vám ukradnou auto nebo shoří barák, nikdo vám nic nedá (pokud nejde o nějakou hromadnou událost typu stoleté povodně, kdy došlo, dle mého názoru, k nespravedlivému zvýhodnění jedněch - poškozených zrovna o těchto povodní, na úkor jiných - poškozených jindy), když se v důsledku úrazu stanete plně invalidními, stát se o vás postará. Pravda, ne zrovna luxusně, ale alespoň něco.