Hlavní navigace

Letní idylka žene ceny rizikových aktiv stále výše

Jan Čermák

Zatímco akciové trhy včera vystoupaly na několikaměsíční maxima, volatilita, jakožto ukazatel tržního rizika, se propadla na úrovně naposledy pozorované před finanční krizí v roce 2007.

Momentálně roste vše co má, anebo alespoň potenciálně slibuje nějaký výnos. Proto se konec konců daří českým aktivům – zpevňuje koruna, pražská burza roste a vládní dluhopisy jsou rovněž nekřesťansky drahé.

Zajímavé přitom na náhle letní pohodě je, že se dostavila v okamžiku, kdy relevantní konjunkturální data ze světové ekonomiky jsou stále poměrně slabá a indikují další zpomalování růstu. Růst cen aktiv v tom lepším případě může hnát výše očekávání, že prohlubování hospodářského útlumu se brzy zastaví a trhy již s předstihem věští obrat v trendu. Druhé méně pozitivní vysvětlení pak spočívá v tom, že centrální bankám se podařilo dostat do finančního systému obrovský balík likvidity, který se v okamžiku, kdy opadá největší strach z možné katastrofy uvnitř eurozóny, dává do pohybu.

Mít zaparkovanou hotovost či skoro hotovost na účtech s nulovým (někdy dokonce i negativním) úrokem má totiž smysl pouze v okamžiku velké obezřetnosti, kdy se dotyčný subjekt bojí, že se kdykoliv může dostat do likviditních problémů. Pokud však tyto obavy pominou, pak nemá smysl smířit se s nulovými úroky, které fakticky znamenají, že při inflaci 2–3 % akceptujeme hluboce zápornou reálnou úrokovou sazbu.

Letní idylka na finančních trzích podpořená na jedné straně příslibem centrálních bankéřů k další expanzivní akci a na straně druhé naprosto prázdným emisním kalendářem italského a španělského státu tak sesadila hotovost z královského trůnu. Pochybujeme však, že tento idylický stav vydrží déle než za horizont prázdnin. Nové přestřelky uvnitř eurozóny (viz např. rozhodování německého ústavního soudu o fondu ESM) a nejistota před americkými volbami by mohly být dobrou záminkou k tomu si vybrat letní zisky.

Našli jste v článku chybu?