Hlavní navigace

Ježíšek platí Maestro

15. 1. 2001
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Před Vánoci vytáhla společnost Maestro s reklamní kampaní, jejíž hlavním sloganem bylo: "Pokud budete nakupovat s kartou Maestro, tak vyhrajete". Tedy jinak řečeno: „Vy, držitelé karet s naším logem, kteří budete trpět předvánočním syndromem nejvíce a budete naše terminály přetěžovat nejčastěji, máte naději, že vám bude část peněz po Vánocích připsána zpět.“ Nu a jak jsme mohli vidět, tak této výzvy uposlechla většina majitelů platebních karet, a to nejen Maestro.

Platební karty jsou pro většinu uživatelů nejjednodušším prostředkem bezhotovostní platby. Mnozí z nás o své kartě uvažují jako o své peněžence. Když se nad tím tak zamyslíte, již to není ta po výplatě naditá a směrem od výplaty se ztenčující šrajtofle, ale malá kartička, jejíž ztráta pro vás bude znamenat sice jisté obtíže, jako je vysvětlovaní arogantní operátorce, že si sice nepamatujete to a ono, ale že byste byli docela rádi, kdyby vám byla karta zablokována, a to pokud možno ihned a pak nějaký ten od toho se odvíjející poplatek, ale již nepřijdete o podstatnou část svého příjmu, v případě, že se nějaký nenechavý občan zapomene ve vaší kapse. Pokud si ovšem svůj pin, pro případ, že byste ho zapomněli, nenapíšete na papírek vsunutý do pouzdra platební karty, popřípadě do její blízkosti.

Takto vyzbrojeni se vydáte třeba na vánoční nákup, od kterého budeme naštěstí zase celý rok ušetřeni, a náhle zjistíte, že vaše „peněženka“, vždy tolik bezpečná a spolehlivá, náhle vypovídá službu, stávkuje. Zkrátka přivalíte se se svým přeplněným nákupním vozíkem k pokladně, vystojíte frontu, táhnoucí se podél dvou stěn obchodního domu, vyskládáte všechno své zboží na posuvný pás a ve chvíli, kdy máte zaplatit, podáte pokladní kartu s pocitem, že nemusíte lovit žádné desetníky, koruny, popřípadě čekat, až si rozmění, protože postarší paní před vámi dala poslední drobné, a na jednou se ona na vás zatváří tak, že vy čtete v jejím obličeji: „že tys to někde šlohnul!“ a bez řečí otočí displej své pokladny, abyste na něj mohl vidět i vy a tam si vesele svítí: „Nelze provést.“ Tak seberete síly a co nejslušněji požádáte ještě o jeden, poslední pokus. A ono zase nic. Tak tedy začnete skládat zboží zpět do košíku, který necháte stát před pokladnou a voláte do své banky, co že se to děje, že vaši transakci nelze provést. Oni vás ubezpečí, že z jejich strany je vše v pořádku a že byl pravděpodobně přetížený terminál. Tak to s nuceným úsměvem tlumočíte pokladní a ona se jen zasměje, protože paní za vámi evidentně přetížený terminál neměla.

Náhle vás napadne, že když to nepůjde přes terminál, že byste mohli zkusit výběr z bankomatu. A pak zjistíte, že podobný problém mělo asi hodně lidí před vámi, protože bankomat je úplně prázdný, doslova vysátý, nebo když máte štěstí, tak poslední komu bankomat potřebnou hotovost vydá, je objemnější pán, který vás na rovince před bankomatem předběhl.

dan_z_prijmu

A co teď? Asi si řeknete .! A teď máte několik možností, co s kartou udělat.

1. Můžete jí s triumfálním výrazem přinést manželce, jako letošní novinku na roztírání čokolády na vánoční Isidor.
2. Nebo si ji, ale to myslím že by nebylo příliš příjemné.
3. A asi nejracionálnější řešení bude pokusit se najít jiný bankomat.

Tak se tedy pídíte po jiném bankomatu. Když ho najdete, vystojíte frontu a peníze jsou vám vydány, zjistíte, že se o objem vašeho vozíku postarali ostatní zákazníci, kteří při pohledu dovnitř zjistili, že to a ono zapomněli, a tak místo prodírání nervózním davem k správnému regálu, ulehčí kolečkám toho vašeho, evidentně bezprizorního vozíku. Nu a vy se chopíte prázdného vozíku a vydáte se vybírat zboží znovu, s pocitem, že jste na to zase jednou vyzráli.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).