Hlavní navigace

Kvůli podezření na pašování diamantů musel požít projímadlo a jít dvakrát na CT. Má nárok na odškodnění?

9. 12. 2021
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Někdo dal celníkům na letišti echo, že pasažér pašuje diamanty, které spolknul. CT po zadržení vzbudilo podezření, ale nakonec se zjistilo, že šlo jen o vaječné skořápky. Má podezřelý nárok na odškodnění za dvojí CT vyšetření a konzumaci projímadla?

Cestující, který přiletěl na pražské ruzyňské letiště, byl bezprostředně po svém příletu z Venezuely zadržen. Souhlas k tomu celním, resp. policejním orgánům dal státní zástupce. Na základě informace operativně získané ze zahraničí existovalo podezření, že muž ve svých tělních dutinách dovezl surové diamanty, čímž se dopustil trestného činu porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou (§ 261 odst. 1 trestního zákoníku).

Zadržený byl následně převezen do Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kde byl po konzultaci s lékařem podroben vyšetření výpočetní tomografií („CT vyšetření“). Při něm byla v jeho tenkém střevě zjištěna přítomnost dvou neznámých tělísek malých rozměrů.

Aniž k tomu byl fyzicky nucen, požil v zájmu urychlení procesu vyloučení zjištěných tělísek z těla téhož dne dávku projímadla, načež druhého dne ráno mu bylo provedeno další CT vyšetření a poté mu byla podána další dávka projímadla.

Co může způsobit udání a špatně oloupané vejce

Jenže když podezřelé předměty zadržený vyloučil z těla, vyšlo najevo, že se jedná o vaječné skořápky. Stížnosti na policejní orgány byly marné. Ani soud prvního stupně, ani odvolací soud nepřiznal muži odškodnění 100 000 Kč, které požadoval, za zásah do své tělesné integrity. Obrátil se tedy na Nejvyšší soud.

V dovolání k němu muž zpochybnil, že projímadlo po CT vyšetření požil dobrovolně, jenže na takovou argumentaci už bylo u Nejvyššího soudu pozdě. V dovolání nelze konstruovat jiný skutkový stav, než jak ho zjistily nižší soudy.

Lze argumentovat nesprávným právním posouzením věci. Námitkou, že šlo ze strany policejních-celních orgánů o nesprávný úřední postup, už se Nejvyšší soud zabýval, z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné. Jenže pán stejně neuspěl.

Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 1 věty první zákona č. 82/1998 Sb.). Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. (čl. 7 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb.) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (čl. 10

Co si mohou orgány činné v trestním řízení dovolit

Jenže podle § 114 odst. 1 trestního řádu je prohlídce těla povinen se podrobit každý, je-li nezbytně třeba zjistit, zda jsou na jeho těle stopy nebo následky trestného činu.

Je-li k důkazu třeba provést zkoušku krve nebo jiný obdobný úkon, je osoba, o kterou jde, povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev nebo u ní provedl jiný potřebný úkon, není-li spojen s nebezpečím pro její zdraví. (Odst. 2.)

Odběr biologického materiálu, který není spojen se zásahem do tělesné integrity osoby, jíž se takový úkon týká, může provést i tato osoba nebo s jejím souhlasem orgán činný v trestním řízení. Na požádání orgánu činného v trestním řízení může tento odběr i bez souhlasu podezřelého nebo obviněného provést lékař nebo odborný zdravotnický pracovník.

Nelze-li úkon (podle odst. 1 až 3) pro odpor podezřelého nebo obviněného provést a nejde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity, je (podle odst. 4) orgán činný v trestním řízení oprávněn po předchozí marné výzvě tento odpor překonat. Policejní orgán potřebuje k překonání odporu podezřelého předchozí souhlas státního zástupce. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu. O tom všem musí být obviněný poučen.

Ústavně zaručené právo na ochranu nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí tak není bezbřehé, i když zásah do tohoto práva může být uskutečněn pouze na základě zákona. V posuzovaném případě postup policejních orgánů vycházel z existence důvodného podezření, že muž ve svém těle dovezl do České republiky surové diamanty. Zákonný podklad pro zásah do zmíněných ústavně garantovaných práv chtěl žalobce nalézt v § 114 trestního řádu.

K pasivnímu strpění úkonů může být obviněný přinucen

Ústavní soud rozlišuje dva okruhy trestněprocesních úkonů, z nichž jedny jsou charakterizovány aktivitou obviněného, k nimž nesmí být pod hrozbou sankce donucován (napsání rukopisného textu, chůze a jiné motorické zkoušky sledující koordinaci pohybů, plnění úkolů souvisejících s vyšetřovacím pokusem apod.).

Druhý okruh zahrnuje úkony, jichž je podezřelý toliko pasivním objektem a k jejichž strpění jej lze zákonnými prostředky přinucovat (jedná se o důkazy získané od obviněného, které existují objektivně, nezávisle na jeho vůli, tj. např. dechové zkoušky, odběr moči nebo odběr vlasů či tkáně pro účely testů DNA).

V souvislosti s vymezením úkonů pasivní (neaktivní) povahy přitom Ústavní soud vyšel mj. i ze zahraničních právních úprav, v rámci nichž poukázal též na judikaturu Nejvyššího soudu USA, která mezi tyto úkony řadí i násilné snímání otisků prstů, vyšetření těla rentgenem, svlečení oděvu za účelem ohledání tetování, sejmutí otisků zubů, sejmutí brýlí při rekognici nebo navlečení masky.

Rozlišuje se přinucení k aktivnímu jednání a k pasivnímu strpění

Ústavní soud dále uvedl, že důkazy získané na základě úkonů dle § 114 trestního řádu spadají do kategorie důkazů, které existují nezávisle na vůli podezřelého, tj. těch, jež lze za splnění určitých podmínek získat i za pomoci zákonného donucení.

Jedná se o postupy, jejichž provedení podezřelý pouze snáší, nejčastěji má toliko povinnost strpět zajištění objektivně existujícího vzorku hmoty. Tělo podezřelého je pasivním objektem ohledání, nevyžaduje se žádná jeho aktivní součinnost. Dostavení se a samotná účast na úkonu za „aktivní jednání“ ve výše uvedeném smyslu považováno není, stejně jako vykonání normálních fyziologických funkcí (například při odběru dechu, moči nebo vzorku hlasu).

Zhodnocení případu

K povaze CT vyšetření Nejvyšší soud ČR v rozsudku (ze dne 29. 6. 2021, spis. zn. 30 Cdo 1049/2021) uvádí, že se jedná o standardní lékařský úkon umožňující za použití rentgenového záření zobrazit tělo vyšetřovaného v sérii řezů, přičemž výsledný obraz vzniká matematickou rekonstrukcí z řady rentgenových projekcí získaných postupně z různých úhlů.

Vyšetřovaný při tomto úkonu leží, jeho tělo je pouze pasivním předmětem zkoumání a není od něj vyžadována žádná aktivní činnost. Současně se jedná o úkon bezbolestný a neinvazivní, neboť se jím nikterak nezasahuje do tělesné integrity vyšetřovaného.

A tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je-li CT vyšetření osoby podezřelé ze spáchání trestného činu prováděno za situace, na niž dopadá § 114 trestního řádu, tj. nikoliv na základě lékařské indikace, nýbrž pro potřebu objasnit, zda nedošlo ke spáchání trestného činu, není k jeho realizaci nutný výslovný souhlas vyšetřovaného, ba dokonce lze vyšetřovaného k takovémuto úkonu v případě jeho odporu též přinutit (§ 114 odst. 4 trestního řádu).

skoleni_8_6

Absence výslovného souhlasu vyšetřovaného s provedením takového CT vyšetření tedy nesprávný úřední postup policejních orgánů (ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) nezakládá.

Předmětné vyšetření však musí být i za popsaných podmínek vždy provedeno postupem lege artis, přičemž současně nesmí představovat nepřiměřené riziko pro zdraví vyšetřovaného. Muž byl vyšetřen před CT snímkováním lékařem, sám označil svůj zdravotní stav za dobrý a pozdější zpochybnění svého dobrého stavu, když muž tvrdil, že byl nepříznivý, zase NS nepřijal jako skutkovou otázku, kterou se NS na základě dovolání nezabývá. Zadržený muž podrobený uvedeným vyšetřením tak nárok na odškodnění nemá.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).