Hlavní navigace

Kdy musíte vrátit důchod nebo jeho část?

22. 9. 2017
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Musíte, nebo nemusíte vrátit přeplatek na důchodových dávkách, když jste dostali více, než vám náleží? Co o tom rozhoduje? Jak dlouhá je promlčecí doba? Odpovědi na vaše otázky a příklady z praxe.

Zákon říká toto:

Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky.

Z toho tedy plyne, že důchod nebo přeplatek na důchodu musíte vrátit jen tehdy, pokud jste přeplatek nebo dávku, která vám neměla náležet, sami zavinili. Zákon vyžaduje subjektivní zavinění. Nemusíte tak nic vracet, pokud jde o chybu České správy sociálního zabezpečení, ke které jste nijak nepřispěli.

Promlčecí doba je 5 let

ČSSZ má na odhalení vašeho přispění nebo chyby 5 let: Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká podle ust. § 118a odst. 3 uplynutím pěti let ode dne výplaty dávky.

Ovšem pozor: tato lhůta neplyne po dobu řízení o námitkách, žalobě, výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu nebo ze mzdy nebo placeny splátky na základě dohody o uznání dluhu. Po dobu trvání těchto skutečností se lhůta přerušuje, tato doba se nezapočítává.

Musíte přeplatek zavinit, ale stačí i nevědomá nedbalost

Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích (když řešil spory občanů se státními orgány – úřady důchodového zabezpečení) vyložil, že stačí jen jedna ze skutečností uvedených v ust. § 118a odst. 1 zákona, tedy naplnění jen jedné z možných alternativních skutkových podmínek, abyste byli povinni dávku nebo její přeplatek vrátit. Zopakujme si je:

  • nesplnění uložené povinnosti,
  • přijetí důchodu či jeho části, ačkoliv jste si museli být vědomi jeho neoprávněného vyplacení,
  • jiné vědomé způsobení neoprávněné výplaty dávky nebo jeho části (přeplatku).

Přitom stačí vaše zavinění ve formě pouhé nedbalosti, ať už vědomé, nebo nevědomé, není potřeba vám prokázat úmysl získat neoprávněně dávku nebo ji získat ve vyšší částce. K povinnosti vrátit peníze stačí i pouhá nevědomá nedbalost, tedy i když jste sice nevěděli, že vám dávka nebo její část nemá náležet, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům (třeba výši svého příjmu podrobného odvodům na důchodové pojištění, době pojištění atp.) jste o tom vědět měli a mohli. Prostě pokud vám třeba v důsledku chyby lidské nebo chyby nějakého softwaru vyměřili nepřiměřeně vysoký důchod a přijde se na to do 5 let, musíte peníze vrátit.

Ochrana poživatelů důchodů – ale všechno má své meze

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že hlavním smyslem ust. § 118a odst. 1 zákona je chránit oprávněného příjemce důchodu proti takovému jednání orgánů důchodového zabezpečení, kdy příjemce důchodu neporušil žádnou povinnost. Nicméně zároveň konstatoval, že uvedené ustanovení zákona sice výslovně neužívá pojem „zavinění“, ani výslovně nehovoří o žádné z jeho forem (tj. úmyslu či nedbalosti), avšak z jeho jazykového a logicko-systematického výkladu jednoznačně patrné, že odpovědnost oprávněné osoby, příjemce dávky, je tzv. subjektivní odpovědností.

Příklady z praxe

Příběh o sirotčím důchodu

NSS posuzoval pod spis. zn. 3 Ads 95/2012 – 20 např. pikantní případ sporu ČSSZ s poživatelem sirotčího důchodu, absolventem právnické fakulty, který nevrátil sirotčí důchod, který mu byl vyplácen i v době po nástupu do zaměstnání (podmínkou výplaty sirotčího důchodu je nezaopatřenost jeho poživatele), ačkoliv sám nástup do zaměstnání ČSSZ oznámil.

Právník argumentoval tím, že není odborníkem na právo sociálního zabezpečení a myslel si, že platí nějaká ochranná lhůta, tedy že mu důchod ještě nějakou dobu náležel, i když už nebyl nezaopatřeným dítětem, ale výdělečně činným. NSS víceméně neuznal, že by vůči právníkovi s ohledem na jeho vzdělání mělo být postupováno přísněji než vůči jinému občanovi, avšak jeho subjektivní odpovědnost dovodil, a proto musel občan přeplatek vrátit, i když současně NSS vytkl ČSSZ pozdní reakci na jeho oznámení o nástupu do práce.

Právě tento případ uvádí NSS jako typický případ, kdy je občan povinen dávku vrátit – tedy nesprávné pokračování ve výplatě sirotčího důchodu poté, co příjemce oznámil příslušnému správnímu orgánu, že nastoupil do zaměstnání, kdy NSS dovodil, že příjemce si v souvislosti se splněním oznamovací povinnosti musel být vědom toho, že s nástupem do zaměstnání nárok na sirotčí důchod zaniká a že pokračování v jeho výplatě je zapříčiněno pouze liknavostí žalované při rozhodování o skončení nároku na důchod.

Příběh o vdoveckém důchodu

Za další typickou situaci, kdy je občan povinen vrátit dávku, označuje NSS např. situaci, kdy ČSSZ nedopatřením pokračovala ve výplatě vdoveckého důchodu přiznaného pouze na určité časové období (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 35/2010 – 54), kdy poživateli bylo časové omezení nároku na důchod známo přímo z textu vydaného rozhodnutí.

Je někdy na místě větší přísnost?

Zajímavý je ovšem § 118a odst. 2 zákona, jehož výklad není zcela zřejmý. Toto ustanovení zákona říká:

Jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu, má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. To platí obdobně, zanikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství nebo nárok na sirotčí důchod z důvodu dosažení 26. roku věku.“

Není zcela jasné, zda pro povinnost vrátit starobní důchod nebo vdovský či vdovecký nebo sirotčí důchod za uvedených podmínek je třeba zavinění poživatele-příjemce (což vyplývá z ust. § 118a odst. 1 zákona, jak jsme si popsali), anebo jde o speciální ustanovení, které stanoví, kdy zavinění poživatele není třeba.

skoleni_15_4

Přikláním se k druhému přísnějšímu přístupu, tedy že zavinění není třeba. Pak se ovšem tento přísnější přístup netýká invalidních důchodů a jejich poživatelů. Možná se mýlím, ale považuji toto ustanovení za speciální a stanovící případy, kdy musí být důchod nebo přeplatek na něm vráceny vždy, bez dalšího. (Autor článku proto uvítá případné upozornění na svůj nesprávný výklad, pokud je v rozporu s judikaturou NSS – k tomu slouží zejména link pod příspěvkem: Našli jste v článku chybu?)

Hrozí exekuce

Podle § 118a odst. 4 zákona občanu, který je povinen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení vrátit dávku, může být přeplatek srážen z důchodu nebo ze mzdy, platu nebo jiného pracovního příjmu; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).