Hlavní navigace

Když vám už peníze nestačí: Jak dosáhnout zvýšení renty za mimopracovní úraz?

Autor: Depositphotos
Richard W. Fetter

Mzdy i ceny rostou, ale renty pro zdravotně poškozené, kteří k újmě došli mimo pracovní poměr a nebyli pojištěni, už vláda nevalorizuje. Co s tím? Nezbývá než žalovat na doplacení rozdílu v příjmu.

Doba čtení: 7 minut

V důsledku vážnějšího úrazu, který zanechá trvalé následky na zdraví, se často poškozenému sníží jeho příjem, ať ze závislé práce v zaměstnání, či ze samostatné-výdělečné podnikatelské činnosti. Někdy ztratí poškozený schopnost pracovat zcela, pokud je uznán plně invalidním (ve 3. stupni). Ať již je poškozenému přiznán invalidní důchod v jakémkoliv stupni a jakékoliv výše, ten nikdy nedosáhne úrovně původního příjmu.

Jedním z nároků poškozeného vůči škůdci – pachateli trestného činu, viníkovi autohavárie, resp. pojišťovně, u které má sjednáno tzv. povinné ručení, nebo vůči tomu, pro koho pracoval (zaměstnavateli), resp. vůči jeho úrazové pojišťovně, je vedle např. jednorázového bolestného dlouhodobá renta – náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity.

Tato renta postiženému dorovnává nebo zcela nahrazuje původní výdělek, kterého už nemůže v důsledku zdravotního handicapu dosáhnout, a to v podobě doplatku ke sníženému výdělku nebo přiznanému invalidnímu důchodu nebo součtu obojího. Smyslem renty je tedy dorovnat poškozenému snížený příjem, kterého dosahuje vlivem následků škodné události, nebo tento příjem nahradit, pokud jej vůbec nedosahuje, čili odčinit mu snížení výdělku.

Podmínky nároku na rentu

Ke vzniku nároku na rentu je třeba, aby byly splněny tři podmínky, tedy existence škodní události (jíž bylo poškozeno zdraví), vznik škody (újmy) na zdraví na straně poškozeného spočívající ve snížení příjmu a příčinná souvislost mezi škodní událostí a snížením příjmu (podmínkou tedy je i to, aby ke snížení příjmu nebo jeho výpadku došlo právě v důsledku škodní události, a ne z jiných příčin, tedy že nebýt škodní události, u poškozeného by ke snížení jeho příjmu nedošlo). Bez snížení příjmu nárok na rentu pochopitelně nevzniká, protože není žádný důvod k její výplatě.

Renta je pak vyplácena v podobě opakovaného, zásadně měsíčního, peněžitého plnění (důchodu), které je povinen poskytovat sám škůdce (např. pachatel trestného činu) nebo jeho pojišťovna, jestliže byl pojištěn (povinné je např. pojištění z odpovědnosti provozu vozidla – tzv. povinné ručení – a úrazové pojištění zaměstnavatelů).

Renta se vypočítává jako rozdíl mezi příjmem, kterého poškozený dosahoval před vznikem škody, a příjmem, kterého dosahuje po skončení pracovní neschopnosti, přičemž za příjem se považuje i invalidní důchod.

Valorizace je jen pro zaměstnance poškozené pracovním úrazem

Výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrného příjmu, jenž se stanoví k určitému okamžiku vzniku škody (újmy) na zdraví. Jenže neustále rostou jednak životní náklady a jednak mzdy a platy. Proto dříve či později začne výše přiznané renty (i s připočtením výdělku v nové výdělečné činnosti nebo s připočtením invalidního důchodu) zaostávat za příjmem jiných lidí, kterého by dosahoval i poškozený, nebýt jeho zdravotního omezení. Proto je třeba náhrady za ztrátu na výdělku valorizovat.

Zajištěnou pravidelnou valorizaci mají ti, jejichž zdraví poškodil pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Právní úprava zaručuje v § 271u odst. 2 zákoníku práce poškozeným zaměstnancům (a příslušná ustanovení zvláštních předpisů pak příslušníkům bezpečnostních sborů – policistům a vojákům) valorizaci jejich průměrného výdělku před vznikem škody s ohledem na obecný mzdový vývoj v ČR.

Jestliže se pravidelně valorizuje jejich původní skutečný (posléze již v důsledku dalších valorizací fiktivní) výdělek, kterého dosahovali před vznikem škody, roste zásadně i jejich odškodnění – pravidelná renta. Psali jsme o tom naposledy při příležitosti valorizace k 1. 1. 2018.

Ne vždy je však zaručena valorizace renty těm, kdož nesehnali novou práci, byť s nižším výdělkem, ale skončí na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání. Ale i tento problém by měl být vyřešen tak, aby renty byly skutečně valorizovány opravdu všem poškozeným zaměstnancům, i těm momentálně nezaměstnaným. O chystané změně pravidel jsme psali v textu Když skončíte po pracovním úrazu na pracáku, už nebudete tratit na zvyšování minimální mzdy.

Pravidelná valorizace renty pro ty, jež výdělkově poškodil pracovní úraz nebo nemoc z povolání, se provádí již od roku 1976. Do roku 2013 předepisovala vláda valorizaci původního výdělku a z toho vyplývající navýšení renty i pro ty, kterým byla náhrada za ztrátu na výdělku přiznána podle občanského zákoníku, tedy za mimopracovní úrazy. Jenže od začátku roku 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (o. z.), který pravidelnou valorizaci náhrad za újmu na zdraví zrušil.

Pravidla nového občanského zákoníku

Rentu upravuje o. z. v § 2963 takto:

(1) Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto potřebám.

(2) Dosahuje-li poškozený po skončení pracovní neschopnosti výdělku jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by, nebýt škodné události, jinak nemusel vynaložit, odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha nebo úsilí. Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání.

(3) Jsou-li pro to vážné důvody, může soud rozhodnout, zda, jakým způsobem a do jaké výše škůdce zajistí pohledávku poškozeného na peněžitý důchod; návrhy stran přitom není vázán.

O tom, do kdy je nárok na rentu, jsme psali v textu Do kdy máte nárok na rentu za poškození zdraví, které se vám nepřihodilo v práci?

Jsou soudci věštci?

Cosi jako valorizační mechanismus je tedy upraveno v § 2963 odst. 2 věty druhé o. z., jež stanovuje dvě kriteria pro zvyšování renty, a to zvyšování výdělků v oboru, v němž byl poškozený činný, a růst jeho výdělku podle rozumného očekávání. Důvodová zpráva k návrhu nového o. z. je blíže nevysvětluje a autoritativní výklad podaný soudní judikaturou zatím není k dispozici.

Pouze komentáře, výklady a názory odborníků vysvětlují, že pokud se poškozený domáhá renty, soud musí ve svém rozhodnutí učinit určitou předpověď toho, jak by se pravděpodobně vyvíjela výdělečná činnost poškozeného, kdyby nedošlo k újmě (např. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI, Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055–3014), C. H. Beck, Praha 2014, Madleňáková, L.: Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti – dvojkolejnost právní úpravy v o. z. a zák. práce, 23. 3. 2018, Bulletin advokacie, z nichž čerpal autor tohoto příspěvku).

Výchozím bodem úvahy je postavení poškozeného v pracovním životě v okamžiku vzniku újmy. Je třeba určit, jak by se býval vyvinul jeho příjem při pravidelném běhu věcí. Ve své předpovědi by měl soud zohlednit hospodářské podmínky (např. odhadovaný rozvoj či útlum odvětví, v němž poškozený pracuje, konkurenční prostředí, trend nezaměstnanosti, vývoj inflace apod.), stejně jako povahové vlastnosti a sklony poškozeného, pokud se projevovaly již před vznikem újmy. Je-li poškozený zaměstnancem, je třeba k předpovědi použít mzdové či platové tabulky (tarify), stejně jako zohlednit pravděpodobné zvyšování příjmu v závislosti na odpracované době.

Jenže problém je, že něco takového nelze předvídat do budoucnosti, a proto je nutno vycházet z minulosti. Copak lze odhadovat budoucí hospodářské nebo finanční krize, rozvoj, nebo naopak útlum určitých odvětví? Soud nemůže rozhodovat podle neexistujících budoucích podkladů, ale pouze těch aktuálních nebo z minulosti vycházejících. Soud nemůže rozhodovat podle důkazů o skutečnostech, které teprve nastanou; takové důkazy by účastníci řízení ani nemohli označit.

Soud i proto své rozhodnutí staví na skutkových zjištěních, která se týkají již nastalých (nastávajících) skutečností, a teprve na jejich základě činí prognózu, že zjištěný skutkový stav bude trvat i v budoucnu. (Tak je charakterizován postup soudu v Dvořák, B.: Právní moc civilních soudních rozhodnutí, C. H. Beck, Praha, 2008.)

Poškozeným nezbývá než žalovat

Názory odborníků se liší, výklad pravidel o. z. není ujasněný. A proto, kdo se nově domáhá renty a jejího navýšení dle § 2963 odst. 2 věty druhé o. z., neobejde se bez odborné právní pomoci a určitě mu nebude stačit jakýkoliv advokát, je třeba mít a být zastoupen specialistou na problematiku odškodňování újmy na zdraví.

U již dříve přiznaných rent nezbývá než se po určitém čase domáhat jejich navýšení s ohledem na změnu okolností – na růst životních nákladů poškozeného na straně jedné a všeobecný nárůst úrovně mezd a dalších příjmů na straně druhé, tedy i z toho odvoditelného nárůstu příjmu poškozeného, kterého by dosahoval, kdyby mu v tom nebránilo poškození zdraví.

Našli jste v článku chybu?