Dělat maximum proto, aby se tam člověk nikdy nedostal. Tj. být samostatný až do konce života. Buď zemřete stejně v nemocnici (přes 90% všech zemřelých) nebo raději si lehnout na železniční koleje. Než různé starobince. V ČR na rozdíl od Rakouska a Německa je to pestrá směs většinou nuzných ubytoven. Na tento byznys je u nás napojeno mnoho neseriózních podnikavců a dle toho to také tak vypadá. ČR je Balkán ve všem.
To není univerzální pravda. Záleží hodně na člověku a na domovu seniorů. Být soběstačný je totiž jedna věc, ale mít společenský život je něco jiného. K čemu je vám platné že si zvládnete nakoupit a uvařit, když pak celý den jen sedíte u televize, prohlížíte stará alba a vzpomínáte na vaše přátele a spolužáky, co tu už nejsou? Sice vám dvakrát do týdne dojede někdo z rodiny, ale to nestačí. To už není život, to je přežívání.
Oproti tomu v domově seniorů nejste sám. Každý den se tam něco děje, je tam plno společenských akcí a ve společenské místnosti prakticky vždy je někdo, s kým se dá mluvit. A hlavně jsou to lidé +/- ve vašem věku, takže je s nimi o čem mluvit.
Na každého to působí jinak. Silného introverta to může docela deptat, ale pro většinu lidí je to povzbuzení.
A stejně tak je obrovský rozdíl i mezi domovy seniorů - někde je uklizeno, usměvavý a ochotný personál, světlé místnosti, společenská místnost pohodlně vybavená i s knihovnou, hezké okolí s možností posezení třebas ve velkém altánku. Jinde je to ale depresivní prostředí připomínající spíše nemocnici nebo LDN, lidé nikam moc nesmí a i kdyby směli, tak tam není co dělat, protože je všechno zašlé, ponuré, špinavé a rozbité. Do takového jít je skutečně spíš za trest.
Jestli chcete vidět hezký domov seniorů, tak hodně dobrý byl ten v Novém Strašecí. Mají i Alzheimer centrum, takže berou i klienty s pokročilou demencí. A snaží se se všemi pořád něco podnikat. Hodně legrační mi přišlo, že tam pro klienty provozují i "kavárnu" a "obchod". Ale na staré lidi to působí moc dobře, obzvláště na ty s demencí - dělají povědomé věci.