Hlavní navigace

Názor k článku Kolik nás stojí děti? od Jarmila - Jo, asi jsem extrémistka. Kdysi, ale už po...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 1. 10. 2008 16:04

    Jarmila (neregistrovaný)
    Jo, asi jsem extrémistka.
    Kdysi, ale už po r. 1989, tedy v období velice liberální výchovy dětí, jsme i s dítkem kvůli čemusi skončily u psychjátra, že musíme projít psychijátrickým vyšetřením. Paní psychijátrová měla pupínky z toho, když se ode mne dozvěděla, že dítě doma MUSÍ pracovat. Počítám, že se z toho aspoň týden v noci pomočovala a následně nejméně měsíc odkopávala a probouzela se hrůzou ze spaní. Neboť ta příšerná PRÁCE spočívala v tom, že jsem dítě NUTILA A TO POD POHRŮŽKOU NÁSILÍ (hrozba pár facek) si po sobě uklidit, umýt nádobí a dokonce jsem ho párkrát poslala nakrmit slepice!!! Měli mne tenkrát za týrání dětí nejméně ukamenovat. Podle paní psychyjátryně jsem to všechno měla dělat já, dítě mělo relaxovat. Takže jsem si poklepala na čelo, poslala psychijátryni tam, kam slušní lidé nechodí a bylo vymalováno. Víc jsme tam nebyly, vyšetření se nekonalo.

    Já jsem extrémistka, ale Vy si podejte ruce s Džamilou. Ta dáma taky přijela z kazašské stepi na velbloudovi a nevšimla si, že tady už máme 50 let elektřinu zavedenou do chýší a že naše děti NUTÍME - ó hrůzo - dokonce chodit do školy! Podle ní na nich pácháme zavrženíhodné násilí.

    No nic, já jsem dítě týrala, nemělo to jednoduché, i pár facek občas přiletělo, ale dneska jsme výborní parťáci a já jsem na ni hrdá. Můžete to vy říct o svých dětech?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).