Každý už asi někdy slyšel o případech českých turistů, kteří byli nuceni na některém z hraničních přechodů vysypávat obsahy svých peněženek a vysvětlovat nechápavým celníkům, že tahat s sebou na dovolenou v kapse osmdesát tisíc je nesmysl.
Celá věc se má tak, že tyto předpisy, ač to mnoho lidí vůbec neví, platí téměř po celé Evropě. Země si jednoduše stanovují minimální finanční obnos na osobu na den, který vyžadují po příchozích turistech. Smysl podobného kroku spočívá samozřejmě v tom, aby byl turista vždy schopen postarat se sám o sebe a aby se do země nesjížděla individua, která by z existenčních důvodů mohla provozovat kriminální činnost jako jedinou možnost obživy.
Nicméně se jedná o pravidlo značně zastaralé. Běžná praxe se naučila jej ignorovat a je velmi výjimečné, setkáte-li se s jeho důsledným vynucováním. Když se s ním ale setkáte, obvykle to stojí za to. Nejčastějším problémem bývá to, že doby, kdy šlechtic jel v kočáře do Vídně a vezl si pytel zlaťáků za pasem, jsou ty tam. Moderní šlechtic si bere kreditní kartu.
Pak ho může potkat dvojí scénář. Setká-li se s pokrokovým celníkem, ten mávne rukou a nechá projíždějícího být. Natrefí-li na celníka šťourala, může být postaven před úkol doložit hotovost na svém účtě, popř. si vyslechnout přednášku na téma „které karty my zásadně nebereme“.
V mnoha zemích, jak již bylo řečeno, se toto pravidlo uplatňuje pouze zřídka. Často pak slouží jako nástroj policie při namátkových kontrolách v případě dopravní nehody nebo nějakého přestupku. Často tedy platí zásada, že chovám-li se slušně, proběhnu i bez koruny. Dělám-li kravál, musím za něj platit.
V následující tabulce je seznam evropských zemí, ve kterých je finanční hotovost vyžadována, a to jak s požadovanou částkou v domácí měně, tak její přibližný ekvivalent v korunách. U zemí, kde je napsáno pouze ANO, není obvykle částka žádným pravidlem stanovena, musí však být dostatečně vysoká pro návrat domů. V případě evropských zemí, které v tabulce nejsou, není pravděpodobně žádná minimální hotovost vyžadována. Ceny jsou uváděny na osobu na den. Jede-li tedy tříčlenná rodina na sedm dní, musí si danou částku vynásobit 21 krát.
Země | Částka v ZM | Částka v Kč |
---|---|---|
Albánie | ano | ano |
Belgie | 1500–2000 BEF | 1250–1680 Kč |
Bulharsko | ano | ano |
Dánsko | 200 DKK | 910 Kč |
Estonsko | 600–1000 EEK | ? |
Finsko | 100–450 FIM | 570–2570 Kč |
Francie | ano | ano |
Irsko | 30–100 IEP | 1290–4300 Kč |
Itálie | 150–200 tis. ITL | 1740–3480 Kč |
Kypr | 150 USD | 5940 Kč |
Lucembursko | ano | ano |
Maďarsko | 1000 HUF | 130 Kč |
Maroko | 15–20 USD | 600–800 Kč |
Německo | 50 DEM | 865 Kč |
Norsko | 500 NOK | 2125 Kč |
Portugalsko | 9000 PTE | 1520 Kč |
Rakousko | 300–500 ATS | 735–1225 Kč |
Rumunsko | 30 USD | 1190 Kč |
Řecko | 5000 GRD | 500 Kč |
Slovinsko | 50–100 DEM | 860–1730 Kč |
Švédsko | 700 SEK | 2560 Kč |
Švýcarsko | 120–150 CHF | 2680–3350 Kč |
Velká Británie | 10–30 GBP | 550–1670 Kč |
Pokud jsou v tabulce uvedeny dvě cifry, ta nižší platí zpravidla v případě, kdy již máte potvrzení o zaplaceném ubytování. V opačném případě se na Vás vztahuje ta vyšší.
Jak je vidět z tabulky, některé země si opravdu věří. Mně osobně sebedůvěra Rumunska celkem zaráží.