Vlákno názorů k článku Pozor na fígle se směnkami. Stačí jedno chybné slovo a je neplatná od Kecka - Tentokrát jste v mých očích docela klesl. Jednak zbytečně...

Tentokrát jste v mých očích docela klesl.

Jednak zbytečně strašíte lidi, že směnka musí být striktně jednojazyčná. Stačilo upozornit na problém s měnou.

Jednak vyloženě strašíte a nabádáte k nepoužívání směnek. Přitom se směnkou máte u soudu obecně mnohem lepší šanci na úspěch než s dlužní smlouvou. Směnka, dlužní úpis, je totiž jednoznačný.
Ne že bych měl ve vymahatelnost práva v této zemi nějak zvláštní důvěru, ale nevěřím že by soud neuznal nárok plynoucí z vícejazyčné směnky, pokud by byla jinak nesporná.

Pokud chce někdo opravdu něco vědět o směnkách ať si přečte informace uvedené na blogu Nadřevo, ale upozorňuji, že je jich hodně.

Živíš se prodejem neplatných směnek ?

Pane Fetter za tu, mnou vyřčenou, blbost kolem měny se omlouvám, nepozorně jsem četl.

Viděno novýma očima. Po pravdě řečeno, nevím co si mám o rozhodnutí soudu myslet. Fakt je, že počet sporů týkající se proplácení směnek má v posledních letech, v ČR, rostoucí tendenci. Přesto bych dnes půjčil spíše na směnku, než na smlouvu. U soudů bych klidně věřil, že jde o dlouhé prsty státu, který se bojí daňových úniků.

Poznámka: Udivuje mne, že tak málo píšete, pokud jste vůbec psali o Bankerat.

**
Zpět ke směnce. To, že Cizí směnka obsahuje označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána je naprosto v pořádku. Ale směnky bývají běžně i v cizích jazycích (může být někdy problém s identifikací protestního místa) a existují i vícejazyčné směnky. O vícejazyčných směnkách jsem na blogu Nadřevo našel následující:

Co se týká jazyka, klade zákon směnečný a šekový důraz na jednotu jazyka, v němž je vyjádřeno slovo „směnka“ a celý další text. Vzhledem k tomu, že dané ustanovení uvádí slovo „jazyk“ v jednotném čísle, lze dovodit, že zákon požaduje jednotný jazyk pro celé znění směnečného textu.

V otázce jazyka není bez zajímavosti zmínit benevolentní přístup německé teorie a praxe. Podle této k platnosti cizí směnky postačí, je–li v jednotném jazyce uvedeno slovo „směnka“ a příkaz zaplatit směnečnou sumu, nejčastěji vyjádřený slovem „zaplaťte“. Ostatní text může být v jazyce odlišném. Tato vícejazyčná směnka, označovaná také slovním spojením gemischtsprachiger Wechsel, pak může vypadat takto: „At Oct 14, 1963 pay this Bill of exchange to the order auf eigene Siebzehntausend Deutsche Mark.“

Nemám přílišnou zkušenost s blankosměnkami které celkem běžně podepisujeme, jako klienti, například bankám při půjčce. Ale neumím si představit, že by klient (v Evropě) byl nucen podepsat cizojazyčnou směnku, které nerozumí, ani si neumím představit že by podepsal směnky dvě, každou v jiném jazyce. Pokud byste znal nějaký příklad takové situace, zajímalo by mne to.

dvě směnky = dva závazky, to je blbost. dovedu si představit směnku v jednom jazyce, úředně přeloženou s tlumočnickou doložkou. pak by asi nebyl problém ani s jazykem ani se srozumitelností.

Dobrý den, "Kecko", já se na Vás vůbec nezlobím. Podávám, jak jsem dostal, tedy jak patrno z judikátu Nejvyššího soudu ČR. Pokud jde o můj názor na směnky, nikdy bych si nedovolil tento užitečný a tradiční obchodní a právní institut jakkoliv zpochybňovat. Vycházím však ze své právní praxe, kdy běžným nezkušeným občanům - laikům (nepodnikatelům) přinesly nakonec výše škody resp. problém, než užitku...